Telefonní karta
Telefonní karta je typ předplacené, čipové karty která je určená k použití v některých typech veřejných telefonních automatů (KTA – kartových telefonních automatech).
Telefonní karta má standardní rozměry 85 × 54 mm, je na ní čip (v ČSFR a Česku to byly např. SL4, SL5 a SL7 firmy Schlumberger nebo GEM 12–15 firmy Gemplus).
Na některých kartách je tzv. Logo Moreno, stylizované písmeno „I" (počáteční písmeno firmy Innovatron. Název pochází z jména Ronalda Morena, zaměstnance Innovatronu, který si nechal patentovat čipovou kartu. Logo se projevuje jako lesklý znak, viditelný proti světlu.[1]
Historie editovat
Československo editovat
První kartový telefonní automat byl v Československu nainstalován 14. května 1991 v Praze, Olšanské ulici. O den později následoval automat na Výstavišti. Týž den byly v prodeji první karty. Až 7. května 1992 byl zprovozněn první automat mimo Prahu – v Brně. Automaty i karty byly vyrobeny francouzskou firmou Schlumberger Industries.[2]
První telefonní karta měla náklad 10 000 ks, 150 jednotek a byl na ní motiv Všeobecné československé výstavy v Praze v roce 1991. Název v katalogu TK má „Výstava 150".[2]
Česko editovat
V průběhu let 1993–1994 byly zkoušeny kartové telefonní automaty i karty jiných firem. V druhé polovině roku 1993 byla jako druhý dodavatel vybrána firma Gemplus. S firmou Schlumberger byla do konce roku 1993 ukončena spolupráce.[1]
První česká telefonní karta měla náklad 200 000 ks, 150 jednotek a byl na ní motiv s koňmi a reklama na Centrum krizové intervence v Praze-Bohnicích. Název v katalogu TK má „Bohnice".[1]
Typy karet editovat
Karty se dělí na několik skupin, podle způsobu distribuce a použití:[2][1]
- Karty pro veřejné použití – vydávají je telekomunikační společnosti pro veřejnost, počet jednotek 50–150, jedna strana karty bývá využita k reklamním účelům
- Privátní telefonní karty – vydávány na objednávku soukromých právnických či fyzických osob, nejsou volně prodejné, zřídka se používají v automatech, i když je toto normálně možné – slouží jako prestižní dárky, nebo je vydání motivováno sběratelsky či spekulačně, počet jednotek 15–20
- Karty zvláštního určení (dárkové) – vydávány provozovatelem jako dárkové a propagační
- Karty služební – určené pro servisní pracovníky při opravách a testování
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d Katalog telefonních karet Česká republika 1993–1995, Vydala: Filatelie Pěnkava, Klimentská 2, 110 00 Praha 1, ve spolupráci s KSTK, Věkova 22, 147 00 Praha 4, 1995
- ↑ a b c Specializovaný katalog telefonních karet ČSFR 1991–1992, Vydává: Filatelie - Pěnkava, Klimentská 2, 110 00 Praha 1, Nakladatelství: Filatelie spol. s r.o., Klimentská 6, Uzávěrka: 10. prosince 1994
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu telefonní karta na Wikimedia Commons
