Sillimanit
Sillimanit (Bowen, 1824), chemický vzorec Al2SiO5, je kosočtverečný minerál ze skupiny neosilikátů. Má stejné složení jako kyanit, ale liší se od něj strukturou a podmínkami vzniku. Je hojný v některých metamorfovaných horninách, kde tvoří sloupcovité krystaly a vláknité agregáty. Dále se vyskytuje v některých pegmatitech, kde může tvořit krystaly drahokamové kvality.[1]
| Sillimanit | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Al2SiO5 |
| Identifikace | |
| Barva | bezbarvý, bílá, šedá... |
| Vzhled krystalu | prizmatické |
| Soustava | kosočtverečná |
| Tvrdost | 6,5–7,5 |
| Lesk | skelný, hedvábný |
| Štěpnost | dokonalá |
| Index lomu | nα = 1,653–1,661 nβ = 1,657–1,662 nγ = 1,672–1,683 |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 3,24 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | v kyselinách nerozpustný |
Pojmenován podle: Benjamin Silliman (1779–1864), americký chemik a mineralog, profesor na Yaleově univerzitě, New Haven, Connecticut, USA.
Původ editovat
- metamorfní – nachází se v regionálně metamorfovaných horninách (svor, rula – sillimanitové ruly moldanubika), v kontaktně metamorfovaných rohovcích bohatých na Al, také v granulitech a eklogitech;
- magmatický – vzácně v pegmatitech a žulách.
Morfologie editovat
Krystaly dlouze prizmatické až jehlicovité. Častěji paprsčité, vláknité, plstnaté (odrůda fibrolit) a celistvé agregáty, valouny.
Vlastnosti editovat
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7,5, křehký, hustota 3,24 g/cm³, štěpnost dokonalá ve směru {010}, lom nepravidelný.
- Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, bílá, šedá, žlutavá, nahnědlá, nazelenalá, modravá. Lesk skelný až perleťový, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý.
- Chemické vlastnosti: Složení: Al 33,30 %, Si 17,33 %, O 49,37 %. V kyselinách nerozpustný, před dmuchavkou se netaví.
Polymorfie editovat
Podobné minerály editovat
Parageneze editovat
Využití editovat
Ohnivzdorné materiály, izolátory, někdy jako drahý kámen.
Naleziště editovat
Hojný minerál.
- Česko – v rulách a migmatitech na Šumavě, v krystalických břidlicích na Českomoravské vrchovině
- Slovensko – Hnúšťa u Banské Bystrice
- Rakousko – Sellrain am Juchen
- Norsko
- Indie – Khasi Hills
- a další.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ LUHR, James F. Země. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s., 2007. 520 s. ISBN 978-80-242-1901-1. S. 72.
Literatura editovat
- Dana, E.S. (1892) Dana's systemof mineralogy, (6th edition), 498–499
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sillimanit na Wikimedia Commons - Sillimanit na webu mindat.org (anglicky)
- Sillimanit na webu Webmineral (anglicky)
- Sillimanit v atlasu minerálů (německy)
- Mineral data publishing (PDF)
- Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium
