Soča
Soča (italsky Isonzo) je řeka ve Slovinsku a v Itálii (oblast Furlansko-Julské Benátsko). Je 136 km dlouhá. Povodí má rozlohu 3 500 km².
| Soča | |
|---|---|
 Soča poblíž Kobaridu | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 136 km |
| Plocha povodí | 3500 km² |
| Průměrný průtok | 135 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Pramen | |
| Trenta 46°24′43″ s. š., 13°43′21″ v. d. 1100 m n. m. | |
| Ústí | |
| Terstský záliv 45°43′29″ s. š., 13°33′22″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Slovinsko Itálie (Furlansko-Julské Benátsko) | |
| Úmoří, povodí | |
| Středozemní moře, Jaderské moře | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Průběh toku editovat
Pramení ve výšce 876 m n. m.[1] v Julských Alpách nedaleko obce Trenta pod horou Jalovec, ve Slovinsku. Pramen řeky bývá označován jako Izvir Soči a tvoří ho podzemní jezírko do kterého se sbírá voda z úbočí hor Jalovec, Šite, Travnik a Mojstrovka[1] a má charakteristicky tyrkysové zbarvení[2], které má i další tok řeky. Je dáno především velkým množstvím rozpuštěného uhličitanu vápenatého, který ovlivňuje lom světla[1]. U města Gorica protéká přes státní hranici do Itálie a zároveň také do Benátské nížiny. Ústí do Terstského zálivu Jaderského moře.
Vodní stav editovat
Zdroj vody je sněhový a dešťový. Vodnatost řeky je nejvyšší na jaře a na podzim, nejmenší naopak v létě a v zimě. Průměrný roční průtok vody činí 135 m³/s.
Využití editovat
Na řece bylo vybudováno několik vodních elektráren. Na dolním toku je možná vodní doprava. Peřeje na horním toku u Bovce jsou vyhledávané vodáky z celého světa. Dělí se na několik částí s různou obtížností. V Bovci je větší množství půjčoven vodáckého vybavení a provozuje se tu komerční rafting. Kaňon Velika Korita, kterým řeka protéká, je vyhledávanou atrakcí mezi turisty.
Řeka patří mezi vyhlášené revíry pstruha mramorovaného. Právě zde jsou realizovány mezinárodní projekty pro zachování genetické čistoty tohoto druhu.[3]
Během let 1900- 1906 se 31 km údolí řeky Soča stalo trasou železniční trati Jesenice - Gorice - Terst, která byla vybudována jako součást železničního spojení mezi českými zeměmi a Jadranem. Železnice opouští údolí Soči v místech, kde řeku překlenuje Solkanský most, považovaný za největší zděný obloukový most na světě[4].
Historie editovat
V době 1. světové války v letech 1915–17 došlo v údolí řeky k těžkým bojům mezi italským a rakousko-uherským/německým vojskem. Celkem došlo ke 12 bitvám, ve kterých se italským vojskům nepodařilo prorazit obranu protivníka. Sočské boje zaznamenaly jen malé pohyby frontové linie. Velmi významný podíl na udržení obrany proti italským útokům měly jednotky z českých zemí, které tu prokázaly velké hrdinství.[5] Až po ofenzivě 24. října 1917 se díky německým posilám podařilo prolomit frontu a zahnat italské vojsko sto kilometrů na západ směrem k řece Piavě.
Kultura editovat
Film editovat
Ve filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian je využita ke ztvárnění řeky Beruny.
Literatura editovat
Mezi prvními cestujícími po trati údolím Soče byl i Josef Svatopluk Machar. O dojmu z řeky i údolí podává zprávu ve své knize fejetonů Řím.[6]
| „ | Objevila se říčka. Vine se dole mezi bílými balvany. Modrozelená jako malachit, luzná jako pohádka – Soče, Isonzo!
Není snad krásnější řeky na světě. Vine se jako hravý had, hrá si bez ohledu, pozoruje-li ji někdo čili nic, poskakuje, padá, šplouchá - šťastna sama sebou a pro sebe. Člověk by se nedivil, kdyby najednou v ní spatřil bílá těla rusalek … Vísky, které při ní leží, mají několikapatrové, kamenné domky bez omítky, s malými okny, vypadají jako drobné hrady. Místy objeví se cypřiš, dítě jihu. A nebe bez mraku a barevné jak ta malá Soče. |
“ |
Reference editovat
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Изонцо“.
- ↑ a b c BERNARDOVÁ, Eliška. Smaragdová Soča s pohnutou minulostí. Země světa. 1.6.2023, roč. 22, čís. 6, s. 16–25. Dostupné online.
- ↑ Pramen řeky Soči: zde se rodí „dcera hor“. hoska-tour.cz [online]. HOŠKA TOUR [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Marble trout (Salmo marmoratus). www.balkan-trout.com [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23.
- ↑ ABDUNUR, C. Arch'01. [s.l.]: Presses des Ponts 1024 s. Dostupné online. ISBN 978-2-85978-347-1. (anglicky)
- ↑ VRIČAN, Jozef. Po zapadlých stopách českých vojáků. 1. [s.l.] : Ondřej Havlík, 2009. 440 s. ISBN 978-80-254-3535-9.
- ↑ MACHAR, Josef Svatopluk. Řím. 6. vyd. Praha: Grosman a Svoboda, 1908. 245 s. S. 15.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soča na Wikimedia Commons
