Třída Ibuki (1942)
Třída Ibuki (伊吹型 Ibuki gata) byla rozestavěná třída těžkých křižníků japonského císařského námořnictva, označovaná též jako „křižníky A“ (巡洋艦高 džunjókan kó) a projektovaná podle projektu C-46.[10] Vycházela z těžkých křižníků třídy Mogami (konkrétně poslední dvojice Suzuja a Kumano), ze kterých převzala přibližnou siluetu a uspořádání hlavní baterie, a třídy Tone, ze které převzala pohonný systém.[11] Rozestavěny byly dvě jednotky této třídy. Ani jedna nebyla dokončena. Prototypová jednotka Ibuki měla být dokončena jako lehká letadlová loď, ale nepodařilo se ji dokončit. Druhá jednotka byla sešrotována brzy po založení kýlu.
| Třída Ibuki | |
|---|---|
 Ibuki 22. října 1946 v Sasebu čeká na sešrotování | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | těžký křižník |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | 1942 |
| Spuštění na vodu | 1943 |
| Osud | zrušeny, sešrotovány |
| Předchůdce | třída Tone |
| Technické údaje pro těžký křižník | |
| Výtlak | 12 220 T standardní 11 440 t lehký 13 890 t projektovaný zkouškový 14 828 t plný[1] |
| Délka | 187,80 m mezi svislicemi 198,30 m na vodorysce při zkouškovém výtlaku 200,60 m celkem[1] |
| Šířka | 20,20 m max. pod vodoryskou 19,12 m na vodorysce při zkouškovém výtlaku 19,20 m na protiletadlové palubě[1] |
| Ponor | 6,04 m při zkouškovém výtlaku[1] |
| Pohon | 8 kotlů Ro-gó Kanpon šiki 4 sestavy parních impulsních turbín Kanpon 152 000 k na hřídeli (~ 111 795,8 kW[p 1]) při 340 ot/min 4 lodní šrouby o průměru 3,90 m[2] |
| Palivo | 2163 t topného oleje[3] |
| Rychlost | < 35 uzlů[p 2] (~ 64,8 km/h) |
| Dosah | 6300 nám. mil při 18 uzlech[3] (~ 11 667,6 km při 33,3 km/h) |
| Posádka | 876 celkem (54 důstojníků + 822 mužstvo)[3] |
| Výzbroj | 10× 203,2 mm/50 kanón typu 3. roku (5×II) 8× 127 mm/40 kanón typu 89 (4×II) 8× 25 mm/60 kanón typu 96 (4×II) 4× 13mm kulomet typu 93 (2×II) 16× 610mm torpédomet typu 92 model 1 (4×IV) 24 torpéd typu 93[1] |
| Pancíř | 30 až 100 mm boky kotelen a strojoven 30 až 140 mm boky muničních skladů 35 až 60 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami 40 mm dolní paluba nad muničními sklady 105 mm přepážka mezi dolní a střední palubou u přechodu kotelna/strojovna – muniční sklady 95 až 140 mm vnější přepážky muničních skladů pod dolní palubou 30 až 100 mm kormidelna[4] 50 až 100 mm velitelská věž 25 až 100 mm barbety[5] 25,4 mm dělové věže[6] celkem přibližně 2088 t pancíře[1] |
| Technické údaje pro letadlovou loď | |
| Výtlak | 14 800 t projektovaný zkouškový[7] |
| Délka | 187,80 m mezi svislicemi 198,35 m na vodorysce při zkouškovém výtlaku 200,60 m trup celkem 205,0 m letová paluba[7] |
| Šířka | 21,20 m max. pod vodoryskou 20,76 m na vodorysce při zkouškovém výtlaku 23,0 m letová paluba[7] |
| Ponor | 6,31 m[7] |
| Pohon | 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních impulsních turbín Kanpon 72 000 k na hřídeli (~ 52 955,9 kW[p 1]) při 340 ot/min[8] |
| Palivo | 3060 t topného oleje 133 t leteckého benzínu[7] |
| Rychlost | 29 uzlů[7] |
| Dosah | 7500 nám. mil při 18 uzlech[7] (~ 13 890 km při 33,3 km/h) |
| Posádka | 1015 celkem[7] |
| Výzbroj | 4× 76,2 mm/60 kanón typu 98 (2×II) 48× 25 mm/60 kanón typu 96 (16×III) 4× 120mm 28-hlavňový raketomet[7] |
| Pancíř | až 140mm boky až 135mm paluba[9] |
| Letadla | 27[7] |
Stavba editovat
Stavba dvou křižníků této třídy byla objednána v rámci programu z roku 1941. Prototypovou jednotku Ibuki stavěla loděnice v Kure. Po spuštění křižníku na vodu bylo rozhodnuto dokončit jej jako lehkou letadlovou loď.[12] Přestavbu prováděla loděnice v Sasebo. Práce byly přerušeny v březnu 1945. Plavidlo tehdy bylo hotovo z 80 %.[9]
Druhý křižník stavěla loděnice Micubiši v Nagasaki. Stavba byla zrušena nedlouho po založení kýlu.[12]
Jednotky třídy Ibuki:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Ibuki (伊吹) |
Kure | 24. dubna 1942 | 21. května 1943 | – | Dokončována jako letadlová loď. Stavba zrušena v březnu 1945. Sešrotována 1947. |
| č. 301 (第301号艦) |
Nagasaki | 1. ledna 1942 | – | – | Stavba zrušena, loď sešrotována. |
Konstrukce editovat
Těžký křižník editovat
Plánovanou výzbroj tvořilo deset 203mm kanónů ve dvoudělových věžích, které doplňovalo osm 127mm kanónů a šestnáct 610mm torpédometů. Pohonný systém měl mít výkon 152 000 hp. Nejvyšší rychlost měla být 35 uzlů.[12]
Letadlová loď editovat
Plavidlo mělo hladkopalubové uspořádání. Hangár byl s letovou palubou spojen dvěma výtahy. Neseno bylo až 27 letadel. Plánovanou výzbroj tvořily čtyři 76mm kanóny, čtyřicet osm 25mm kanónů a čtyři protiletadlové raketomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a parní turbíny o výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Plánovaná nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů.
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ Lacroix & Wells projektovanou rychlost u projektu C-46 neuvádí, pouze v sekci pohon (str. 825, kde bývá jindy uvedena) je uvedeno, že pohon měl být téměř identický (až na průměr lodních šroubů) jako u třídy Tone. Jelikož projektovaný 2/3 zkouškový výtlak projektu C-46 byl větší, než u projektu C-38 (třída Tone), který měl projektovanou rychlost 35 uzlů, lze očekávat, že rychlost by byla nižší, než těch 35 uzlů.
Reference editovat
- ↑ a b c d e f LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 824 a 825
- ↑ a b c Lacroix & Wells, str. 826
- ↑ Lacroix & Wells, str. 542
- ↑ Lacroix & Wells, str. 452, 456 a 542
- ↑ Lacroix & Wells, str. 95
- ↑ a b c d e f g h i j Lacroix & Wells, obr. 10.15A na str. 544
- ↑ Lacroix & Wells, obr. 10.15A na str. 544 + str. 824 a 825
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 541
- ↑ Lacroix & Wells, str. 541, 549 a 820 až 825
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 301 s. ISBN 80-206-0357-3.
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Ibuki na Wikimedia Commons - Skynea History: IJN Ibuki - "So, We Need More Aircraft Carriers, Right?" na YouTube (anglicky)
