Severodvinský kanál

Severodvinský kanál nebo také Severodvinská vodní cesta (rusky Северо-Двинский канал nebo Северо-Двинская водная система) je jedna z nejstarších vodních cest v Rusku. Nachází se ve Vologdské oblasti. Byla postavena v letech 1825-28 a rekonstruována v letech 1882-85 a 1914-17. Vede od vesnice Topornja na řece Šeksně (povodí Volhy) ke stavidlu Znamenitovo pod odtokem Suchony z Kubenského jezera (povodí Severní Dviny). Trasa se skládá z úseků čtyř řek a sedmi jezer, které jsou spojeny pěti kanály. Plavební dráha řek mezi jezery na obou stranách rozvodí byla rozšířena a prohloubena.

Severodvinský kanál u města Kirillov

Zaměření editovat

V roce 1823 proběhly zaměřovací práce u města Kirillov na plochém bažinatém rozvodí mezi Šeksnou (levý přítok Volhy, nyní ústící do Rybinské přehrady) a Porozovicí, která vytéká z Blagoveščenského jezera a ústí do Kubenského jezera. Práce vedl Aleksandr Vjurtembergskij. Mezi Blagověščenským a Nikolským jezerem (vytéká z něj řeka Slavjanka, levý přítok Šeksny) probíhalo Slavjanské vlečení nákladu ve středověku (10.11. století) při osvojování Zavoločí. Odtud vedla velká cesta na východ na Sibiř.

Trasa editovat

rozvodí

Celková délka je 134,5 km.

Stavidla editovat

Na volžské straně bylo postaveno pět stavidel, která zvedají lodě o 10 m, z nichž čtyři byly na Toporninském kanále. Na dvinské straně byly postaveny čtyři stavidla, která zvedala lodě rovněž o 10 m. Časem byl kanál přestavován a počet stavidel na volžské straně stoupl na šest a zdvih na 11,4 m a počet na severodvinské straně na sedm a zdvih na 13,5 m. V 60. až 70. letech 19. století byla při prohlubování a rozšiřování zrušena část stavidel. Zůstalo jich celkem sedm. Tři jsou na Toporninském kanále, jedno na Kišemském kanále, dvě na Pozorovici a jedno na horní Suchoně. Stavidlo Znamenityj stavěl inženýr Vjačeslav Šiškov, později známý spisovatel. V době svého vzniku bylo zařízení možno nazvat divem hydrotechniky.

Využití editovat

V 19. století byl kanál hojně využívaný. V roce 1888 po něm proplavalo více než 1 000 lodí. Do Petrohradu vozily ryby, kožešiny, řezivo a do Archangelsku průmyslové zboží a dubové dřevo. Po postavení železnice do Archangelsku význam vodní cesty poklesl. V současné době slouží k místní dopravě z Vologdy do Kirillova. Největší pozornost si zaslouží její část, která vede přes národní park Ruský sever. V poslední době získávají tyto staré vodní cesty stále větší pozornost turistů. Umožňují návštěvu zajímavých architektonických a uměleckých památek Bělojezeří. Navíc i samotné kouzlo starých hydrotechnických zařízení, představuje zajímavost jako památník vědy a techniky 19. století.

Od roku 2013 probíhá rekonstrukce kanálu[1] s posílením pobřeží a stavbou plotů podél břehů.[2]

Reference editovat

  1. Инвестиции в экономику раойна - Кирилловский район Вологодской области. kirillov.vologda.ru [online]. 2014-07-14 [cit. 2021-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  2. В Кирилловском районе жители рискуют остаться без воды | ГТРК "Вологд…. archive.is [online]. 2014-06-07 [cit. 2021-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-07. 

Externí odkazy editovat