Tchan Lun

čínský politik a vojevůdce mingského období

Tchan Lun (čínsky pchin-jinem Tán Lún, znaky zjednodušené 谭纶, tradiční 譚綸; 4. srpna 151920. dubna 1577)[1] byl politik a vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císařů Ťia-ťinga a Lung-čchinga a v prvních letech vlády Wan-liho.

Tchan Lun
Portrét Tchan Luna
Portrét Tchan Luna
Posmrtné jménoSiang-min
PseudonymEr-chua
Jiná jménaTchan C’-li
Narození4. srpna 1519
I-chuang, Ťiang-si
Úmrtí20. dubna 1577
Peking
Tituly a úřady
ministr vojenství
Období15721577
PředchůdceJang Po
NástupceWang Čchung-ku
PanovníkWan-li
ministr vojenství
Období1571
Spolu sLiou C’-čchiang
PanovníkLung-čching
vrchní velitel cung-tu oblasti Ťi-liao
Období15681571
PředchůdceCchao Pang-fu
NástupceLiou Jing-ťie
PanovníkLung-čching
vrchní velitel cung-tu Kuang-čou a Kuang-si
Období15661568
PanovníkŤia-ťing, Lung-čching
velký koordinátor sün-fu S’-čchuanu
Období15651566
PanovníkŤia-ťing
velký koordinátor sün-fu Fu-ťienu
Období15631564
PředchůdceJou Čen-te
NástupceWang Tao-kchun
PanovníkŤia-ťing

Národnostchanská
Zeměříše Ming
Vzděláníťin-š’ (1544)
Povolánípolitik a vojevůdce
Vyznáníkonfucianismus
Manžel/kaŽao Š’
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tchan Lun je čínské jméno, v němž Tchan je příjmení.

Jméno editovat

Tchan Lun používal zdvořilostní jméno C’-li (čínsky pchin-jinem Zǐlǐ, znaky 子理) a literární pseudonym Er-chua (čínsky pchin-jinem Èrhuá, znaky zjednodušené 二华, tradiční 二華).[2] Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Siang-min (čínsky pchin-jinem Xiāngmǐn, znaky 襄敏).[3]

Život editovat

Tchan Lun se narodil 4. srpna 1519, pocházel z okresu I-chuang v jihočínské provincii Ťiang-si. Jeho otec Tchan Chao († 1561) byl instruktorem v okresní konfuciánské škole v Kuej-anu v provincii Če-ťiang. Tchang Lun studoval konfucianismus, přihlásil se k úřednickým zkouškám a úspěšně je absolvoval – složením provinčních zkoušek roku 1543 dosáhl hodnosti ťü-žen,[2] následujícího roku s úspěchem absolvoval i metropolitní a palácové zkoušky.[4]

Vstoupil do státní služby ve funkci tajemníka v nankingském ministerstvu obřadů (v letech 1545-49) a v ministerstvu vojenství v Pekingu (1552), později sloužil opět v Nankingu jako úřadující vedoucí odboru na ministerstvu vojenství. Tou dobou byl jihovýchod čínské říše Ming sužován nájezdy pirátů wo-kchou a Tchan Lun se roku 1555 se účastnil obrany Nankingu před piráty.[2] Téhož roku byl přeložen na místo prefekta Tchaj-čou v provincii Če-ťiang, kde zorganizoval domobranu o tisíci mužích a v letech 1557–1558 s ní několikát porazil útočící bandity.[2][4] Za to byl v polovině roku 1558 povýšen na náměstka kontrolního komisaře Če-ťiangu se sídlem v Ning-po.[2] V bojích vynikl i osobní statečností a uměním boje s mečem.[5] Ve srážkách s bandity spolupracoval s generálem Čchi Ťi-kuangem, zvláště v řetězu bitev v okolí Tchaj-čou roku 1559. Po sérii úspěchů vládních vojsk se wo-kchou stáhli z Če-ťiangu na jih do provincií Fu-ťien a Kuang-tung.[5]

Roku 1561 Tchan Lunovi zemřel otec, proto se vrátil domů držet smutek.[pozn. 1] Doma se také zapojil do bojů s bandity, kteří pronikali do jižního Ťiang-su z Kuang-tungu a Fu-ťienu. Roku 1562 byl jmenován zástupcem vedoucího provinčního administrativního úřadu ve Fu-ťienu, ale požádal panovníka o odklad návratu do služby, aby mohl dodržet dobu smutku.[5]

