Sui iuris
Sui iuris znamená latinsky svého práva. Výrazu odpovídá řecké αυτονόμος – autonomní (autonomní církev).
Civilní právo editovat
Antický Řím editovat
V antickém Římě pojem sui iuris označoval osobu mající právní subjektivitu v soukromém právu. Uvnitř rodiny to vždy byl jen pater familias (otec rodiny), ostatní osoby tuto subjektivitu neměly buď žádnou (ženy, děti do 7 let, o otrocích vůbec ani nemluvě) nebo ji měly omezenou (nedospělci mezi 7 a 14 roky, nezletilci do 25 let, osoby dospělé v moci svého otce), např. mohly jen podstupovat jednání nabývací (např. přijmout dar – vlastníkem se ale přesto vždy stával pater familias), nikoli však pozbývací. Zajímavé je, že tato omezení platila jen v rámci práva soukromého, práva veřejná tímto nijak dotčena nebyla, mohlo se tak (až do císařství) stát, že člověk na veřejnosti velmi mocný a uctívaný (např. zvolený magistrát) byl uvnitř rodiny naprosto bezprávný, nemajetný a plně podřízený moci otce.
Sui iuris se syn stal smrtí svého otce či emancipací (propuštěním z moci otcovské), v pozdějších dobách i dosažením vysoké kněžské či úřední hodnosti, výjimečně též úředním výrokem byla-li otci trestem odňata moc otcovská. Osobou sui iuris nikdy nemohla být žena, jedinou výjimku tvořily panny bohyně Vesty (vestálky).
Kanonické právo editovat
Kanonické právo označuje jako církve „sui iuris“ ty partikulární církve, které tvoří společně katolickou církev (tedy jednotlivě římskokatolickou církev a východní katolické církve). Zatímco nejvyšší autoritou ve všech těchto církvích je římský biskup, papež, v římskokatolické církvi samotné vykonává kromě toho tutéž autoritu, kterou v ostatních katolických církvích vykonávají patriarchové. Právo římskokatolické církve se řídí Kodexem kanonického práva, právo jednotlivých východních církví Kodexem kánonů východních církví.
Označení „sui iuris“ se pak vztahuje i na misie, kterým je z rozličných důvodů – ať politických, nebo nedostatku věřících a kléru – udělena autonomie, takže nejsou součástí žádné diecéze, apoštolského vikariátu či apoštolské prefektury. Roku 2015 bylo těchto misií osm: tři v Atlantském oceánu (Kajmanské ostrovy, Turks a Caicos, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha), dvě v Tichém oceánu (Funafuti v Tuvalu a Tokelau) a tři ve Střední Asii (Afghánistán, Tádžikistán, Turkmenistán).
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sui iuris na anglické Wikipedii.