Wikipedie

Semilasso

kulturní centrum v Brně
O německém šlechtici, cestovateli, spisovateli a zahradníkovi pojednává článek Hermann von Pückler-Muskau.

Semilasso je kulturní centrum v brněnské čtvrti Královo Pole, v ulici Palackého (čo. 126), na křižovatce s ulicí Kosmovou.

Semilasso
Základní informace
Pojmenováno poHermann von Pückler-Muskau
Poloha
AdresaKrálovo Pole, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°13′39″ s. š., 16°35′35″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Při císařské silnici vedoucí z Brna na Svitavy, na okraji osady Ugartov, součásti blízkého Králova Pole, vznikl v první polovině 19. století zájezdní Morgensternův hostinec, který patřil k panství Schaffgotschů. Ve 30. letech 19. století se zde,[1] na pozvání majitele panství, na delší čas ubytoval kníže Hermann von Pückler-Muskau, mimo jiné cestovatel a spisovatel, který začal používat pseudonym Tutolasso (tj. zcela vyčerpaný – z motta „Tout casse, tout passe, tout lasse“, tj. Vše se rozbíjí, vše přechází, vše unavuje[2]) a po čase Semilasso (tj. zpola odpočinutý). Zároveň zde v roce 1836 dokončil svůj cestopis Semilasso in Afrika s fiktivním hrdinou Semilassem, jenž byl dobovým čtenářským hitem.[3] I sám kníže von Pückler-Muskau se stal místní populární postavou a dovolil pojmenovat hostinec podle něj: Zum Semilasso (česky U Semilassa).[2]

 
Semilasso po roce 1900

Hostinec se stal kulturním centrem Králova Pole, kde se ve zdobeném sále pořádaly místní společenské akce.[3] V roce 1869 byla u Semilassa ukončena trať brněnské koněspřežné tramvaje a na jeho dvoře vznikla jedna ze tří vozoven, využívaná však pouze za éry koňské tramvaje.[4] Trať z Brna byla roku 1900 elektrifikována.[5] V blízkosti hostince byl na přelomu 19. a 20. století vybudován kulturní dům ve stylu historizující eklektické architektury, který převzal jméno Semilasso.[3] Nová budova disponovala velkým sálem, restaurací i zahradou. Od roku 1904 byl znám jako Dělnický dům, neboť jej měl v pronájmu královopolský dělnický spolek. Po druhé světové válce ho pro kulturní potřeby využívala Královopolská strojírna a následně jej spravovalo Obvodní kulturní a vzdělávací středisko Brno V.[6] V průběhu druhé poloviny 20. století byl kulturní dům různě přestavován, např. v 80. letech vznikla necitlivá dvorní dostavba, takže z původní budovy nakonec fakticky zůstala pouze uliční obvodová zeď s fasádou.[3]

Roku 1999 byla na budově Semilassa odhalena pamětní deska Karla Högra, který zde herecky začínal.[6] Z důvodu neutěšeného stavu objektu byla v letech 2002–2003 provedena celková rekonstrukce podle projektu ateliéru RAW.[3] Restauraci a společenský sál s přísálím, balkónem a zahradou doplnila nárožní dvoupodlažní kavárna se skleněnou věží, která se stala novou dominantou stavby.[1][6] Budova je v majetku města Brna, samotný provoz kulturního centra zajišťuje od roku 2004 soukromá společnost Glanc.[7]

 
Původní hostinec Semilasso na pohlednici z roku 1899

Nevyužívaná budova původního hostince v sousedství kulturního centra (na nároží ulic Palackého a Metodějovy), která sama pocházela z druhé poloviny 18. století, byla zbořena na jaře 2006.[8] Na jejím místě byl v letech 2007–2009 postaven bytový dům Nové Semilasso.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b FLODROVÁ, Milena. Semilasso [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2013-09-10 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b čip. Semilasso není jen stavba [online]. Brnozurnal.cz, 2015-06-30 [cit. 2016-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-13. 
  3. ↑ a b c d e Rekonstrukce kulturního centra Semilasso [online]. Archiweb.cz [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 6. [Dále jen Nesiba.]. 
  5. ↑ Nesiba, s. 91.
  6. ↑ a b c Kulturní dům Semilasso – historie a současnost [online]. Kralovopole.brno.cz [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Agentura Glanc music [online]. Semilasso.cz [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ JANČÍKOVÁ, Markéta. Demolice budovy starého Semilassa [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2015-10-29 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ FASUROVÁ, Hana. Nové Semilasso má na střeše bazén i saunu [online]. Brnensky.denik.cz, 2009-07-03 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Semilasso&oldid=22762988“