Seweryn Goszczyński
Seweryn Goszczyński (4. listopadu 1801, Ilińce, dnes Ukrajina – 25. února 1876, Lvov, dnes Ukrajina) byl polský básník, prozaik a literární kritik období romantismu, jeden z představitelů tzv. ukrajinské romantické školy, která hojně využívala ukrajinský folklór a témata z její historie.[1]
| Seweryn Goszczyński | |
|---|---|
 Seweryn Goszczyński kolem roku 1876 | |
| Narození | 4. listopadu 1801 Ilińce, dnes Ukrajina |
| Úmrtí | 25. února 1876 (ve věku 74 let) Lvov, dnes Ukrajina |
| Místo pohřbení | Ličakovský hřbitov ve Lvově |
| Povolání | básník, prozaik, literární kritik |
| Národnost | polská |
| Alma mater | Basilinská škola v Humani |
| Literární hnutí | romantismus |
| Významná díla | Zamek kaniowski (1828, Zámek Kaňovský) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Na studiích v Basilinské škole v Humani se seznámil s Michałem Grabowským a Józefem Bohdanem Zaleským a jejich přátelství se stalo základem tzv. ukrajinské romantické školy. Roku 1820 přišel do Varšavy a vstoupil do tajné organizace Związek Wolnych Polaków. Když vypuklo roku 1821 povstání v Řecku, rozhodl se pomoci řeckým povstalcům a vydal se pěšky na Ukrajinu, aby se dostal do Řecka přes Oděsu. S finančních důvodů však zůstal na Ukrajině, kde organizoval konspirační činnost.[2]
Roku 1830 se zúčastnil listopadového povstání ve Varšavě a po jeho porážce se usadil v Haliči, kde pokračoval v konspiraci a založil spolek Stowarzyszenie Ludu Polskiego. Roku 1832 navštívil Podhalí, Spiš a Tatry. Protože byl neustále pronásledován rakouskou policií (za účast na povstání byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti) emigroval roku 1838 do Francie. Zde se seznámil s Mickiewiczem a Słowackým. Pod vlivem mystika a náboženského reformátora Andrzeje Towiańského vstoupil do jeho sekty Kolo boží věci (Koło Sprawy Bożej) a na delší čas nechal psaní i politické činnosti.[3] Žil v bídě a během Pařížské komuny téměř zemřel hlady.[2]
Ve svých verších spojoval revoluční radikalismus s osobním pesimismem. Inspiroval se především ukrajinským folklórem a jako jeden z prvních uvedl do polské poezie tatranskou přírodu a lid. Požadoval, aby literatura byla založena na národních a lidových tradicích, a z toho hlediska podrobil ostré kritice dílo Aleksandra Fredra, což je považováno za jednu z příčin odmlčení tohoto dramatika.[3]
Roku 1872 se za pomoci svých přátel vrátil do Polska a usadil se ve Lvově, kde také roku 1876 zemřel. Pohřben byl na Lyčakovském hřbitově ve Lvově.[2]
Výběrová bibliografie editovat
- Zamek kaniowski (1828, Zámek Kaňovský), básnická povídka vykazující rysy frenerické literatury. Děj je inspirován hajdamáckým povstáním z roku 1768 a odehrává se v Kaňově na Ukrajině. Obsahuje jednak vylíčení hrůzných a krvavých událostí, jednak lyrický obraz nespoutané přírody.[4]
- Pobudka (1831, Výzva, sbirka básní.[1]
- Sobótka (1834, Svatojánská noc), báseň.[1]
- Nowa epoka poezii polskiéj (1835, Nová epocha polské poezie), pojednání, ve kterém formuloval své názory na literaturu a podrobil kritice dílo dramatika Aleksandra Fredra.[1]
- Trzy struny (1840, Tři struny), rozšířené vydání sbírky básní Pobudka.[3]
- Król zamczyska (1842, Král rozvalin), gotický román o muží jménem Jan Machnicki, který se pomátl z žalu nad tragédií svého národa. Román se odehrává v okolí Krosna, v tajmné zřícenině hradu v Odrzykoni, která je symbolem pádu Polska.[5]
- Dziennik podróży do Tatrów (1853, Deník z cesty do Tater). Deník byl napsán roku 1832, během cesty básníka do Podhalí, Spiše a Tater. Byly z něho publikovány různé fragmenty, v celku byl vydán až v Petrohradě roku 1853. Obsahuje romantické popisy horských oblastí a lidí žijících v nich, s důrazem na jejich lásku ke svobodě.[6]
- Noc belwederska (1869, Belvederská noc), vzpomínky na útok revolucionářů na zámek Belveder, sídlo nejvyššího velitele polské armády Konnstantina Pavloviče ve Varšavě během listopadového povstání.[1]
- Podróż mojego życia (1924, Cesta mého života), posmrtně vydaný výbor z básníkových vzpomínek.
- Dziennik Sprawy Bożej (1984, Deník věci Boží), posmrtně vydaný dvoudílný soubor autorových vzpomínek.[7]
Česká vydání editovat
- Zámek Kaňovský: pověst od Severina Goszcyňského, Praha: Přemysl O. Berka 1871, přeložil Přemysl O. Berka.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 167-168.
- ↑ a b c OLEKSOWICZ, Bolesław. Seweryn Goszczyński. Wirtualna Biblioteka Literatury Polskiej
- ↑ a b c BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S.142-143.
- ↑ Zamek kaniowski na webu Wolne Lektury
- ↑ GRABOWSKA, Maria. Król zamczyska. Powieść. Eduteka.pl 2012. www.eduteka.pl [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-03.
- ↑ STOŻEK, Joanna. O pewnych formalno-semantycznych aspektach Dziennika podróży do Tatrów Seweryna Goszczyńskiego. Annales Universitatis Paedagogicae Cracoviensis. Studia Poetica 2016/4. S. 186-196.
- ↑ SZWARC, Andrzej. Dziennik Sprawy Bożej, t. 1-2. Czasopisma humanistyczne. Przegląd Historyczny 1985, 76/2. S. 410.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seweryn Goszczyński na Wikimedia Commons 
Autor Seweryn Goszczyński ve Wikizdrojích- Dílo Autor:Seweryn Goszczyński ve Wikizdrojích (polsky)
Osoba Seweryn Goszczyński ve Wikicitátech (polsky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Seweryn Goszczyński
- (polsky) Goszczyński Seweryn – Encyklopedia PWN
- (polsky) Goszczyński Seweryn – Zakopane
