Wikipedie

Slizoplod

rod rostlin

Slizoplod (Pittosporum) je rod rostlin z čeledi slizoplodovité. Jsou to stromy a keře s jednoduchými, zpravidla kožovitými listy a pravidelnými pětičetnými květy. Plodem je pukavá tobolka, semena bývají charakteristicky obalená lepkavou hmotou. Rod zahrnuje asi 200 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Afriky po Japonsko, Austrálii a Tichomoří.

Jak číst taxoboxSlizoplod
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí slizoplod tobira
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďslizoplodovité (Pittosporaceae)
Rodslizoplod (Pittosporum)
Banks ex Gaertn., 1788
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Slizoplod Pittosporum hosmeri

Slizoplody mají význam zejména jako subtropické okrasné dřeviny. Nejznámějším druhem je slizoplod tobira, druh pocházející z Japonska a běžně pěstovaný v řadě okrasných kultivarů i ve Středomoří. Pěstuje se i celá řada jiných druhů. Plody některých druhů mají význam v domorodé medicíně.

Popis editovat

Slizoplody jsou stálezelené stromy, keře nebo řidčeji i polokeře, dorůstající výšky od 1 do 20 metrů. Listy jsou jednoduché, střídavé, téměř nebo zcela vstřícné nebo přeslenité, obvykle nahloučené na koncích větévek, bez palistů. Čepele listů jsou zpravidla kožovité, celokrajné nebo se zvlněně zubatým okrajem. Květy jsou převážně oboupohlavné (někdy funkčně jednopohlavné), pravidelné, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových okolících, chocholících nebo latách, případně jednotlivé. Kalich bývá krátký a drobný, složený z 5 volných lístků. Korunní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé. Tyčinek je 5 a jsou volné. Semeník je svrchní, přisedlý nebo stopkatý, srostlý ze 2 až 3 (řidčeji z 5) plodolistů. Obsahuje jedinou komůrku nebo je jen nedokonale rozdělený na 2 až 5 komůrek. Vajíček může být různý počet, zpravidla jsou četná. Čnělka je krátká, za plodu zpravidla vytrvalá, jednoduchá nebo členěná do 2 až 5 laloků. Plodem je dřevnatá nebo kožovitá, elipsoidní nebo kulovitá tobolka pukající 2 až 5 chlopněmi. Semena jsou obvykle obalená lepkavou nebo slizkou hmotou.[1][2][3]

  •  
    P. balfourii s plody
  •  
    Detail květů P. confertiflorum
  •  
    Květenství P. phylliraeoides
  •  
    Puklý plod P. bicolor
  •  
    P. napaliense s plody

Rozšíření editovat

Rod slizoplod zahrnuje asi 200 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Afriky po východní Asii a přes jihovýchodní Asii, Austrálii a Nový Zéland po Tichomoří včetně Havaje. V Americe se přirozeně nevyskytuje. V rámci rodu je vysoký endemismus. Z Tichomoří (mimo Novou Kaledonii, kde také roste množství endemických druhů) je uváděno 24 druhů, z toho 32 endemických. Převážná většina tichomořských druhů je svým výskytem omezena na jediný ostrov nebo souostroví. Jedinou výjimkou je druh Pittosporum ferrugineum, rozšířený i v jihovýchodní Asii, Papuasii a v Austrálii.[4] Z Číny je uváděno 46 druhů, z toho 33 endemických.[1] Slizoplody jsou rozšířeny v téměř celé subsaharské Africe včetně Madagaskaru, druh P. viridiflorum zasahují i do jižní Arábie a na Sokotru. Druh Pittosporum coriaceum se jako jediný zástupce rodu vyskytuje v Makaronésii, konkrétně na Madeiře. V minulosti rostl i na Kanárských ostrovech, zde však již vymřel.[5]

Slizoplody rostou zejména v horských oblastech. Malajské druhy rostou vesměs v podrostu tropických deštných lesů.[6] Některé druhy mohou růst i jako epifyty.[2] V některých oblastech, např. na Nové Guineji a Borneu, vystupují slizoplody až do subalpínského stupně (okolo 4000 metrů).[6][7]

Ekologické interakce editovat

V Austrálii se ve slizoplodech vyvíjejí larvy tesaříka Strongylurus thoracicus a jsou živnými rostlinami modráskovitých motýlů Paralucia pyrodiscus, Paralucia aurifer a Deudorix diovis. Často také hostí červce Icerya purchasi. Tito červci pocházejí z Austrálie a s kulturou citrusů se rozšířili do teplých oblastí celého světa.[8][9][10] Na listech slizoplodů se živí také dospělci i larvy mandelinek rodu Lamprolina.[11] Na Novém Zélandu se v květech slizoplodů vyvíjejí larvy nosatců Aneuma rubricale a Aneuma fulvipes, zatímco dospělci poškozují listy.[12]

  •  
    Mandelinka Lamprolina impressicollis na Pittosporum undulatum
  •  
    Modráskovitý motýl Paralucia aurifer
  •  
    Červec Icerya purchasi
  •  
    Nosatec Aneuma rubricale

