Stylistický prostředek

Stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) je jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka.

Stylistické prostředky byly vyvinuty a systematizovány v antickém Řecku. Účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk, kterým by se u posluchače vyvolal určitý účinek (poučit, pobavit, citově pohnout). Stylistické prostředky se uplatnily především v básnictví a v rétorice (v politické řeči, ve slavnostním projevu a projevu před soudem^[1]). Od středověku se jich užívalo také v kazatelství.

Syntaktické editovat

Užívání a vypouštění spojovacích výrazů.

Asyndeton: Vynechání spojek (např.: „a“ ve výčtu).; Funkce: zdůraznění samostatnosti jednotlivých složek, navození situačního napětí, prudkého dějového spádu

Polysyndeton: Nadbytek spojek, nejčastěji slučovací „a“ a „i“.; Funkce: zdůraznění, stupňování, někdy spojeno s gradací

Parenteze: Vsuvka, gramaticky samostatné vložení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami.; Syntakticky se jedná o větu hlavní, ale významově o větu vedlejší, která přináší doplňkovou informaci.

Slovosledné editovat

Odchylky od pravidelného slovosledu.

Zeugma: Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale syntakticky se váže jen k jednomu.

Elipsa: Vynechání větných členů, jež jsou zřejmé z kontextu. Běžné v hovorové řeči („je šest“).; Příklad: Tělo jeho – skála na skále ležící (Erben)

Anakolut: Vyšinutí z větné vazby, změna započaté konstrukce.

Inverze: Změna gramaticky obvyklého, stylisticky bezpříznakového pořádku slov.; Funkce: zdůraznění některé složky výpovědi, rytmická organizace, emocionální podbarvení.

Anastrofa: Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu.; Příklad: krátký je život náš

Řečnické editovat

Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. Obsah je tímto aktualizován.

Řečnická otázka: Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď, může se tak vyjádřit i rozkaz.; Funkce: expresivita, přesvědčivost.

Řečnická odpověď: Mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem.; Příklad: Co je radost v zlaté síni? V purpur přioděná lež. (Hálek)

Apostrofa: Řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď (nepřítomná osoba, předmět).

Apoziopeze: Významová i intonační neukončenost výpovědi.

Exklamace: Zvolání.; Příklad: Jaká krása!

Antiteze: Spojení slov protikladných významů, nastolení obrazu, který je vzápětí popřen. Antiteze bývá třídílná: 1. to je X, 2. to není X, 3. to je Y.

Subiectio: Pojem pochází z rétoriky, znamená otázku i odpověď zároveň.

Dubitatio: Předstírání slovní nemohoucnosti.

Paralepse: Prohlášení, že o nějaké věci nelze mluvit, dosáhne se však toho, že se na ni naopak upozorní.

Vzniklé hromaděním editovat

Hromadění hlásek editovat

Aliterace: Opakování téže hlásky (skupiny hlásek) na začátku dvou nebo více sousedních slov (či spojení).

Paronomázie: Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově příbuzné. Vztah ale může být i pouze zdánlivý (hromadění podobně znějících slov).; Příklad: Skleničko ty skleněná.

Figura etymologova: Spojení slova s jeho odvozeninou.; Příklad: podvedený podvodník

Hromadění slov editovat

Anafora: Opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku sousledných veršů, vět, nebo částí vět.; Funkce: zdůraznění (naléhavost, gradace), rytmus.; Příklad: Ach moře… / Ach moře…

Epifora: Opakování týchž slov na konci veršů nebo vět.; Funkce: umocnění významu opakovaného výrazu.; Příklad: Co to máš na té tkaničce / na krku, na té tkaničce? (Erben)

Epanastrofa: Opakování téhož slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše.; Funkce: zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu.

Epizeuxis: Opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši (větě), a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení jiného slova.; Funkce: zvyšuje zvukovou působivost věty, akcentuje význam opakovaného celku.

Enumerace: Výčet, záměrné vypočítávání široké řady slov.; Příklad: I tys poznal žalost smutek stesk a lásku. (Vítězslav Nezval)

Hromadění celých struktur editovat

Paralelismus: Opakování stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí

Chiasmus: Kombinace paralelismu a inverze, vzniká opačný slovosled (typicky ABBA); Příklad: Umění je dlouhé, krátký je život náš.

Hromadění významů editovat

Pleonasmus: Užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti.; Příklad: modrý blankyt, slyšeti ušima

Tautologie: Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy.; Příklad: položivot a polosmrt

Amplifikace: Rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek.

Hyperbola: Nadsázka, vědomé přehánění.; Příklad: Liane! Ten stydlivý, vyděšený bledočervený anděl!

Litotes: Zmírnění výrazu tím, že se neguje jeho opak.; Příklad: Není to špatné.

Gradace: Uspořádání slov nebo slovních spojení blízkého významu od nejslabšího k nejsilnějšímu (klimax) nebo opačně (antiklimax).; Příklad klimaxu: Tys vrchol blaha, štěstí, plesu, slávy. (Vrchlický)

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ ARISTOTELES. Rétorika, Poetika. Překlad Antonín Kříž. Praha: Petr Rezek, 1999. Kapitola 3., Kniha 1.

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu stylistický prostředek na Wikimedia Commons

[1] ARISTOTELES. Rétorika, Poetika. Překlad Antonín Kříž. Praha: Petr Rezek, 1999. Kapitola 3., Kniha 1.

[1]