Semperova opera

Semperova opera
Základní informace
Sloh	novorenesance
Architekt	Gottfried Semper
Materiál	pískovec
Pojmenováno po	Gottfried Semper
Poloha
Adresa	Theaterplatz 2, 01067 Dresden, Altstadt, Drážďany, Německo
Ulice	Theaterplatz
Souřadnice	51°3′16″ s. š., 13°44′7″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semperova opera,^[1] německy a někdy česky Semperoper, je operní dům Saské státní opery a koncertní sál orchestru Sächsische Staatskapelle Dresden (Saský státní orchestr Drážďany). Je také domovem Semperova baletu. Budova opery se nachází v blízkosti řeky Labe v historickém centru hlavního města německé spolkové země Sasko Drážďan.

Operní dům byl původně postaven architektem Gottfriedem Semperem v roce 1841. Po ničivém požáru v roce 1869 byla budova přestavěna, částečně opět Semperem, a dokončena v roce 1878. Za druhé světové války byla vybombardována a těžce poškozena. Třetí otevření proběhlo po dlouhé rekonstrukci a znovuvýstavbě v roce 1985.

Semperova opera má dlouhou historii uvádění světových premiér, včetně významných děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse.

Historie editovat

Poblíž Semperoper se již mezi lety 1719–1849 nalézal menší operní dům, který byl schopen pojmout na 2 000 hostů. Svému účelu sloužil ale jen do roku 1763.

První stavba editovat

Mezi lety 1838–1841 byla naproti Rezidenčnímu zámku postavena architektem Semperem budova Královského dvorního divadla, která se svým zevnějškem blížila stylu rané renesance. Během požáru roku 1869 bylo divadlo zcela zničeno. Několik týdnů po požáru byl nedaleko postaven provizorní divadelní areál, jenž byl schopen pojmout až 1 800 lidí.

Druhá stavba editovat

Gottfried Semper musel kvůli své účasti na Májovém povstání roku 1849 uprchnout a nesměl se mnoho let do saského království vrátit. Druhou budovu Královského dvorního divadla, s jejíž výstavbou bylo započato už roku 1871, projektoval proto ze zahraničí. Stavbu samotnou vedl jeho nejstarší syn Manfred Semper. Druhé divadlo bylo dokončeno roku 1878.

13. a 14. února 1945 bylo divadlo spojeneckými nálety těžce poškozeno a z větší části vyhořelo.

Třetí stavba editovat

Po válce se hrálo od roku 1948 v prostorách Státního divadla vedle Zwingeru. V budově Semperoper probíhaly mezi lety 1946–1955 zajišťovací práce. V 60. a 70. letech pak bylo za účelem obnovy vypracováno několik koncepčních studií.

Roku 1977 byl položen základní kámen a byla zahájena náročná znovuvýstavba. Přitom byl výrazně zvětšen prostor pro diváky a bylo rozšířeno jeviště. Počet míst k sezení byl zredukován na 1 300. Jinak byla Semperova opera vystavěna dle Semperových původních návrhů z 19. století. K historické opeře byla dodatečně přistavěna moderní budova, která slouží ke zkouškám. Mimo jiné se zde nalézají i správní prostory.

13. února 1985, v den 40. výročí bombardování Drážďan, byla opera opět otevřena pro veřejnost.

V rámci oslav výročí 800 let od založení Drážďan byl v lednu 2006 uspořádán operní ples (Dresdner Opernball), který navazoval na tradici plesů, jež se pravidelně konaly mezi oběma světovými válkami. Od té doby se ples koná každoročně a účastní se jej mnoho významných osobností kulturního i politického života.

Umělci spojení se Semperovou operou editovat

Pohled na interiér současného divadla

Dirigenti editovat

Časové rozpětí udává období, ve kterém dirigent na Semperově opeře působil.

Carl Gottlieb Reißiger
Richard Wagner
Ernst von Schuch (1889–1914)
Fritz Reiner (1914–1921)
Fritz Busch (1922–1933)
Karl Böhm (1934–1942)
Karl Elmendorff (1943–1944)
Joseph Keilberth (1945–1951)
Rudolf Kempe (1949–1952)
Otmar Suitner (1960–1964)
Kurt Sanderling (1964–1967)
Herbert Blomstedt (1975–1985)
Hans Vonk (1985–1990)
Giuseppe Sinopoli (1992–2001)
Semjon Byčkov (2001–2002)
Bernard Haitink (2002–2004)
Fabio Luisi (2007–2010)
Christian Thielemann (2012–současnost)

Pěvkyně a pěvci editovat

Operní premiéry editovat

1842: Richard Wagner – Rienzi, 20. října
1843: Richard Wagner – Bludný Holanďan, 2. ledna
1845: Richard Wagner – Tannhäuser, 19. října
1895: Eugen d'Albert – Ghismonda, 28. listopadu
1901: Richard Strauss – Feuersnot, 22. listopadu
1905: Richard Strauss – Salome, 9. prosince
1909: Richard Strauss – Elektra, 25. ledna
1911: Richard Strauss – Růžový kavalír, 26. ledna
1913: Ermanno Wolf-Ferrari – L'amore medico, 4. prosince
1916: Eugen d'Albert – Die toten Augen, 5. března
1917: Hans Pfitzner – Das Christ-Elflein (2. verze), 11. prosince
1924: Richard Strauss – Intermezzo, 4. listopadu
1925: Ferruccio Busoni – Doktor Faust, 21. května
1926: Kurt Weill – Der Protagonist, 27. března
1926: Paul Hindemith – Cardillac, 9. listopadu
1927: Emil von Reznicek – Spiel oder Ernst
1927: Othmar Schoeck – Penthesilea, 8. ledna
1928: Richard Strauss – Die ägyptische Helena, 6. června
1930: Othmar Schoeck – Vom Fischer and syner Fru, 3. října
1932: Eugen d'Albert – Mr Wu
1933: Richard Strauss – Arabella, 1. července
1935: Richard Strauss – Die schweigsame Frau, 24. června
1935: Rudolf Wagner-Régeny – Der Günstling, 20. února
1937: Othmar Schoeck – Massimilla Doni, 2. března
1938: Richard Strauss – Daphne, 15. října
1940: Heinrich Sutermeister – Romeo und Julia, 13. dubna
1942: Heinrich Sutermeister – Die Zauberinsel, 31. října
1944: Gottfried von Einem – Prinzessin Turandot, 5. února
1944: Joseph Haas – Die Hochzeit des Jobs, 2. července
1985: Siegfried Matthus – Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke, 16. února
1989: Eckehard Meyer – Der goldene Topf, 1989
1998: Matthias Pintscher – Thomas Chatterton, 25. května
2001: Peter Ruzicka – Celan, 25. března
2008: Manfred Trojahn – La grande magia, 10. května
2010: Hans Werner Henze – Gisela (drážďanská verze), 20. listopadu
2011: Miroslav Srnka – Jakub Flügelbunt , 15. prosince
2012: Johannes Wulff-Woesten – Die Konferenz der Tiere, 8. července
2013: Johannes Wulff-Woesten – Prinz Bussel, 27. dubna