Simarubovité
Simarubovité (Simaroubaceae) je čeleď tropických stromů nebo keřů z řádu mýdelníkotvarých.
 Simarubovité | |
|---|---|
 Simarouba tulae – endemit z Portorika | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
| Čeleď | simarubovité (Simaroubaceae) DC, 1811 |
 přirozené rozšíření čeledi | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření editovat
Simarubovité rostou v tropech, méně už v subtropech a mírném pásu na severní i jižní polokouli. Hlavní centra výskytu jsou v tropických oblastech Ameriky, Karibiku a západní Afriky. V České republice i v celé Evropě roste jediný nepůvodní druh pajasan žláznatý, který je světově nejrozšířenějším rodem této čeledě.
Popis editovat
Rostliny z čeledi simarubovité jsou stromy nebo keře bez pryskyřičných kanálků, převážně stále zelené, dvoudomé nebo jednodomé, často mají velmi hořkou kůru, dřevo i semena. Listy s palisty i bez jsou převážně střídavé, zpeřené nebo výjimečně jednoduché.
Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, pravidelné. Bývají heterochlamydní i haplochlamydní. Gyneceum bývá apokarpní nebo synkarpní rostlé z 1 až 5 plodolistů, každý s 1 až 2 vajíčky, semeník je svrchní. Kalich je trubkovitý, obvykle 5 pětilaločný. korunních plátků bývá 5, jsou většinou volné, někdy srostlé do trubky a někdy zcela chybí, tyčinek umístěných ve dvou kruzích je stejný nebo dvojnásobný počet, stejně jako čnělek. Květy jsou uspořádány do jsou úžlabních nebo terminálních květenství, která jsou hroznatá, latnatá nebo s vidlanovými vrcholíky.
Využití editovat
Dřevo z některých druhý rostlin z čeledě simarubovitých, např. Quassia a Picrasma je zdrojem hořčin, např. kvasinu, pikrasminu a neokvasinu. Jsou to triterpenové neglykosidické sloučeniny s částečným i insekticidním a amoebocidním účinkem. Číslo hořkosti těchto dřev se pohybuje od 40 000 do 50 000 (1 gram látky rozpuštěné ve 40 000 až 50 000 ml vody ještě vyvolá hořkou chuť).[4] Těchto hořčin se však smí používat jen k ochucování nápojů a pekařských výrobků.[5]
Odvar z kůry některých druhů rodů Picrasma, Quassia a Simaba se používá v tropické Americe jako lék proti malárii a semena rodu Brucea v jihovýchodní Asii k léčbě úplavice.[6]
Zástupci editovat
Taxonomie editovat
Vědecké náhledy na rody příslušející do čeledě simarubovité se vyvíjejí, bývá uváděno číslo 20 až 35 rodů. Zde je jedna z věrohodných možností:
- Ailanthus Desf., 1788
- Amaroria A. Gray, 1854
- Brucea J. F. Mill., 1779
- Castela Turpin, 1806
- Eurycoma Jack, 1822
- Gymnostemon Aubrév. et Pellegr., 1962
- Hannoa Planch., 1846
- Iridosma Aubrév. & Pellegr., 1962
- Laumoniera Noot., 1987
- Leitneria Chapm., 1860
- Nothospondias Engl., 1905
- Odyendea Pierre ex Engl., 1896
- Perriera Courchet, 1905
- Picrasma Blume, 1825
- Picrolemma Hook. f., 1862
- Pierreodendron Engl., 1907
- Quassia L., 1762
- Samadera Gaertn., 1791
- Simaba Aubl., 1775
- Simarouba Aubl., 1775
- Soulamea Lam., 1783 [8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ development.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-11.
- ↑ flora.huh.harvard.edu
- ↑ delta-intkey.com. delta-intkey.com [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-09.
- ↑ www.chemicke-listy.cz
- ↑ eur-lex.europa.eu
- ↑ www.britannica.com
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ www.ars-grin.gov. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu simarubovité na Wikimedia Commons - flora.huh.harvard.edu
- florabase.calm.wa.gov.au Archivováno 13. 3. 2011 na Wayback Machine.
- www.aluka.org[nedostupný zdroj]