Po útoku pirátů na sídlo fuťienské prefektury Sing-chua mu císař přikázal od počátku roku 1563 převzít post asistenta vrchního cenzora a velkého koordinátora sün-fu ve Fu-ťienu. Po příchodu do provincie převzal velení nad generály Liou Sienem a Čchi Ťi-kuangem (který právě přitáhl z Če-ťiangu) a rázně čistil pobřeží od pirátů, přičemž Čchi Ťi-kuanga doporučil na místo regionálního vojenského velitele Fu-ťienu. Dále navrhoval obnovení námořních základen, soustředění pozornosti na výcvik vojsk a zrušení zákonů zakazujících námořní obchod, které považoval za příčinu nepokojů.[5] Ve svých memorandech podaných císaři zdůrazňoval, že obyvatelé Fu-ťienu a dalších přímořských provincií jsou svou obživou závislí na moři a zákazy stavby lodí a plavby po moři lid ožebračují a nedávají mu jinou možnost než se přidat k pirátům a banditům.[6] Také podobně jako Chu Cung-sien (vrchní velitel cung-tu v jižním metropolitním regionu, Če-ťiangu a Fu-ťienu), považoval obchodní kontakty za účinnější prostředek k šíření čínského vlivu než vojenskou sílu, přitom se odvolával na myšlenky sungského státníka Su Š’a (1037–1101).[7]

V červnu 1564 se vrátil domů.[5] Smutek konečně dokončil v říjnu 1565, kdy byl jmenován koordinátorem sün-fu provincie Šen-si, na cestě ho však zastihla zpráva o přeložení do S’-čchuanu, kde se vzbouřila jedna posádka západně od Čchung-čchingu. Než do provincie přijel, vzpoura byla potlačena. Později S’-čchuan zasáhla vzpoura domorodého náčelníka z Wu-tingu (v Jün-nanu) Feng Ťi-c’a. Sečuánská a jünnanská vojska s pomocí domorodých oddílů obklíčila rebely a po zabití Fenga se povstání rozpadlo.[5][pozn. 2]

Roku 1566 byl Tchan Lun jmenován vrchním velitelem cung-tu pro provincie Kuang-tung a Kuang-si, kde sloužil přes rok. Poté byl povolán do Pekingu a v dubnu 1568 jmenován náměstkem ministra vojenství a vrchním velitelem oblasti Ťi-liao, pohraničního regionu severovýchodně od Pekingu se sídlem v Mi-jün.[5] Zde zůstal přes tři roky, přičemž úspěšně řídil obranu více než tisícikilometrového úseku velké čínské zdi. Jeho generál Čchi Ťi-kuang, přeložený na severovýchodní hranici z Fu-ťienu, zorganizoval výcvik 30tisícového sboru[5] Tchan Lunových vojáků v boji ve čtvercových vozových hradbách, což čínské pěchotě vyzbrojené ručnicemi i děly umožňovalo úspěšně se bránit mongolské jízdě.[3]

Roku 1570 se stal členem velení výcvikových divizí mingské armády u Pekingu a roku 1571 byl povýšen na ministra vojenství, koncem roku však utrpěl mozkovou mrtvici a odešel z úřadu. Po čase se zotavil a v srpnu 1572 se vrátil do Pekingu, jako rozhodný podpůrce a blízký spolupracovník velkého sekretáře Čang Ťü-čenga, tehdy nejvlivnějšího pekingského politika. Opět zaujal místo ministra vojenství, ve snaze nepropást příležitost k reformám a zlepšení stavu říše. V úřadu zůstal do smrti roku 1577.[3] Během jeho výkonu funkce ministra vojenství říše Ming válčila, v letech 1573–1574, na jihu s domorodými kmeny – v Chuej-čou v Kuang-tungu, v Chuaj-jüanu v Kuang-si a prefektuře Sü-čou v S’-čchuanu. Naopak na severu byl mír, po uzavření dohody s Altan-chánem roku 1571 se uklidnila situace na severozápadě, na severovýchodě uspělo Tchan Lunovo a Čchi Ťi-kuangovo posílení obrany. Celkově byla v polovině 70. let 16. století mingská armáda v nejlepším stavu od poloviny 15. století.[3]

Památka, literární aktivity editovat

Přes svou oblibu žen a peněz byl Tchan Lun pozdějšími mingskými historiky oceňován pro své vojenské a politické úspěchy, autoři oficiálních dějin říše Ming (Ming-š’) mu připsali přes 25 tisíc pobitých nepřátel.[3] K jeho příznivému hodnocení přispívaly i výkony jím vyzdvižených podřízených, proslavených generálů Čchi Ťi-kuanga, Jü Ta-joua, Liou Siena a administrátorů Wang Tao-kchuna a Ling Jün-iho, kteří se o něm také vyjadřovali s uznáním. Za velké zásluhy o stát se Tchan Lunovi dostalo honosného pohřbu, čestných titulů a posmrtného jména Siang-min, jeho syn byl jmenován důstojníkem „gardy ve vyšívaných uniformách“ (císařské osobní stráže a tajné služby).[3]

Napsal stovky úředních zpráv a memorand, 104 z nich z let 1563–1569 (o délce 10 ťüanů) vydal roku 1600 Ku Suo-jou, okresní přednosta v I-chuangu. Ming-š’ zmiňuje i jeho knihu vojenských nařízení Ťün-čeng tchiao-li lej-kchao v 7 ťüanech. Tchan Lunovy literární práce vydal roku 1819 Chuang Si-jüan pod názvem Tchan Siang-min i-wen chuej-ťi (ve 3 ťüanech).[8]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. S jeho odchodem mu jako výraz díků za boj proti pirátům lidé z Ting-chaj vztyčili památník s nápisem od učence a kaligrafa Feng Fanga.[5]
  2. Nejpřínosnějším velitelem v kampani byla vdova po domorodém náčelníkovi An Čungovi, která za odměnu dostala hodnosti a tituly zemřelého manžela.[5]