Obsahové látky a jedovatost editovat

V listech i plodech různých druhů slizoplodů jsou obsaženy hořké saponiny, které při požití rostliny způsobují podráždění trávicího traktu. Otrava se projevuje zejména sliněním, bolestmi břicha a zvracením. Může se objevit i u zvířat, např. u koček okusujících listy.[13]

Zástupci editovat

Význam editovat

 
Slizoplod P. crassifolium

Slizoplody jsou zejména v subtropech a teplých oblastech mírného pásu pěstovány jako okrasné dřeviny. Jsou ceněné zejména pro dekorativní olistění a vonné květy, některé druhy jsou ozdobné i plody.[6][14] Nejčastěji pěstovaným a také nejznámějším druhem, s nímž se lze setkat i v celém Středomoří, je slizoplod tobira, pocházející z Japonska a Koreje. Byly vypěstovány různé okrasné kultivary včetně panašovaných a zakrslých.[15] Pěstují se také různé jiné druhy, z australských zejména Pittosporum phillyraeoides a P. undulatum, z novozélandských např. P. dalli, P. patulum, P. ralphii, P. eugenioides, P. crassifolium aj. Velmi dekorativní olistění má P. tenuifolium z Nového Zélandu, od něhož existují i kultivary s panašovanými listy.[16][17][18][14] Kultivar ‘Garnettii’, hybrid mezi Pittosporum ralphii a Pittosporum tenuifolium, má pohledné panašované listy a je komerčně pěstován k řezu a do vazeb.[18]

Z plodů filipínského druhu Pittosporum resiniferum je získáván olej, který filipínští domorodci tradičně používali ke svícení do lamp. Hoří jasným a stálým plamenem. Obsahuje především dihydroterpen a heptan a má poměrně vysoký obsah oktanu. Japonci jej v průběhu 2. světové války používali jako palivo do tanků. Plody voní po petroleji a lze je i zeleném stavu snadno zapálit. Od těchto vlastností je odvozen anglický název dřeviny petroleum nut tree.[19][20][14] Dřevo slizoplodů nemá velký ekonomický význam, není příliš trvanlivé a zpravidla také není k dispozici ve větším množství.[6] Rozdrcené listy a plody P. ferrugineum jsou v Malajsii tradičně využívány jako jed pro lov ryb (tzv. barbasko).[14] Semena australského druhu P. phillyraeoides jsou velmi hořká, přesto z nich domorodí Aboridžinci připravovali mouku k jídlu.[21] Plody některých druhů mají význam v domorodé medicíně.[6]

  •  
    P. resiniferum s plody
  •  
    Živý plot z P. tenuifolium 'Silver Sheen'
  •  
    Pittosporum dallii
  •  
    Panašovaný kultivar slizoplodu tobira

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b ZHANG, Zhi-Yun; TURLAND, Nicholas J. Flora of China: Pittosporum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b eFlora of India. Pittosporum. [online]. Government of India [cit. 2018-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-26. (anglicky) 
  3. ↑ Florabase - The Western Australian Flora:Pittosporum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ HAAS, Judith E. The Pacific species of Pittosporum Banks ex Gaertn. (Pittosporaceae).. Allertonia. May 1977, čís. 1(2). 
  5. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 5. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1957. (anglicky) 
  7. ↑ SOEPADMO, E.; WONG, K.M. Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky) 
  8. ↑ HANGAY, George; ZBOROWSKI, Paul. A guide to the beetles of Australia. [s.l.]: Csiro Publishing, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ BRABY, Michael F. The complete field guide to butterflies of Australia. Collingwood, Australia: CSIRO, 2004. Dostupné online. ISBN 0-643-09027-4. (anglicky) 
  10. ↑ CAPINERA, John L. (ed.). Encyclopedia of entomology.. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6242-1. (anglicky) 
  11. ↑ HAWKESWOOD, Trevor J. Notes on the biology and host plants of some species of the genus Lamprolina Baly, 1855 (Coleoptera: Chrysomelidae).. Calodema. 2011, čís. 174. Dostupné online. 
  12. ↑ MARTIN, N.A. Pittosporum flower weevil - Aneuma rubricale. [online]. 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  14. ↑ a b c d BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  15. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  16. ↑ KUNKEL, Gunther. Flowering trees in subtropical gardens. London: Dr. W. Junk b.v., Publishers, 1978. ISBN 978-94-009-9991-6. (anglicky) 
  17. ↑ DIRR, Michael A. Trees and shrubs for warm climates. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-525-X. (anglicky) 
  18. ↑ a b BUFFIN, Michael W. Winter-flowering Shrubs. Portland: Timber Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-88192-722-8. (anglicky) 
  19. ↑ RAMAWAT, K.G. (ed.). Desert plants. Biology and biotechnology.. [s.l.]: Springer, 2010. ISBN 978-3-642-02549-5. (anglicky) 
  20. ↑ ORWA, C. et al. Pittosporum resiniferum [online]. World Agroforestry Centre. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ MAIDEN, J.H. Useful native plants of Australia. Sydney: Technological museum of New South Wales, 1889. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slizoplod&oldid=23460740“