Wikipedie

Třída Ticonderoga

třída amerických raketových křižníků

Třída Ticonderoga je třída raketových křižníků Námořnictva Spojených států amerických. Jsou to první lodě vybavené zbraňovým systémem Aegis.[2] Jejich hlavním úkolem je protivzdušná obrana svazů letadlových lodí.[3]

Třída Ticonderoga
USS Port Royal (CG-73)
USS Port Royal (CG-73)
Obecné informace
UživatelVlajka US Navy
Typraketový křižník
Loděpostaveno 27
vyřazeno 14
aktivních 13
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Virginia
Technické údaje (CG-52 až CG-73)
Výtlak6 700 t (standardní)
9 800 t (plný)
Délka172,8 m
Šířka16,8 m
Ponor9,5 m
Pohon4× LM2500
Rychlost32,5 uzlů (60 km/h)
Dosah6 000 nám. mil (11 110 km) při 20 uzlech (37 km/h)
Posádka30 důstojníků
300 námořníků[1]
Výzbroj2× 127mm Mk 45 Mod 4
2× Mk 141 (4hl.)
8× RGM-84 Harpoon

2× Mk 41 (61hl.)

BGM-109 Tomahawk
RIM-66
RIM-67
RIM-161
RIM-162
RIM-174
RUM-139

2× 25mm M242 Bushmaster
2× 20mm Phalanx
2-4× 12,7mm M2 Browning
2× Mk 32 (3hl.)

Mk 46
Pancířkevlar
Letadla2× SH-60B Seahawk
RadarAN/SPY-1

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. První pětice byla předčasně vyřazena a námořnictvo si ponechalo zbylých 22 plavidel vybavených vertikálními vypouštěcími sily. V rámci modernizací byla zvýšena bojová hodnota lodí a bylo umožněno jejich fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD). Ve službě zůstává 22 křižníků této třídy.[4]

Lodě třídy Ticonderoga byly původně klasifikovány jako torpédoborce, přičemž jejich trup a pohonný systém byly převzaty z torpédoborců třídy Spruance. Klasifikace lodí byla změněna na křižníky ještě před položením kýlu prvního z nich.[2]

Životnost plavidel byla plánována na 35-40 let, však křižníky mají problémy s únavovými trhlinami svých hliníkových nástaveb. Opravy jsou velmi zdlouhavé a nákladné, proto má být až sedm křižníků předčasně vyřazeno ze služby.[5]

Stavba editovat

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. Hlavními dodavateli se staly loděnice Ingalls Shipbuilding v Pascagoule ve státě Mississippi a loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Kýl prvního křižníku USS Ticonderoga byl založen v roce 1980 a samotná loď vstoupila do služby na počátku roku 1983. Jako poslední byl v roce 1994 dokončen křižník USS Port Royal.

Jednotky třídy Ticonderoga:[6][7]

Jméno Loděnice Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
USS Ticonderoga (CG-47) Ingalls SB 25. dubna 1981 22. ledna 1983 vyřazena 30. září 2004
USS Yorktown (CG-48) Ingalls SB 17. ledna 1983 4. července 1984 vyřazena 10. prosince 2004
USS Vincennes (CG-49) Ingalls SB 14. ledna 1984 6. července 1985 vyřazena 29. června 2005
USS Valley Forge (CG-50) Ingalls SB 23. června 1984 11. ledna 1986 vyřazena 30. srpna 2004
USS Thomas S. Gates (CG-51) Bath Iron Works 14. prosince 1985 22. srpna 1987 vyřazena 16. prosince 2005
USS Bunker Hill (CG-52) Ingalls SB 11. března 1985 20. září 1986 dne 22. září 2023 byla odstavena do rezerv
USS Mobile Bay (CG-53) Ingalls SB 22. srpna 1985 21. února 1987 dne 10. srpna 2023 byla odstavena do rezerv
USS Antietam (CG-54) Ingalls SB 14. února 1986 6. června 1987 aktivní
USS Leyte Gulf (CG-55) Ingalls SB 20. června 1986 26. září 1987 aktivní
USS San Jacinto (CG-56) Ingalls SB 14. listopadu 1986 23. ledna 1988 dne 15. září 2023 byla odstavena do rezerv
USS Lake Champlain (CG-57) Ingalls SB 3. dubna 1987 12. srpna 1988 dne 1. září 2023 byla odstavena do rezerv
USS Philippine Sea (CG-58) Bath Iron Works 25. dubna 1987 18. března 1989 aktivní
USS Princeton (CG-59) Ingalls SB 2. října 1987 11. února 1989 aktivní
USS Normandy (CG-60) Bath Iron Works 19. března 1988 9. prosince 1989 aktivní
USS Monterey (CG-61) Bath Iron Works 22. října 1988 16. června 1990 dne 16. září 2022 byla odstavena do rezerv
USS Robert Smalls (CG-62) Ingalls SB 15. července 1988 4. listopadu 1989 původní název jako USS Chancellorsville, aktivní
USS Cowpens (CG-63) Bath Iron Works 11. března 1989 9. března 1991 aktivní
USS Gettysburg (CG-64) Bath Iron Works 22. července 1989 22. června 1991 aktivní
USS Chosin (CG-65) Ingalls SB 1. září 1989 12. ledna 1991 aktivní
USS Hué City (CG-66) Ingalls SB 1. června 1990 14. září 1991 dne 23. září 2022 byla odstavena do rezerv
USS Shiloh (CG-67) Bath Iron Works 14. července 1990 18. července 1992 aktivní
USS Anzio (CG-68) Ingalls SB 2. listopadu 1990 2. května 1992 dne 22. září 2022 byla odstavena do rezerv
USS Vicksburg (CG-69) Ingalls SB 2. srpna 1991 14. listopadu 1992 aktivní
USS Lake Erie (CG-70) Bath Iron Works 13. července 1991 24. července 1993 aktivní
USS Cape St. George (CG-71) Ingalls SB 10. ledna 1992 13. dubna 1993 aktivní
USS Vella Gulf (CG-72) Ingalls SB 30. května 1992 12. července 1993 dne 4. srpna 2022 byla odstavena do rezerv
USS Port Royal (CG-73) Ingalls SB 20. listopadu 1992 9. července 1994 dne 29. září 2022 byla odstavena do rezerv

