Wikipedie

Tausret

Tausret, dcera Merenptaha a jeho druhé ženy Tachat,[4] se stala ženou Sethiho II., po jeho smrti ve spojenectvím s vlivným vezírem a kancléřem Bayem[5] dosadili na trůn mladistvého Siptaha, který po necelých 6 letech ve věku asi 16 let zemřel. Tausrat se také, asi v 6. roce vlády Sitptaha, přičinila na odstranění ambiciózního vezíra Baye jeho exekucí.[6][7] Tausret již za života Siptaha byla vzhledem k jeho mládí a také fyzickým indispozicím jeho regentkou a po jeho smrti se prohlásila za královnu v pozici panujícího faraona. Relativně samostatně vládla ještě dva roky 1192–1191 př. n. l.[1][8]

Tausret Queen
Sitre meritamun
Tausret v chrámu Amada v Nubii
Tausret v chrámu Amada v Nubii
Doba vlády1192–1191 př. n. l. [1][p 1][2]
Rodné jméno
N5
G38		 <
tAwsrsr
D40		 B7
>
Tausret
Trůnní jméno
M23L2<
H8
t		 C2C12mrii
>
Sat Ra Meryamón
Horovo jméno
G5<h1
E2
D40		 C10mrii
h1>O33
 Ka nakht mery Maat
Jméno obou paní
G16U17
Y1		 I6
Aa15
t O49		 w
D40
f		 N25
t 3
Gereg Kemet waf khasut
Zlatý Hor
Manželka[p 2]
Potomci?
OtecMerenptah
MatkaTachat
t&A N28
t		 B7
(sestra Amenmesse)
HrobkaKV14[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda editovat

 
Cihla s kartuší královny Tausret
 
Zlaté náušnice Tausret; foto Emil Brugsch 1913
 
Hrobka KV14
 
Izometrický model hrobky KV14

Její téměř osmiletý vliv na dění v říši nebyl úspěšný, chaotické děje vedly k rozkladu vládních struktur, ztráty vlivu v tradičních vazalských zemích. Politickou situaci v Egyptě na konci 19. a nástup 20. dynastie popisují nápisy na stéle Setnachta nalezené v Elephantině 1971. Významná sdělení rovněž nabízí rozsáhlý text v Harrisově papyrusu.[9][5] Období od konce vlády Sethiho II. až do vlády zakladatele 20. dynastie Setnachta je nazýváno „prázdná doba“. Centrální vláda se rozpadla, vládu prováděli lokální vládci, ze severu na Egypt útočily kmeny Amoritů. Mocenské postavení Egypta se významně oslabilo. Královna Tausret byla nahrazena zakladatelem 20. dynastie Setnachtem. Přijatá chronologie nenaznačuje,[1] že převzetí moci se odehrálo nenásilně, také se uvádí možnost dobrovolné demise královny.[10]

Palác královny editovat

Tausret si nechala vybudovat, patrně již za vlády Sethiho II., svůj palác (zádušní chrám) v blízkosti chrámu Merenptaha. Prvně jej objevil, identifikoval a podrobně popsal Petrie 1897.[11] V jedné z bočních komor narazil na dosti rozsáhlý depozit,[p 3] nádoby, glazované destičky, některé s kresbou skaraba. Na řadě předmětů byly kartuše královny. Překvapivý byl nález 23 měděných plátů, dokonce byly nalezeny formy pro odlévání měděných předmětů, tenké pláty mědi určené jako obal dřevěných tyčí, také nástroje ve tvaru dlát na opracování dřeva. Desítky různých zbraní, seker, nožů, prutů. Na pěti pískovcových blocích se nacházela Tausretina kartuš. Expedice Arizonské univerzity,[12] prováděná v letech 2004–2011, sumarizovala nálezy Petrieho a dodatečné expedicí nalezené na celkový počet 1942 artefaktů, které jsou roztroušené v různých sbírkách po celém světě. Systematicky jsou shromažďovány v Petrie Museum v Londýně. Ve zprávě o expedici je uveden aktuální model Tausretina paláce.

