Smlouva z Compiègne (1624)
Smlouva z Compiègne podepsaná dne 10. června 1624, byla dohodou o spojenectví a vzájemné obraně mezi Francouzským královstvím a Nizozemskou republikou na dobu tří let od podepsání smlouvy.
| Smlouva z Compiègne (1624) | |
|---|---|
 Kardinál Richelieu, architekt smlouvy | |
| Data | |
| Podepsáno | 10. června 1624 |
| Místo podepsání | Compiègne, Francie |
| Strany | |
| Signatáři |  Nicolaas van den Bouckhorst Sweder van Haersolte Arnold van Randwijck za Spojené provincie nizozemské[1] Kardinál Richelieu za Francii |
| Podepsané země | Ludvík XIII., Francie Frederik Hendrik Oranžský, místodržící v Nizozemsku |
| Obsah | |
| Důvod | francouzská podpora Nizozemska |
| Cíl | oslabení Španělska |
Jedná se o jednu z řady smluv určených k izolaci Španělska. Francie souhlasila s finanční podporou Nizozemců v jejich válce za nezávislost výměnou za námořní pomoc a obchodní privilegia. Nakonec se ujednání ukázalo jako kontroverzní, protože podle ustanovení smlouvy vyžadovala aby protestantští Nizozemci pomáhali potlačovat své francouzské spoluvěřící v La Rochelle.
Pozadí editovat
První polovině 17. století v Evropě dominoval boj mezi francouzskými králi z rodu Bourbonů a jejich habsburskými rivaly panujícími ve Španělsku. Habsburkové měli pevnou pozici ve Svaté říši římské. Habsburská území ve Španělském Nizozemí, ve Franche-Comté a v Pyrenejích znemožnila Francii expandovat a učinila ji zranitelnou vůči invazi. Během francouzských náboženských válek Španělsko spolupracovalo s Katolickou ligou při obsazení velkých oblastí Francie, konflikt ukončil až Jindřich IV., který nastoupil na trůn v roce 1589.[2] (Podpisem Nantského ediktu ukončil hugenotské války).
Po atentátu na Jindřicha IV. v roce 1610 se jeho manželka Marie Medicejská stala regentkou, vládnoucí za devítiletého Ludvíka XIII. V roce 1614 byla formálně její vláda jako regentky ukončena, ale její vliv na státní záležitosti přetrval. To vedlo k řadě vzpour mocných regionálních šlechticů jak katolíků tak protestantů, kteří nechtěli strpět snahy o snížení své autority. Náboženské napětí bylo zvýšeno vypuknutím třicetileté války v roce 1618. V roce 1621 monarchistické síly obnovily katolictví v protestantské oblasti Béarn, což mělo za následek hugenotské povstání vedené Henri II. de Rohanem a jeho bratrem Soubisem. Vzpoura skončila v patové situaci s Montpellierskou smlouvou z 18. října 1622.[3] Tato smlouva uzavřená mezi Ludvíkem XIII. a vévodou de Rohanem byla podepsána po obléhání Montpellier a ukončila nepřátelství mezi francouzskými monarchisty, tedy katolíky a hugenoty. Potvrdila ujednání Nantského ediktu, omilostnila vévodu de Rohan a povolila hugenotům udržovat jejich početné pevnosti a posádky.
Poté, co kardinál Richelieu poprvé vstoupil do vlády v roce 1616, bylo jeho politikou „zabránit španělské expanzi“ a „chránit své sousedy před španělským útlakem“. Na rozdíl od mnoha jiných politiků se zásadně postavil proti hugenotům, protože podle něj jejich autonomie ohrožovala vytvoření silného centralizovaného státu, potřebného k porážce Španělska. Byl to spíše tento důvod než otázka náboženství, neboť později se Richelieu ukázal být stejně nemilosrdným při útoku na jejich katolické protějšky.[4]
Francie byla oslabená vnitřními rozpory. Richelieu se proto vyhnul přímému konfliktu se Španělskem podporou jeho rivalů a to bez ohledu na náboženství. Francie tak financovala protestantské Španělské Nizozemí v jeho boji za nezávislost na Španělsku v letech 1568 až 1648. V roce 1609 se obě strany dohodly na dvanáctiletém příměří, a když v roce 1621 znovu začala válka, Španělsko získalo řadu vítězství; v roce 1623 domácí opozice nespokojená s válkou a vysokými daněmi vybíranými k jejímu zaplacení vedly Nizozemsko k hledání vnější podpory.[5]
Z různých důvodů byly Anglie i Francie znepokojeny přítomností Španělska v Nizozemsku; v anglo-nizozemské obranné alianci ze dne 5. června 1624 Jakub I. souhlasil s poskytnutím 6 000 vojáků na dobu dva roky. Smlouva z Compiègne byla ukázkou dvojího přístupu kardinála Richelieu, který vyjednával i spojenectví s Anglií. Jednání vedlo ke sňatku Henriety Marie Bourbonské s anglickým Karlem I.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Compiègne (1624) na anglické Wikipedii.
- ↑ Israel 1990, s. 83.
- ↑ Hayden 1973, s. 1–23.
- ↑ Sturdy 2002, s. 125.
- ↑ Wedgwood 1938, s. 385–386.
- ↑ a b Poot 2013, s. 26.
Literatura editovat
- LEE, Stephen J. The Thirty Years War (Lancaster Pamphlets). [s.l.]: Routledge, 1991. ISBN 978-0415060271.
- HAYDEN, J Michael. Continuity in the France of Henry IV and Louis XIII: French Foreign Policy, 1598-1615. The Journal of Modern History. 1973, s. 1–23. DOI 10.1086/240888. JSTOR 1877591. S2CID 144914347.
- HELL, Maarten. Heliogabalus in The Hague. Dutch Crossing: Journal of Low Countries Studies. 2009.
- ISRAEL, Jonathan. Empires and Entrepots: Dutch, the Spanish Monarchy and the Jews, 1585-1713. [s.l.]: Bloomsbury Continuum, 1990. ISBN 978-1852850227.
- MALAND, David. Europe at War, 1600-50. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 1980. ISBN 978-0333234464.
- PALM, Franklin Charles. The Siege and Capture of La Rochelle in 1628: Its Economic Significance. Journal of Political Economy. 1923, s. 114–127. DOI 10.1086/253493. JSTOR 1823071. S2CID 153639520.
- PARKER, Geoffrey. The Thirty Years War. [s.l.]: Routledge, 1997. ISBN 978-0415154581.
- POOT, Anton. Crucial years in Anglo-Dutch relations (1625-1642): the political and diplomatic contacts. [s.l.]: Uitgeverij Verloren, 2013. ISBN 978-9087043803.
- TUCKER, Spencer. The Roots and Consequences of Civil Wars and Revolutions: Conflicts That Changed World History. [s.l.]: ABC-CLIO, 2017. ISBN 978-1440842931.
- STANKIEWICZ, WJ. The Huguenot Downfall: The Influence of Richelieu's Policy and Doctrine. Proceedings of the American Philosophical Society. 1955, s. 146–168. JSTOR 3143780.
- STURDY, David. Fractured Europe: 1600-1721 (Blackwell History of Europe). [s.l.]: Wiley & Sons, 2002. ISBN 978-0631205128.
- WEDGWOOD, CV. The Thirty Years War. 2005. vyd. [s.l.]: New York Review of Books, 1938. ISBN 978-1590171462.