Konstrukce editovat

 
Skupina osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích sil Mk 41 na palubě křižníku USS San Jacinto (CG-56)
 
127mm lodní kanón křižníku USS Chancellorsville (CG-62)

Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk 26 s kapacitou osmdesát osm protiletadlových řízených střel moře-vzduch Standard SM-2 (nemohly odpalovat protizemní střely Tomahawk). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní vertikální odpalovací zařízení Mk 41 s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk 41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, protiponorkové střely VL-ASROC a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a SM-3 (použitelné proti balistickým raketám krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami RIM-162 ESSM, sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm protilodních střel RGM-84 Harpoon a jsou rovněž vybaveny dvěma trojhlavňovými 324mm torpédomety, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 46. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm lodní kanóny o délce hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx (později výzbroj doplnilo několik 12,7mm kulometů a dva 25mm automatické kanóny).[3]

Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky. První čtyři křižníky nesly dva stroje SH-2F Sea Sprite (LAMPS I) a ostatní modernější Sikorsky SH-60B Seahawk (LAMPS III).[8]

Pohonný systém tvoří čtyři plynové turbíny General Electric LM2500 o celkovém výkonu 80 000 koní. Lodní šrouby jsou dva, kormidla jsou zdvojená. Nejvyšší rychlost přesahuje 30 uzlů.[1] Dosah je 6 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 20 uzlů. Důležitá místa chrání pancíř z kevlaru.[4]

Operační nasazení editovat

 
Uvnitř bojového řídícího centra (CIC) křižníku USS Vincennes (CG-49)

Křižník USS Vincennes je znám sestřelením civilního íránského dopravního letounu Airbus A300B2 letu Iran Air 655 v Hormuzském průlivu dne 3. července 1988. Kapitán křižníku íránský letoun považoval za útočící íránskou stíhačku F-14 Tomcat. Na palubě letounu tehdy zahynulo 290 osob.[9]

Jedenáct křižníků třídy Ticonderoga bylo nasazeno ve válce v Zálivu, přičemž USS Princeton zde byl poškozen výbuchem dvou min.[10] Dále operovaly například v Bosně a válce v Iráku.

V únoru 2008 křižník USS Lake Erie s pomocí upravené řízené střely Standard SM-3 úspěšně sestřelil vyřazený americký satelit USA 193 letící ve výšce 247 kilometrů nad Pacifikem.[11]

Křižníky USS Ticonderoga, USS Yorktown, USS Vincennes, USS Valley Forge a USS Thomas S. Gates již byly vyřazeny, protože jejich zastaralá odpalovací zařízení snižovala jejich bojovou hodnotu. V aktivní službě naopak zůstává všech dvacet dva jednotek vybavených vertikálními vypouštěcími sily VLS. U nich bylo rozhodnuto provést v letech 2006–2014 rozsáhlou modernizaci, která má zvýšit jejich bojovou hodnotu. Lodě pak mají být rovněž schopné fungování jako součást protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD). První modernizovanou lodí je křižník USS Cape St. George.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Cruisers - CG [online]. US Navy [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-06. (anglicky) 
  2. ↑ a b c The Ticonderoga (CG 47) - Class [online]. Navysite.de [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 53. 
  4. ↑ a b Ticonderoga Class Guided-Missile Cruisers, USA [online]. Naval-technology.com, 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Předčasný konec křižníků USN. ATM. 2012, roč. 44, čís. 3, s. 73. ISSN 1802-4823. 
  6. ↑ Class Ticonderoga Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Class Bunker Hill Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-21. (anglicky) 
  8. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 54.
  9. ↑ KASÍK, Pavel. Proč Američané sestřelili dopravní letadlo s 290 lidmi na palubě [online]. Technet.cz, rev. 2008-01-22 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ CG-47 Ticonderoga-class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Američané sestřelili nebezpečný špionážní satelit. Aktuálně.cz [online]. Economia, rev. 2008-02-21 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Ticonderoga&oldid=23208065“