Státní pohřeb je slavnostní pohřeb, kterým stát vyjadřuje nejvyšší pocty při úmrtí mimořádně významné osobnosti.

Státní pohřeb George H. W. Bushe (2018)

O státním pohřbu obvykle rozhoduje parlament, vláda nebo nejvyšší ústavní činitelé. Samotnému obřadu zpravidla předchází veřejné vystavení rakve s čestnou stráží a smuteční průvod. Pohřeb obvykle doprovází vojenské pocty a další tradice z vojenského prostředí. Při příležitosti úmrtí tak významné osobnosti také bývá vyhlašován státní smutek.

Stát může vypravovat i jiné slavnostní pohřby, například pohřeb se státními poctami, vojenský nebo panovnický pohřeb.

V Česku editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam českých státních pohřbů.

V historii byly výjimečné pohřby vyhrazeny panovníkům, významný byl například pohřeb Karla IV. Také v moderní době byly státní pohřby vypraveny hlavám státu: pohřby prezidentů Tomáše Garrigua Masaryka (1937), Edvarda Beneše (1948), Klementa Gottwalda (1953), Antonína Zápotockého (1957), Ludvíka Svobody (1979) a pohřeb Václava Havla (2011).

Kromě státního pohřbu, určeného spíše hlavám státu, existuje také pohřeb se státními poctami, který byl v roce 2010 vypraven Otakaru Motejlovi, dále pak Karlu Gottovi (12. října 2019[1]) nebo Karlu Schwarzenbergovi (2023). O pohřbu se státními poctami se mluvilo také pro Vlastu Chramostovou.[2]

České zákony se organizací státního pohřbu nezabývají, proto se pohřeb řídí zvyklostmi, obdobně jako jiné zákonem neupravené události. Nicméně se nepořádají společenské podniky a bývají vystaveny kondolenční archy k možnosti vyjádření kondolence.[3]

Ve světě editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Státní smutek připadne na den Gottova pohřbu se státními poctami. Uskuteční se 12. října. Lidovky.cz [online]. 2019-10-04. Dostupné online. 
  2. Žofín jako tradiční místo rozloučení slavných. Češi zde smutnili za Hlinkou nebo Matuškou. echo24.cz [online]. 2019-10-11. Dostupné online. 
  3. Příručka diplomatického protokolu II. Zásady a pravidla protokolární praxe [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, listopad 2018 [cit. 2020-01-27]. S. 12. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat