Wikipedie

Serie A

nejvyšší italská fotbalová soutěž

Serie A (oficiálně známá jako Serie A TIM) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Telecom Italia Mobile (TIM). Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus FC, který jich má po sezoně 2015/16 na kontě 36 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).

Serie A
Aktuální ročník
Serie A 2023/2024
KonfederaceItálie Federazione Italiana Giuoco Calcio
(Italská fotbalová federace)
Datum založení1898 - Campionato Italiano di Football
První sezóna1898
Počet týmů v soutěži20
Stupeň v pyramidě1
Nižší soutěž(e)Serie B (2. fotbalová liga)
Serie C (3. fotbalová liga)
Domácí pohárCoppa Italia (Italský fotbalový pohár)
Supercoppa italiana (Italský fotbalový superpohár)
Evropské poháryLM 2023/24
Neapol – od zákl. skupiny
Lazio – od zákl. skupiny
Inter – od zákl. skupiny
Milán – od zákl. skupiny
EL 2023/24
Atalanta – od zákl. skupina
Řím – od zákl. skupina
KL 2023/24
Fiorentina – od 4. předkola
Úřadující mistrNeapol
Poslední vítězNeapol (2022/23)
Nejúspěšnější klubJuventus (36 titulů)
https://www.legaseriea.it/it

Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů UEFA. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy UEFA. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppa Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa italiana, kde ho vyzve vítěz Coppa Italia.

V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stal SSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.

Historie editovat

Počátky fotbalu v Itálii editovat

 
Zakladatelé nejstaršího italského klubu, hrajícího primárně fotbal - Genoa CFC v roce 1893.

Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím z části fotbal, byl v roce 1893 janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanza tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.

V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milán nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milán (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.

Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a USD Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]

Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 - dodnes) doposud nezískali.

Založení Serie A (1929 - 1943) editovat

V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincií Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milán a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.

Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4× titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).

Druhá polovina 20. století a úspěchy v evropských pohárech (1946 - 2000) editovat

 
Sívori, Charles, Boniperti - hráči, kteří v klubu Juventus FC vyhrávali italskou ligu

Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů - Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.

 
Poštovní známka věnovaná obhajobě vítězství FC Internazionale Milano v PMEZ a Interkontinentálním poháru.

Od roku 1955, kdy byly založeny evropské poháry, považujeme italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milán zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milán (1969).

A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milán a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.

Momentální držitelé ocenění Stella v Serii A
Klub Stella Dosažení
Juventus FC      1958, 1982, 2014
Inter Milán ⭐️⭐️ 1966, 2024
AC Milán    1979

Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3× úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982. Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA - Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.

Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes) editovat

 
AC Milán při oslavách vítězství ve finále Ligy mistrů 2002/03, kde porazil Juventus FC

Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.[2] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[3] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[4]

V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milán, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).

 
Franco Carraro, pro korupční skandál odstoupivší předseda svazu

Korupční aféra 2006 editovat

Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milán, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milán, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.

 
Fanoušci Interu při vítězném finále Ligy mistrů na San Bernabéu.

Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.[5] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.

Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky - FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5× v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milán) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.

V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Téměř neohrožená dominance Juventusu trvá i díky krizi obou milánských klubů dodnes, protože dokázal obhájit titul i v sezónách 2012/13, 2013/14 a 2014/15, takže nyní má již 31 titulů Serie A 2014/15. V roce 2015 navíc dokázal Juventus postoupit až do finále Ligy mistrů UEFA, kde nakonec podlehl týmu FC Barcelona.

Vývoj podle počtu účastníků editovat

Mistři editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam vítězů italské fotbalové ligy.

Celková statistika editovat

Klub Tituly Vítězné ročníky
  Juventus 36 1905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, 2005, 2006, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020
  Inter 20 1910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2021, 2024
  Milán 19 1901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011, 2022
  Janov 9 1898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924
  Turín 7 1927, 1928, 1943, 1946, 1947, 1948, 1949, 1976
  Boloňa 7 1925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964
  Pro Vercelli 7 1908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922
  Řím 3 1942, 1983, 2001
  Neapol 3 1987, 1990, 2023
  Lazio 2 1974, 2000
  Fiorentina 2 1956, 1969
  Cagliari 1 1970
  Casale 1 1914
  Novese 1 1922
  Sampdoria 1 1991
  Verona 1 1985

Nejvíce sezon v lize editovat

Jedná se o kompletní seznam klubů, které se zúčastnily 92 sezon 1. italské fotbalové ligy od sezóny 1929/30 až do sezóny 2023/24 (tučně označené).

Statistiky fotbalistů v Serii A editovat

Nejvíce utkání editovat

Pozice Země Hráč Období Kluby Utkání
1.   Gianluigi Buffon 1995-2021 (168) Parma, (489) Juventus 657
2.   Paolo Maldini 1984-2009 (647) Milán 647
3.   Francesco Totti 1992-2017 (619) Řím 619
4.   Javier Zanetti 1995-2014 (615) Inter 615
5.   Gianluca Pagliuca 1987-2007 (198) Sampdoria, (165) Inter, (206) Bologna, (23) Ascoli 592
6.   Dino Zoff 1961-1983 (4) Udinese, (93) Mantova, (143) Neapol, (330) Juventus 570
7.   Samir Handanovič 2004-2006, 2007– (182) Udinese, (3) Treviso, (1) Lazio, (380) Inter 565
8.   Pietro Vierchowod 1980-2000 (30) Como, (28) Fiorentina, (30) Řím, (358) Sampdoria, (21) Juventus, (16) Milán, (79) Piacenza 562
9.   Fabio Quagliarella 1999– (55) Turín, (33) Ascoli, (277) Sampdoria, (73) Udinese, (34) Neapol, (84) Juventus 556
10.   Roberto Mancini 1981-2000 (30) Bologna, (424) Sampdoria, (87) Lazio 541
  • Hráč psaný tučně je aktivní.
  • Hráč psaný kurzívou je aktivní ve 2. italské lize.

Nejvíce branek editovat

Pozice Země Hráč Období Kluby Zápasy Branky
1.   Silvio Piola 1929-1954 (51) Pro Vercelli, (143) Lazio, (10) Juventus, (70) Novara 537 274
2.   Francesco Totti 1992-2017 (250) Řím 619 250
3.   Gunnar Nordahl 1948-1958 (210) Milán, (15) Řím 291 225
4.   Giuseppe Meazza 1929-1947 (197) Inter, (9) Milán, (10) Juventus 367 216
   José Altafini 1958-1976 (120) Milán, (71) Neapol, (25) Juventus 459 216
6.   Antonio Di Natale 2002-2016 (18) Empoli, (191) Udinese 445 209
7.   Roberto Baggio 1985-2004 (39) Fiorentina, (78) Juventus, (12) Milán, (22) Bologna, (9) Inter, (45) Brescia 452 205
8.   Ciro Immobile 2008– (5) Janov, (27) Turín, (162) Lazio 322 194
9.   Kurt Hamrin 1956-1971 (8) Juventus, (20) Padova, (150) Fiorentina, (9) Milán, (3) Neapol 400 190
10.   Giuseppe Signori 1991-2004 (11) Foggia, (107) Lazio, (3) Sampdoria, (67) Bologna 344 188
  Alessandro Del Piero 1993-2012 (188) Juventus 478 188
  Alberto Gilardino 1999-2017 (3) Piacenza, (5) Verona, (50) Parma, (36) Milán, (52) Fiorentina, (19) Janov, (13) Bologna, (10) Palermo 514 188

Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 - 2008 Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 - 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 - 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 góly Zlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 - 2013 se stal nejlepším střelcem Edinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek. [6]

Od sezony 2015 - 2016 drží rekord v počtě gólů v jedné sezoně Gonzalo Higuaín s 36 góly. Stejný počet gólů zaznamenal v sezoně 2019 - 2020 Ciro Immobile.

Nejvíce získaných titulů editovat

Pozice Země Hráč Kluby Počet titulů
1.   Gianluigi Buffon Juventus (2001/02, 2002/03, 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20) 10
2.   Leonardo Bonucci Inter (2005/06), Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2018/19, 2019/20) 9
  Giorgio Chiellini Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19, 2019/20) 9
4.   Andrea Barzagli Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19) 8
  Giovanni Ferrari Juventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35), Inter (1937/38, 1939/40), Bologna (1940/41) 8
  Giuseppe Furino Juventus (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84) 8
  Virginio Rosetta Pro Vercelli (1920/21), Juventus (1925/26, 1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35) 8
8.   Roberto Bettega Juventus (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82) 7
  Alessandro Costacurta Milán (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04) 7
  Ciro Ferrara Neapol (1986/87, 1989/90), Juventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) 7
  Stephan Lichtsteiner Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18) 7
  Paolo Maldini Milán (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04) 7
  Claudio Marchisio Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18) 7
  Gaetano Scirea Juventus (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86) 7

Statistika trenérů v Serii A editovat

Nejvíce utkání editovat

Pozice Země Trenér Období Kluby Utkání
1.   Carlo Mazzone 1974-2006 (145) Ascoli, (71) Fiorentina, (55) Catanzaro, (68) Lecce, (90) Cagliari, (102) Řím, (4) Neapol, (106) Bologna, (34) Perugia, (102) Brescia, (15) Livorno 792
2.   Nereo Rocco 1947-1977 (137) Triestina, (204) Padova, (280) Milán, (136) Turín, (30) Fiorentina 787
3.   Giovanni Trapattoni 1974-2000 (36) Milán, (402) Juventus, (162) Inter, (21) Cagliari, (68) Fiorentina 689
4.   Nils Liedholm 1963-1997 (213) Milán, (30) Varese, (60) Fiorentina, (332) Řím, (9) Verona 644
5.   Giuseppe Viani 1947-1968 (40) Salernitana, (38) Lucchese, (76) Palermo, (179) Bologna, (306) Milán 639
6.   Fulvio Bernardini 1949-1971 (35) Řím, (187) Fiorentina, (77) Lazio, (136) Bologna, (146) Sampdoria 581
7.   Luciano Spalletti 1997– (34) Empoli, (28) Sampdoria, (17) Benátky, (117) Udinese, (211) Řím, (76) Inter, (76) Neapol 559
8.   Francesco Guidolin 1993-2014 (10) Atalanta, (102) Vicenza, (186) Udinese, (129) Bologna, (90) Palermo, (38) Parma 555
9.   Gian Piero Gasperini 2007– (232) Janov, (3) Inter, (22) Palermo, (266) Atalanta 501
10.   Luigi Ferrero 1939–1968 (30) Bari, (13) Vicenza, (78) Turín, (232) Fiorentina, (27) Lucchese, (52) Atalanta, (13) Lazio, (23) Inter, (37) S.P.A.L. 505
  • Trenér tučně napsaný je stále aktivní.

Nejvíce získaných titulů editovat

Pozice Země Trenér Kluby Počet titulů
1.   Giovanni Trapattoni Juventus (1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), Inter (1988/89), 7
2.   Massimiliano Allegri Milán (2010/11), Juventus (2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19) 6
3.   Fabio Capello Milán (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), Řím (2000/01) 5
  Marcello Lippi Juventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) 5
5.   Carlo Carcano Juventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34) 4
  Antonio Conte Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14), FC Inter Milán (2020/21) 4

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ 1927: Lo scudetto di nessuno [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (italsky) (italsky)
  2. ↑ UEFA rankings [online]. UEFA.com [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The FIFA Club of the Century [PDF]. FIFA, 23.12.2000 [cit. 2012-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. ↑ El Club del Siglo de Europa [online]. IFFHS, 10.10.2009 [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ↑ Juventus přišel o tituly a jde s Fiorentinou a Laziem do 2. ligy [PDF]. [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  6. ↑ Nejlepší střelci Serie A, FotbalPortal.cz (česky)

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Serie_A&oldid=23850579“