Reference editovat

  1. 明•趙志皋,《兵部尚書加贈太子太保兵部尚書諡襄敏譚公神道碑》:“ □□大夫、都察院右都御史兼兵部左侍郎、奉敕總督兩廣軍務兼巡撫廣東地方、太倉凌雲翼撰。中憲大夫、廣東提刑按察司副使、前翰林院侍讀、同修國史、會典兼理誥敕起居經筵官、蘭溪趙志皋書丹。
    萬曆五年四月初三日,太子少保、兵部尚書譚公卒於京師。公無疾一夕而亡。天子惻燃傷之,召廷臣集議恤典,贈太子太保、諡襄敏;蔭一子錦衣衛百戶世襲;與全祭,給銀四百兩,命有司營葬事;仍遣中書舍人一員護喪;又從其弟右軍都督府署經歷事都事彩請,幅柩還鄉;皆異數也。部僚少司馬曾公述令德,搖嘉旗,納諸玄室。惟是墓道之碑有闋,無以崇德表烈,詔來裔,垂後世。於是弟若子持其鄉張太史狀來告於余,余惟受知於公,自僉憲兩浙,公為南武庫郎,共事倭變始。未幾,公任海道,余備兵溫州,相與戮力平賊。公總督薊遼,余調官密雲。余撫三鎮,公在樞密。嘗如昔日同官時,破格披愫相信與者半生,非余序而銘之其誰!按狀,公諱綸,字子理,江西宜黃人。其族始於劉宋主爵都尉衍昌,徙居於觀上刺桑,而譚族浸盛。高祖諱世隆,國初時人。世隆生積,積生廷用,廷用生鎬,順昌王府教授;鎬生公。公生而沉毅博達,多讀書,負奇蘊略。起家進士,拜南京祠部主事。丁母羅夫人憂,起復,復除武庫司主事,歷升南京武庫司郎中。時倭夷猖獗浙、直,一日登浙岸流突徽寧,薄南都城下,都人士倉皇莫知計之所出。公毅然請兵遁之,由是公聲望大振。乙卯,倭賊犯台境,殘破仙居、黃岩二縣,遴公為守。公至,見兵孱弱不可用,輒請於督府胡公,募壯卒千人訓之,躬督遏賊柵浦,賊遁去。嗣是一戰於板橋,再戰於舟山,又戰於白水洋、肖林澳等處,斬首無算。而公方起踣恤憊,與民拊,循日以經義課諸生,於庭不置庶幾折衝樽俎者,督府上其功治第一。戊午,擢浙江按察司巡海副使,治兵寧波。複選練衛所壯士,教以劍陣之法,申義鼓勇,率戰於金井山、象山、桃渚、牛橋、南灣等處,斬首無算。庚申,升參政,仍兼海道。次年,丁父憂。廣賊林朝曦流劫江西,多情起復公擊之。公墨縗率浙兵以往,擒斬朝曦、張璉、肖雪峰等,賊黨遂平。乞請終制。癸亥,倭夷陷興化,以原官改福建,起復公剿賊。未至,升都察院右僉都御史,督撫八閩。公聞命兼程進,戒總兵俞大猷、戚繼光二將軍剋期赴剿,於是有渚林大捷。奏聞,天子嘉悅。進右副都御史,賞銀幣。已而又擒斬福清神前澳賊,漳浦玻璃嶺賊,龍巖揚一蘇阿普蘭松山等山賊,八閩底定。懇蔬補制。乙丑,起公巡撫陝西,未至,以四川妖賊蔡伯貫為亂,連破州縣,改馴服四川。至則寇平,乃為度川湖介壤如友羅隆橋,移衛設縣,遏酋夷出沒,蜀人為德。又除攻圍武定州逆賊鳳繼祖。蒙嘉賞。隆慶改元丁卯,升兵部右侍郎,總督兩廣,首討七山諸劇賊,設營寨,扼險要,徭獞晏然。越三月,廷議召還。代公者及余,濫釣茲役,奉公籌畫為多。戊辰,升左侍郎,總督薊遼。首至,遂拒犯青山口等處夷虜,大為修攘計,奏修築邊牆壕塹,創製敵台,造戰車及鳥銃佛郎機等器甚備,召吳越敢戰之士與士兵兼練之,薦前戚將軍領其事,皆得請。自是薊稱雄鎮,虜人不犯十年如一日者,皆公貽之也。歲庚午,升都察院右都御史兼兵部右侍郎,協理京營戎政。仍賞銀幣,敘邊鎮斬獲修理墩台牆垣數多也。是年冬,以病乞歸。明年,復召起為兵部尚書掌部事。疏辭不可,乃力疾赴京,則今上御極之初。公平生料理兵家事,已計數而燭照之,至此益感激奮勵,畫機宜,裁請託,杜僥倖,為國家圖萬世治安。辛未之警,直欲身當黃花鎮,捍蔽京陵,何壯哉!本兵凡四年,四方上成功者六:宣大三鎮貢市事竣;廣東肆剿大盜蘭一清、賴文爵;四川蕩平都蠻凌霄九絲等寨;北虜三貢禮成;遼東生擒逆酋王杲;又有平虜堡之捷;皆公廟算授策也。前後三賞銀幣,兩蔭子入監讀書,一升俸,一加太子少保賜麒麟蟒衣各一襲。蓋公劻勷戎務,運量機謀,捐身徇國,殫人辰鞠躬盡瘁大義。而主上恩禮酬保公者,亦不薄矣。公昔在粵日淺,惟以未滅羅旁為恨,及余奉命專征,手書密示方略,料賊如指掌。甫奏捷,而公已瞑目。部議追敘前功,竟得蔭襲,公之神其少慰乎!公生正德庚辰七月二十一日,春秋五十有八。”
  2. a b c d e GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1243. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  3. a b c d e f Goodrich, s. 1245.
  4. a b PERDUE, Peter C. Coercion and Commerce on Two Chinese Frontiers. In: DI COSMO, Nicola. Military culture in imperial China. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2009. ISBN 978-0-674-03109-8. S. 440–510, na s. 322. (anglicky)
  5. a b c d e f g h i j Goodrich, s. 1244.
  6. LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 124. (anglicky) [Dále jen Li]. 
  7. Li, s. 155.
  8. Goodrich, s. 1246.

Literatura editovat

  • GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1243–1246. (anglicky) 
  • SO, Kwan-wai. Japanese piracy in Ming China during the 16th century. East Lansing: Michigan State University Press, 1975. ISBN 0870131796. (anglicky)