Selibice
Selibice jsou vesnice spadající pod obec Staňkovice v okrese Louny. Nachází se v zemědělské části Ústeckého kraje mezi městy Žatec a Postoloprty.
| Selibice | |
|---|---|
 Kaplička ve vesničce Selibice | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Staňkovice |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′34″ s. š., 13°36′48″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 61 (2021)[1] |
| Katastrální území | Selibice (2,75 km²) |
| Nadmořská výška | 210 m n. m. |
| PSČ | 440 01 |
| Počet domů | 39 (2011)[2] |
  Selibice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 172031 |
| Kód k. ú. | 772038 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název editovat
Název vesnice je nejspíše odvozen z předpokládaného osobního jména Seljub, resp. z jeho tvaru Selib, ve významu ves lidí Selibových. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: „in villis Selibyczich“ (1390), Selebicz (1454), ve vsi Selebiczych (1573), Selebicze (1588), Selowitz (1787) a Selibice nebo Sellowitz (1854).[3]
Historie editovat
Archeologické nálezy dokazují, že vesnice byla osídlena již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o vesnici je až z roku 1352.
V první polovině šestnáctého století vesnici koupil Jakub Hruška z Března. Na začátku sedmnáctého století Selibice spolu s Nečemicemi patřily Karlu Hruškovi z Března, který zemřel brzy po roce 1614. Statek zdědil syn Stanislav, který se sestrou Kateřinou odešel po bitvě na Bílé hoře do Míšně. Po Stanislavově smrti se Kateřina roku 1651 vrátila do Čech a jako katolička se ujala správy Selibic.[4]
Až do konce druhé světové války zde byl hlavním stavením statek, celkový počet domů byl 48. Nedaleko vesnice stál ovčín. Po druhé světové válce došlo k vystěhování německých obyvatel a nastěhování několika volyňských Čechů. Zároveň byl také postupně bourán statek. Na začátku 21. století jsou Selibice součástí obce Staňkovice.
Přírodní poměry editovat
Vesnice se nachází na cestě ze Tvršic do Dolejších Hůrek. Od Tvršic je vzdálená asi 1,2 kilometru, od Dolejších Hůrek necelý kilometr. Asi jeden kilometr jihozápadně od vesnice teče řeka Ohře. V rákosí je významný krajinný prvek o rozloze 24,1 hektaru, který byl zaregistrován roku 1994 jako hnízdiště chráněných druhů ptáků a lokalita s výskytem chráněných obojživelníků a chráněných druhů rákosí.
Obyvatelstvo editovat
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 195 obyvatel (z toho 97 mužů), z nichž bylo 41 Čechoslováků, 150 Němců a čtyři cizinci. Kromě dvou evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 202 obyvatel: 66 Čechoslováků, 135 Němců a jednoho cizince. S výjimkou jednoho evangelíka a devatenácti členů církve československé byli římskými katolíky.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 125 | 135 | 141 | 184 | 201 | 195 | 202 | 126 | 128 | 164 | 90 | 65 | 62 | 71 |
| Domy | 17 | 18 | 18 | 20 | 24 | 27 | 40 | 47 | — | 36 | 26 | 30 | 36 | 39 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Tvršice. | ||||||||||||||
Doprava editovat
Dopravní obslužnost je zajištěna pravidelnou autobusovou linkou Žatec–Louny. Nedaleko vede též železniční trať Žatec–Obrnice. Pro železnici lze použít zastávku Tvršice (asi 1,2 kilometru) nebo Dolejší Hůrky (asi jeden kilometr). Pro pěší a cyklisty byla v roce 2016 obnovena historická cesta pod lesem do Tvršic k bývalému viaduktu.
Galerie editovat
-
Průjezdní ulice -
Pomník padlým v první světové válce -
Nová výstavba
Reference editovat
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Selibice, Selovitz, s. 37.
- ↑ Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 11. Hédypathie-hýždě. Praha: J. Otto, 1897. 1066 s. Dostupné online. Kapitola Hruška z Března, s. 809.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 232.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Selibice na Wikimedia Commons - Selibice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