Hrobka KV14 editovat

 
Bohové Horus a Geb v hrobce KV14

Tausret si dala zbudovat hrobku již ve druhém roce vlády Sethiho II. Její umístění v Údolí králů, bylo v rámci 19. dynastie zcela ojedinělé a také její konstrukce nekopírovala jiné již zbudované v 18. a 19. dynastii. Hrobka měla několik chodeb a komor podél osy s vyústěním do osmicípé komory s klenutým stropem. Stavba byla po dobu konfliktů mezi Sethim a Amenmessem pozastavena a k obnovení došlo až ve druhém roce vlády Siptaha, kdy již vykonávala svoji regentskou vládu. Do hrobky byl vložen žulový sarkofág a hrobka byla bohatě vyzdobena, např. scéna Tausret se Siptahem obětují bohu úrody Geb.[13] Další historie hrobky po smrti Tausret se odehrála za vlády Ramesse III., který si hrobku přivlastnil a věnoval ji památce svého otce Setnachta. Sarkofág Tausret byl přemístěn do KV13 a později přeznačen pro syna Ramesse VI. Amenherchepšefa.[4]

Konec 19. dynastie editovat

Érou královny Tausret se nepříliš úspěšné období Egyptu uzavřelo. Vrcholné období 19. dynastie dosáhla za vlády Ramesse II., a to zhruba v polovině jeho dlouhé vlády, kdy se smlouvou o míru a vzájemné spolupráci s Chetity ukončily více než několik desítek let trvající vzájemné boje o hraniční oblast na severu Egypta, přibližně v oblasti Palestiny. Ramesse II. po sobě zanechal více než 120 dětí, které přirozeně usilovaly o podíl na dědictví. Následnictví se ujal jeho 13. syn Merenptah, který po celou dobu své vlády bojoval s invazí Libyjců, aby nakonec unaven předal následnictví synovi Sethimu II. Egypt se rozpadl na sever ovládaný Sethim, jih a Núbii uzurpoval Amenmesse. Vdova, regentka Siptaha a královna Tausret nebyla připravená ani schopná rozkladu zabránit. Vládnoucí struktury se rozpadly, moc si přivlastnili místní vládci, vojenská moc Egypta neměla potřebné zajištění. Od smrti Ramsesse II. tedy uplynulo jen kolem 22 let a země byla na počátku kolapsu. Řada znaků již byla naplněna.[14]

Poznámky editovat

  1. ↑ Unifikovaná chronologie akceptovaná Českou egeptologií.
  2. ↑ vdova po Sethim II.
  3. ↑ V publikaci "Six Temples at Thebes" jseou nákresy artefaktů z depozitu v Kap. VI. a v příloze XVI.

Související články editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. ↑ VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 268. 
  3. ↑ Theban Mapping Project [online]. Egypt: [cit. 2019-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-06. (anglicky) 
  4. ↑ a b BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
  5. ↑ a b BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §398 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DODSON, Aidan. Fade to Grey: The Chancellor Bay, Éminence Grise of the Late Nineteenth Dynasty [online]. Rutherford Pres, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SCHNEIDER, Thomas. Siptah und Beja.. Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde. 200, roč. 130, s. 133–146. Dostupné online. 
  8. ↑ ALTENMÜLLER, Hartwig. Tausrets Weg zum Königtum [online]. Bonn: 2003. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ The Harris Magical Papyrus [online]. BritishMuseum London: Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  10. ↑ Vortrag Tausret [online]. Berlin: 1999 [cit. 2019-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-09. (německy) 
  11. ↑ PETRIE, Flinders. Six Temples at Thebes [online]. London: Bernard Quaritch, 1897. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ WILKINSON, Richard. The Temple of Tausret [online]. Tucson: University Arizona, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-9649958-2-6. (anglicky) 
  13. ↑ KV14 [online]. Glasgow: 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BÁRTA, Miroslav. Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur [online]. Praha: Academia, 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-03. 

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Tausret na Wikimedia Commons
  • PEARSE PAUL CREASMAN, Excavations at Pharaoh-Queen Tausret's Temple of Millions of Years: 2012 Season, Journal of the Society for the Study of Egyptian Antiquities 39 (2012/2013), pp.15.
  • VIVIVAN G. CALLENDER, Queen Tausret and the End of Dynasty 19, Studien zur Altägyptischen Kultur, Bd. 32, (2004), pp. 81–104
Předchůdce:
Siptah 		  Egyptský král
1192–1191 př. n. l. 		  Nástupce:
Setnacht
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tausret&oldid=23368063“