Sedmikvítek evropský
Sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) je drobná, vytrvalá, v květnu až červenci bíle kvetoucí, planě rostoucí rostlina, jediný evropský zástupce rodu sedmikvítek. Někdy bývá považován za synonym Lysimachia europaea (tj. druh rodu vrbina – Lysimachia).[1][2]
 Sedmikvítek evropský | |
|---|---|
 Sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | prvosenkovité (Primulaceae) |
| Rod | sedmikvítek (Trientalis) |
| Binomické jméno | |
| Trientalis europaea L.. 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Výskyt editovat
Roste téměř v celé Evropě a v rozsáhlých areálech severní části Asie, od ruské západní Sibiře přes Kazachstán, severní Čínu a Mongolsko až na Dálný východ a Korejský poloostrov, zasahuje také na některé ostrovy Japonska. Nedávno byl ze sedmikvítku evropského vydělen sedmikvítek severní (Trientalis arctica) rostoucí v Severní Americe.
V české krajině je rozšířen především v oreofytiku a jen roztroušeně roste na navazujících územích mezofytika. Nejvýše vystupuje v Krkonoších do 1450 m n. m (Bílá louka). Sedmikvítek evropský je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (C4a).[1][2][3]
Ekologie editovat
Vyžaduje půdu humózní, chudou na živiny a hlavně s kyselou reakcí. Roste nejčastěji v horských smrčinách, na polostinných vlhkých až mokrých horských loukách, na rašeliništích a bažinách, někdy též jako podrost klečových porostů. Mimo les jej lze nalézt většinou nad hranicí lesa, v nižších polohách je vzácný.[1][4][5]
Popis editovat
Vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou vysokou 5 až 15 cm, vyrůstající z tenkého, plazivého oddenku na koncích hlízovitě ztlustlého. Lodyha je porostlá jednoduchými, obvejčitými nebo kopinatými listy, spodní střídavé (nejvýše tři) jsou přisedlé, celokrajné a na konci tupé. Horní (v počtu 5 až 12) rostou nahloučené v přeslenech na konci lodyhy, jsou krátce řapíkaté, po obvodě jemně zubaté a vrchol mají špičatý. Čepele spodních listů bývají dlouhé jen 3 až 8 mm, u horních jsou větší, 2 až 5 cm. Po odkvětu listy žloutnou a opadávají, suché lodyhy většinou zůstávají vzpřímené po celou zimu.
Z úžlabí horních listů vyrůstají na tenkých, asi 3 cm dlouhých stopkách jeden až dva květy, nejčastěji sedmičetné. Odtud pochází i rodové jméno "sedmikvítek", skutečný počet se ale může pohybovat v rozmezí 5 až 9. Květ velký až 15 mm má kališní lístky drobné, jen 3 mm dlouhé, čárkovité a korunní lístky bílé či výjimečně narůžovělé, velké až 7 mm, eliptické a na konci špičaté. Elipsoidní prašníky, nejčastěji sedm (5 - 9), jsou oranžové, čnělka je zakončena hlavičkovitou bliznou. Prašníky se otvírají mnohem později než dozrají blizny a proto bývá často pyl opylovačem přenesen na již neživou, zaschlou bliznu. Květy neprodukují nektar a jsou hmyzem navštěvovány jen řídce.
Plod je mnohosemenná, kulatá tobolka velká 5 mm obsahující vejčitá, asi 1 mm velká semena. Tobolky se otevírají chlopněmi a semena z nich většinou vypadávají v říjnu a listopadu, někdy však zůstávají až do poloviny zimy uzavřená v tobolce na lodyze. Pravděpodobně z důvodu špatného opylování se u tohoto druhu semena vyvíjení jen zřídkakdy.[1][4][5][6][7]
Rozmnožování editovat
Sedmikvítek evropský vytváří málo semen a mají různou dobu dormance, tvrdé osemení špatně propouští vodu a drobné semenáčky se málo prosazují v zapojeném porostu. Je předpoklad, že se v přírodě rozmnožuje semeny jen výjimečně a šíří se většinou vegetativně.
Z hlízy mateřské rostliny roste jeden až pět tenkých oddenků na koncích hlízovitě ztlustlých. Oddenky jsou nevětvené, až 75 cm dlouhé a spirálovitě stočené v měkkém substrátu asi 2 cm pod povrchem. Hlízovitý konec se vyvine ve vytrvalou hlízu, ze které po uschnutí spojovacího oddenku vyroste kořen a další rostlina. Nová hlíza po zesílení vypouští oddenky a vytváří opět dceřiny hlízy a rostliny.
Z podzemních pupenů stávající lodyhy mohou vyrůst nové lodyhy, které pokvetou až následný rok, vytvářejí tak husté trsy rostlin. Taktéž z úžlabí spodních listů vyrůstají odnože plazící se po povrchu půdy, jejich konce se zavrtávají do půdy a tam se na nich vyvíjejí hlízy. Při narušování půdy nebo jejím přesunu dochází k rozptýlení drobných hlízek po okolí.[1][4][5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Sedmikvítek evropský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 11.09.2007 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Lysimachia europaea [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2018-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 05.01.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Trientalis europaea, s. 269–270.
- ↑ a b c TAYLOR, K.; PEARSON, J.; WOODALL, J. et al. Trientalis europaea. S. 404–418. Journal of Ecology [online]. Wiley Online Library, John Wiley & Sons, Inc. Hoboken, NJ, USA, 04/2002 [cit. 05.01.2018]. Roč. 90, čís. 2, s. 404–418. Dostupné online. ISSN 1365-2745. (anglicky)
- ↑ Finland Nature and Species: Trientalis europaea [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHOLEWA, Anita F. Flora of North America: Trientalis europaea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu sedmikvítek evropský na Wikimedia Commons 
Taxon Lysimachia europaea ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření sedmikvítku evropského v ČR
