Soudruh
Soudruh (ženská forma soudružka) je titul, který k vzájemnému oslovování užívali a užívají příslušníci některých levicových seskupení, zvláště pak komunistických. Byl také užíván jako úřední oslovení v mnoha zemích s komunistickým režimem. V psaných textech se obecně užívala zkratka „s.“ pro obě pohlaví i pro množné číslo.
Etymologie a změny významu editovat
Slovo je slovanského původu a znamenalo nejprve společník, druh ve společné věci. Význam slova se ale posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.[1][2]
Později se začalo používat hovorově i jako synonymum k výrazu komunista případně k označení komunistického režimu („za soudruhů“).[3] Zvláště u pravicově smýšlejících lidí pak často nese slovo soudruh nádech urážky.
Politické užití editovat
Vzorem oslovení soudruh v politickém kontextu je francouzský termín camarade (původně „člen komory“), který se ujal podle podobné praxe ve Velké francouzské revoluci mezi francouzskou levicí na konci 18. století.[zdroj?] Od průmyslové revoluce se oslovení tradičně používá v některých socialistických, sociálně demokratických a komunistických stranách. Oslovení soudruhu používali i členové prvorepublikové Československé sociální demokracie,[4] odkud jej převzala i KSČ, když se z ní vyčlenila.
V Sovětském svazu znamenalo slovo товарищ (tovarišč) původně obchodní společník nebo spolucestující (od tovar, zboží), obecněji kamarád, kolega. Po Říjnové revoluci v roce 1917 si oslovení osvojili bolševici.[zdroj?] V současném Rusku se již neužívá, až na výjimky, jako v relativně častém užití v armádě (např. ve spojení товарищ лейтенант – tovarišč lejtěnant, soudruhu (pane) poručíku).
V západoevropských zemích se většinou užívalo slov odvozených od téhož románského základu jako camarade, např. anglicky comrade, španělsky camarada nebo nizozemsky kameraad. Někde ale užití takových termínů nacistickým (například v písni Horst-Wessel-Lied) nebo fašistickým režimem zdiskreditovalo podobně odvozená slova[zdroj?] a ta byla nahrazena (v němčině místo Kamerad užívali komunisté termín Genosse, v italštině místo camerata termín compagno).
Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování „soudruhu“ a „soudružko“ nejen mezi komunisty, ale i ve veškerém úředním a pracovním styku. Mezi komunisty a odboráři bylo všeobecně provázeno tykáním.
Po sametové revoluci se soudruh v politickém kontextu udržel v KSČM[5] a menších komunistických organizacích; obnovená ČSSD místo něho zavedla oslovení příteli, ale to se příliš neujalo.[6]
V Africe se termín používal často v souvislosti s původně demokratizačními či protirasistickými proudy. Oslovení comrade tak užívali třeba příznivci a členové Afrického národního kongresu v Jihoafrické republice nebo zimbabwské vládní strany ZANU (PF) Roberta Mugabeho. V Číně používali stejné oslovení (čínsky 同志, tchung-či) jak komunisté, tak nacionalisté ze strany Kuomintang.
V Albánii se používal termín „shok“, což má podobný význam jako v češtině.
Soudruh v umění editovat
| „ | Do obrněného transportéru se vejde 20–25 západoněmeckých soudruhů. | “ |
| — poručík Troník, Černí baroni | ||
Vzhledem k běžné praxi v komunistických režimech, objevuje se oslovení, často jako neutrální, v tehdejší oficiální literatuře a jiných druzích umění. V neoficiálních uměleckých textech a ve tvorbě po roce 1989 však bývá předmětem humoru a ironie, např. v románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Řidčeji a především ve starší tvorbě se objevuje i v původním významu souputník, společník (viz např. báseň Jiřího Wolkera Věci či Nerudova Romance o Karlu IV.[7])
Oslovení soudruh (v originále comrade) užívají i postavy v politické satiře George Orwella Farma zvířat.
Odkazy editovat
Související články editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Comrade na anglické Wikipedii.
- ↑ FILIPEC, Jakub, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0493-9. S. 402.
- ↑ HOLUB, Zbyněk. Proměny slovníku po listopadu 1989 [online]. Český rozhlas, [po 1994] [cit. 2008-04-08]. Dostupné online.
- ↑ https://www.novinky.cz/clanek/historie-17-listopad-kde-soudruzi-vidi-chybu-aneb-30-let-od-revoluce-ocima-komunistu-40303450
- ↑ Hamplovské období: Od krize ke konsolidaci a k dalšímu vzestupu (1920 - 1938) [online]. ČSSD, [před 2008] [cit. 2008-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-13.
- ↑ Filip: Přistupme k VII. sjezdu s hrdostí nad vlastní prací [online]. KSČM, 2008-03-31 [cit. 2008-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-12.
- ↑ Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou [online]. ČSSD, 2005-04-28 [cit. 2008-04-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ The Czech Language on WWW : Jan Neruda : Poems [online]. [cit. 2008-04-09]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu soudruh na Wikimedia Commons 
Téma Soudruh ve Wikicitátech
Slovníkové heslo soudruh ve Wikislovníku
