Tchang Šun-č’

Tchang Šun-č’
Tchang Šun-č’
Posmrtné jméno	Siang-wen
Pseudonym	Ťing-čchuan
Jiná jména	Tchang Jing-te, Tchang I-siou
Narození	1507
Úmrtí	1560
Umělecká činnost
Znám jako	spisovatel, polyhistor
Škola	osm talentů éry Ťia-ťing
Významná díla	Ťing-čchuan ťi (荊川集) nebo Ťing-čchuan sien-šeng wen-ťi (荊川先生文集)
Národnost	chanská
Země	říše Ming
Bydliště	Wu-ťin, Ťiang-su
Vzdělání	ťin-š’ (1529)
Vyznání	konfucianismus
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tchang Šun-č’ (čínsky pchin-jinem Táng Shùnzhī, znaky zjednodušené 唐顺之, tradiční 唐順之, 1507–1560) byl čínský politik a prozaik mingského období, jeden z osmi talentů éry Ťia-ťing.

Jména editovat

Tchang Šun-č’ používal zdvořilostní jména Jing-te (čínsky pchin-jinem Yìngdé, znaky tradiční 應德) a I-siou (čínsky pchin-jinem Yìxiū, znaky tradiční 義修) a literární pseudonym Ťing-čchuan (čínsky pchin-jinem Jīngchuān, znaky tradiční 荊川). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Siang-wen (čínsky pchin-jinem Xiāngwén, znaky tradiční 襄文).

Život editovat

Tchang Šun-č’ pocházel z okresu Wu-ťin (v moderní provincii Ťiang-su) ležícím na východě mingské Číny.^[2] Mládí zasvětil studiu konfuciánských klasiků, přihlásil se k úřednickým zkouškám, složil jejich nižší stupně a roku 1529 i nejvyšší – palácové zkoušky – a získal titul ťin-š’,^[2] v palácových zkouškách byl mimořádně úspěšný, když získal čtvrté místo. Poté nastoupil úřední kariéru.

Začínal v akademii Chan-lin.^[3] Ve státní službě byl úspěšný, naposledy působil jako velký koordinátor sün-fu ve Feng-jangu a současně pomocník zprava vedoucího kontrolního úřadu (jou čchien-tu jü-š’) v Nankingu.^[2] v politice mimo jiné podporoval převod daní vybíraných v zrnu na stříbro.^[4] Od roku 1558 se přidal k soukromému sekretariátu Chu Cung-siena, který z pozice vrchního velitele cung-tu v Nan č’-li, Če-ťiangu a Fu-ťienu řídil boj s piráty wo-kchou.^[3]

Ve filozofii se řadil mezi stoupence neokonfuciánského učení Wang Jang-minga v interpretaci Wang Ťiho, počítán je mezi členy takzvané Nančungské Wangovy školy.^[5] Patřil k významným představitelům kultury mingské říše. Od prvotního obdivu k Li Tung-jangovi a sedmi dřívějším mingským mistrům, kteří nejvýše hodnotili chanské a starší prozaiky a tchangské a starší básníky, ustoupil, když mu jejich zásady přišly příliš svazující.^[3] Je proto řazen mezi osm talentů éry Ťia-ťing, kteří si za literární vzor brali autory tchangského a sungského období.^[2]

Podobně jako u dalších z „osmi talentů“ Wang Šen-čunga byla vysoce oceňována jeho próza. Kromě literatury se věnoval i astronomii, geografii, hudbě a aritmetice,^[2] zbraním a vojenské strategii. Slovy amerického historika Johna W. Dardesse to byl „polyhistor a aktivista, který se zajímal o vše pod sluncem“.^[3]

Jeho sebrané spisy vyšly pod názvem Ťing-čchuan ťi (荊川集) nebo Ťing-čchuan sien-šeng wen-ťi (荊川先生文集), vydání z roku 1924 má název Tchang Ťing-čchuan ťi (唐荊川集).^[2]

Reference editovat

↑ ^a ^b CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 56. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2015-12-17 [cit. 2017-02-10]. Kapitola Persons in Chinese History - The Eight Talents of the Jiajing Reign Period ( (Jiajing ba caizi 嘉靖八才子). Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 105. (anglicky)
↑ LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 69. (anglicky)
↑ LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 365. [Dále jen Liščák].

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchang Šun-č’ na Wikimedia Commons

[chang_56-1] CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 56. (anglicky)

[theobald_osm_talentů-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2015-12-17 [cit. 2017-02-10]. Kapitola Persons in Chinese History - The Eight Talents of the Jiajing Reign Period ( (Jiajing ba caizi 嘉靖八才子). Dostupné online. (anglicky)

[dardess_105-3] DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 105. (anglicky)

[li_69-4] LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 69. (anglicky)

[liščák_365-5] LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 365. [Dále jen Liščák].

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]