Wikipedie

Specifické poruchy učení

Specifické poruchy učení jsou poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže.

Specifické poruchy učení
Klasifikace
MKN-10F81.
MeSHD007859
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ editovat

Specifické poruchy nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40 % dětí postižených rodičů[zdroj⁠?]), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér[zdroj⁠?], která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. ADHD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.

Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč všemi úrovni inteligence, tedy jak u dětí nadprůměrně (např. Albert Einstein byl taky dyslektik[zdroj⁠?]), průměrně, i podprůměrně inteligentních. Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a centrální nervové soustavy[zdroj⁠?]. Souvislost se však nepodařilo prokázat[zdroj⁠?]. Nejnovější výzkumy ukazují, že mezi skutečné příčiny řadíme odchylky v pohybovém vývoji dítěte, raná traumata, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku[zdroj⁠?] a oslabení prefrontálního kortexu[1].

Výskyt editovat

Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže.

Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže jen v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění. Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k „neúspěchu“ dítěte. Děti se nejčastěji obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkostí.

Druhy poruch učení editovat

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří dyslexie. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítěte není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Tyto děti mají potom problémy i např. při přijímacích testech na střední školy, kde se vyžaduje práce s textem. Při dřívějších výzkumech (např. Hinshelwood, 1917) se předpokládalo, že obtíže při učení čtení u dyslektických dětí jsou způsobovány poruchami vidění nebo nedostatečně vyvinutým zrakem. Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.

Mezi další nejběžnější specifické poruchy učení patří:

  • Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení.
  • Dysgrafie znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
  • Dyskalkulie je specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.
  • Dysmúzie je porucha související s hudebními schopnostmi.
  • Dyspinxie je porucha charakteristická nízkou úrovní kresby.
  • Dyspraxie znamená špatnou obratnost.

Odstraňování specifických poruch učení editovat

Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálněpedagogické metody. Pro dítě se specifickou poruchou učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace. Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí. Důležité je dítěti poskytnout bezpečné prostředí, zajistit dostatek pohybu, učit se se zapojením více smyslů (zrak, sluch, hmat, pohyb), nehodnotit známkou, poskytnout dostatek času a pozitivní zpětnou vazbu. Zvážit učení pravou mozkovou hemisérou s využitím příběhů a dramatizace. Vhodné je změnit styl písma na comenia script. Vhodná je tzv. gradovaná výuka a trpělivé vedení pedagogem.

Historie nápravy specifických poruch učení v Česku editovat

První třída, která sloužila dětem se specifickými poruchami učení, vznikla v roce 1962 v Brně při Dětské fakultní nemocnici. Později vznikl v roce 1971 celý první stupeň základní školy pro dyslektické děti v Karlových Varech[2], a v současné době jsou třídy pro děti se specifickou poruchou učení rozšířené téměř po celé republice.

Techniky nápravy specifických poruch učení editovat

Mezi metody nápravy patří např.:

  • zlepšení motoriky - inhibice přetrvávajících primárních reflexů formou cvičení (neuro-vývojová stimulace NVS[3] a pohybový vývoj dítěte v prvním roce života)[4]
  • zlepšení vnímání vlastního těla - stimulace proprioreceptorů - cvičení[5]
  • odstranění unilaterálního fungování mozku[6] (neschopnost dítěte překročit střední linii a dysfunkce svorového tělesa - corpus callosum) - cvičení
  • trénink dílčí oslabení výkonu (DOV) - serialita, zrakové vnímání (postřehování a rozlišení sluchové figury na pozadí), sluchové vnímání, intermodalita, prostorová orientace
  • trénink rovnováhy - stimulace vestibulárního ústrojí
  • rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu
  • auditivní diferenciace podle délky samohlásky
  • auditivní analýza a syntéza řeči pomocí bzučáku
  • rozlišování pozadí a figury
  • prostorová orientace
  • koncentrace pozornosti
  • nácvik posloupností
  • rozvoj slovní zásoby
  • rozvoj matematických dovedností
  • Feuersteinova metoda instrumentálního obohacení

Důležité je specifickým poruchám chování a učení předcházet, ideálně v předškolním věku[7] a trénovat hravou formou percepčně-motorická oslabení.[8] Bohužel, značná část používaných přístupů, jako je například neuro-vývojová stimulace (NVS), vzdělávací kineziologie[9], Access Bars (R) nebo kraniosakrální terapie[10][11], nevycházejí z žádné empirické podpory a jsou považovány za pseudovědecké a neefektivní. Efektivita dalších alternativních postupů je sporná.

Metodikou nápravy specifických poruch učení se v Česku zabývají mimo jiné Olga Zelinková, Zdeněk Matějček, J. Novák nebo V. Pokorná.

  • DYS Mulimediálni a interaktivní Testy a Slabikář pro děti od 4 let, k možnému odhalení a prevenci počátečních problému pří čtení a psaní. Autor, výtvarná umělkyně MgA. Alena Kupčíková Ph.D., programoval Michal Klega, namluvil Jiři Lábus, hudba Jan Urban 2010

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení, Praha. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-7666-6. 
  2. ↑ www.zsdys.cz
  3. ↑ VOLEMANOVÁ, Marja. Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-905597-0-7. 
  4. ↑ POLÁKOVÁ, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysl. [s.l.]: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-0760-5. 
  5. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení,. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-7666-6. 
  6. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-7666-6. 
  7. ↑ ZELINKOVÁ, Olga. Dyslexie v předškolním věku. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-7666-6. 
  8. ↑ SINDELAAROVÁ, Brigitte. Předcházíme poruchám chování a učení. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-262-0405-3. 
  9. ↑ BAILEY, Richard. Physical Activity and Educational Achievement: Insights from exercise neuroscience. London: Routledge, 2017. Dostupné online. Kapitola Science, pseudoscience and exercise neuroscience: Untangling the good, the bad and the ugly. 
  10. ↑ NORCROSS, John C.; KOOCHER, Gerald P.; GAROFALO, Ariele. Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll.. S. 515–522. Professional Psychology: Research and Practice [online]. 2006. Roč. 37, čís. 5, s. 515–522. DOI 10.1037/0735-7028.37.5.515. 
  11. ↑ MAC MANUS, Mp. Unproven medical devices and cancer therapy: big claims but no evidence. Biomedical Imaging and Intervention Journal [online]. 2008-07. Roč. 4, čís. 3. DOI 10.2349/biij.4.3.e25. 

Literatura editovat

  • Balharová, K., Balhar, J., Vojtová, V.: Dyslexia and Accessibility in the Modern Era: Emerging Research and Opportunities. IGI Global, USA 2020, DOI: 10.4018/978-1-7998-4267-5
  • Emmerlingová, S.: Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení, Praha, 2020: ISBN 978-80-270-7666-6
  • Jucovičová, D.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005
  • Kaprová, Z.: O problémech žáků s poruchami učení v současné škole a cestách k jejich řešení. Tech-market, Praha 1997
  • Kocurová, M.: Specifické poruchy učení a chování. Západočeská univerzita, Plzeň 2000
  • Krejčová, L., Bodnárová, Z., Šemberová, K., Balharová, K.: Specifické poruchy učení, Dyslexie, dysgrafie, dysortografie. Edika, Praha 2014, ISBN 9788026606000.
  • Michalová, Z.: Analýza dílčích aspektů specifických poruch. Univerzita Karlova, Praha 2004
  • Pokorná, V.: Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Portál, Praha 1997
  • Poláková, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysly, Praha: Grada, 2019, ISBN 978-80-271-0760-5
  • Selikowitz, M.: Dyslexie a jiné poruchy učení. Grada, Praha 2000
  • Zelinková, O.: Poruchy učení. Portál, 2003, ISBN 80-7178-800-7
  • Vzdělávání dětí s poruchami učení na 1.stupni ZŠ.Nakladatelství RAABE, Praha, 2009. ISSN 1804-0179
  • Volemanová, M. (2013) Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování. Praha: Volemanová Marja Annemiek - Red tulip, 2013. ISBN 978-80-905597-0-7

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Specifické_poruchy_učení&oldid=23380382“