V řecké mytologii je Týfón (Τυφών, 2.pád Týfóna, latinsky Typhon) obrovská hrozivá nestvůra, potomek matky země Gaie. Týfón byl její poslední dítě. Byl to obr se stovkou dračích hlav a s hlasem člověka, psa a býka. Měl obrovská křídla pomocí niž rozpoutával hurikány a zemětřesení. Říká se, že byl tak velký že hlavami se dotýkal nejvyššího vrcholu nebes a tlapami dosáhl na východ i na západ. Chtěl přemoci samotného Dia jako pomstu za potrestání Titánů. Zeus ho po strašném boji přemohl, blesky mu spálil všech sto hlav a svrhl ho do Tartaru, kde ho ponechal navždy. Podle jiných pověstí (římských) Zeus Týfóna dostihl na Sicílii a zavalil ho horou Etnou, z níž dodnes občas šlehají plameny a vychází rachocení uvězněné nestvůry.[4]

Týfón
ChoťEchidna
DětiSfinx
Orthos[1]
Kerberos[2][1]
Hydra[1]
Chiméra[3]
Aethon
… více na Wikidatech
RodičeTartaros a Gaia
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Týfónovi a Echidně, což byla napůl žena a napůl had, dcera obra Chrýsáóra, se narodili trojhlavý podsvětní pes Kerberos, dvojhlavý pes Orthos, obrovský nemejský lev, Lernská Hydra, krommyónská svině,[rozpor] lycká Chiméra, thébská Sfinx, podle některých pramenů byla jejich dcerou i mořská obluda Skylla.

Týfónovo jméno znamená doslova „vířivý vítr“, z anglické výslovnosti vzniklo mezinárodní slovo tajfun.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Typhoeus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. Inferi. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. Chimaera. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  4. SIGURDSSON, Haraldur. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola The History of Volcanology, s. 19. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat