Systém renin-angiotenzin-aldosteron
Systém renin-angiotenzin-aldosteron, též systém renin-angiotenzin nebo renin-angiotensinový systém, zkráceně RAA či RAS, je endokrinní, parakrinní a autokrinní osa, která zajišťuje homeostázu organismu regulací krevního tlaku, koncentrací solí a množství extracelulární tekutiny.
Osa je aktivovaná v případě, že receptory v ledvinách zjistí buď snížení krevního tlaku, nebo nízkou hladinu sodíku v krevní plasmě. V tom případě uvolní do krevního oběhu hormon renin. Další možností je přímá aktivace receptorů vegetativním nervstvem přes adrenergní receptor.
Renin v krevní plasmě odštěpí z α2-globulinu angiotenzinogenu, který je produkován v játrech, dekapeptid angiotenzin I, ten je angiotenzin konvertujícím enzymem, který se nachází především ve stěně cév v plicích, přeměněn na angiotenzin II.
Angiotenzin II je ústředním hormonem celého systému. Má silné vazokonstrikční účinky, především na arterioly, čímž zvedá krevní tlak a v kůře nadledvin stimuluje produkci aldosteronu, steroidního hormonu, který v nefronech ledvin spustí zvýšení zpětné resorbce sodíkových iontů a zvýšení sekrece iontů draslíku, přičemž zadržování sodíku je vždy spojeno i se zadržováním vody.
Aktivní systém renin-angiotenzin-aldosteron tedy vede ke smrštění cév a ke snížení vylučování sodíkových iontů a vody ledvinami, dále se objeví pocit žízně a zvýší se tonus sympatického vegetativního nervstva. To vše vede ke zvýšení krevního tlaku a zvýšení koncentrace sodíku, čímž zmizí prvotní podnět pro produkci reninu.
Kromě systémového působení vznikají i místní, tkáňové renin-angiotensinové systémy[1] v jednotlivých orgánech, jako jsou ledviny,[2] mozek[3] či slinivka břišní[4].
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Martin Paul, Ali Poyan Mehr, Reinhold Kreutz. Physiology of local renin-angiotensin systems. S. 747–803. Physiological reviews. [online]. 6/2006 [cit. 2013-12-28]. Roč. 86, čís. 3, s. 747–803. Dostupné online. DOI 10.1152/physrev.00036.2005 Physiol Rev July. (anglicky)
- ↑ Hiroyuki Kobori, Masaomi Nangaku, L. Gabriel Navar, and Akira Nishiyama. The Intrarenal Renin-Angiotensin System: From Physiology to the Pathobiology of Hypertension and Kidney Disease. S. 251–287. Pharmacological Reviews [online]. 9/2007 [cit. 2013-12-28]. Roč. 59, čís. 3, s. 251–287. Dostupné online. DOI 10.1124/pr.59.3.3. (anglicky)
- ↑ M.J. McKinley, A.L. Albiston, A.M. Allen, M.L. Mathai, C.N. May, R.M. McAllen, B.J. Oldfield, F.A.O. Mendelsohn, S.Y. Chai. The brain renin–angiotensin system: location and physiological roles. S. 901–918. The International Journal of Biochemistry & Cell Biology [online]. 2003 [cit. 2013-12-28]. Čís. 35, s. 901–918. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30. (anglicky)
- ↑ P. S. Leung, P. O. Carlsson. Tissue renin–angiotensin system: its expression, localization, regulation and potential role in the pancreas. S. 155–164. Journal of Molecular Endocrinology [online]. 2001 [cit. 2013-12-28]. Čís. 26, s. 155–164. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.
- MURRAY, K. Harperova biochemie. Praha: H & H, 2002. 872 s. ISBN 80-7319-013-3.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Systém renin-angiotenzin-aldosteron na Wikimedia Commons
