Wikipedie

Sebeupálení v Tibetu

protestní čin
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: typografie dat, chybí úvod dle Wikipedie:VAS

K 23. květnu 2015 se od 27. 2. 2009 upálilo v tibetských oblastech Čínské lidové republiky 140 Tibeťanů. Svým činem vyjádřili protest proti čínské politice vůči Tibeťanům. Mezi upálenými jsou muži, ženy, studenti, mniši, mnišky, zemědělci, nomádi i lidé jiných profesí. Dalších 5 Tibeťanů se upálilo v Indii a Nepálu, taktéž jako výraz nesouhlasu s čínskou politikou. Na následky svého činu již podlehlo 123 osob. Tyto protesty dále pokračují.[1]

Mapa tibetských oblastí (TAO žlutě) s počty případů upálení k roku 2013

Příčina editovat

Většina z upálených při svém činu provolávala svobodu Tibetu a návrat JS dalajlámy do vlasti. Množství obětí při svém činu neslo tibetskou vlajku. Kromě nespokojenosti se současnou situací v Tibetu měla každá z obětí další důvody ke svému protestu.

  • Největší vlna upalování proběhla v roce 2012, především v období podzimu, kdy se konal sjezd KSČ a bylo voleno nové vedení země.
  • Případy upálení se často opakují během března (výročí okupace v roce 1951, výročí povstání v roce 1959, výročí protestů v letech 1988 a 1989, výročí protestů v roce 2008), narozenin dalajlámy, během tibetských svátků – Losar (Nový rok), Sagadawa (4. měsíc tibetského kalendáře), během čínských státních svátků, např. založení ČLR (1. 10.), výroční sjezdy KSČ apod.
  • Po neúspěchu protestů; zhoršení situace v tibetských oblastech a žádné reakce ze strany mezinárodního společenství, se počet případů v roce 2013 snížil, v roce 2014 došlo pouze k 11 případům upálení (oproti více než 80 obětem v roce 2012).

Množství obětí zanechalo dopisy na rozloučenou a vzkazy. Nejčastěji obsahují:

  • žádost k mezinárodnímu společenství (OSN) o pomoc řešení lidských práv v Tibetu
  • záchrana a ochrana tibetského jazyka a kultury, která v čínském prostředí zaniká
  • návrat JS dalajlámy a propuštění JS pančhenlamy (nezvěstný od roku 1995)
  • svobodu a samostatnost Tibetu
  • rovnost národností (především tibetské a čínské) a soudržnost Tibeťanů
  • náboženskou svobodu
  • zhoršení kvality života a nemožnost uživit rodinu (nomádi, kterým byly zabaveny stáda dobytka, zakázáno vést pastevecký život a jejich rodiny byly přesunuty do nově vybudovaných vesniček bez možnosti najít práci)[2]
  • celková nespokojenost se situací v Tibetu a vyjádření protestu, naděje na změnu

Dopad editovat

Politická situace v regionech s upálenými se znatelně zhoršila. Ve Lhase po protestech v roce 2008 byla situace "pod kontrolou" díky masivní přítomnosti ozbrojených vojenských a policejních složek. Po protestu sebeupálením ve Lhase na náměstí před chrámem Džókhang v roce 2012 se situace dále zhoršila. V roce 2012 byly zabaveny veškeré cestovní pasy vydané občanům tibetské národnosti a vydávání dalších bylo zastaveno. Dva muži upálení ve Lhase v roce 2012 pocházeli z Khamu. Proto od té doby Tibeťané z tibetských oblastí Amdo a Kham (dnes patří k čínským provinciích Čching-chaj, Kan-su, S'-čchuan a Jün-nan) musí při vstupu do Lhasy předložit 5 povolení pro pobyt ve městě.

Postoj čínské vlády editovat

Čínská vláda označila sebeupalující za členy tzv. Dalajlámovy kliky, která se snaží o rozvrácení celistvosti ČLR. Čínská vláda dále označuje dalajlámu za organizátora upalování a obviňuje ho z podporování a nucení k této formě protestu.[3] Podle čínské vlády sebeupálení narušuje stabilitu, harmonii a ekonomický rozvoj v tibetských oblastech. Čin sebeupálení je protiprávní a každý, kdo takovému činu napomáhá se dopouští činu úmyslného zabití. Taktéž odvoz těla a odmítnutí lékařské péče je považováno za protiprávní čin a úmyslné zabití.[4]

Čína propaguje oběti jako osoby psychicky nemocné, závislé na alkoholu, závislé na drogách, osoby, které spáchaly trestou činnost. Činem sebeupálení řeší své osobní problémy (dluhy, nemoc, psychickou nemoc, trest odnětí svobody ve vězení), oběti dostaly za svůj čin zaplaceno (od separatistických skupin) a podobně.[4]

V roce 2012 vláda v Tibetské AO opakovaně prohlašovala, že na území "Tibetu" nedošlo k žádnému případu upálení. Proto se nejedná o "tibetský problém", ale o místní problémy v jednotlivých regionech (Čching-chaj, S'-čchuan, Kan-su a Jün-nan). Během týdne došlo k upálení dvou mužů z Khamu ve Lhase. K případům sebeupálení v TAO došlo i později. Přesto místní vláda nepřipouští ani jeden případ upálení.[5] [6]

Místní vláda v každém tibetském regionu přijala "bezpečnostní opatření", většinou se týkají otevřeného ohně na veřejnosti, vlastnictví zapalovače a sirek na veřejném prostranství, shromažďování většího počtu osob tibetské národnosti atd. V TAO benzinové pumpy prodávají pohonné hmoty Tibeťanům pouze po předložení speciálního povolení vydávaného úřady. Proto v tomto regionu cena pohonných hmot vzrostla oproti státnímu průměru o až 400 %. Během měsíce března se pohonné hmoty Tibeťanům neprodávají.

Ohlasy v zahraničí editovat

  • 4. listopadu 2011 se při návštěvě Japonska k situaci vyjádřil dalajláma. Poznamenal, že již nezastává politické funkce (status politického vůdce Tibetu se vzdal v březnu 2011 po demokratických volbách do tibetské exilové vlády). Proto všechny otázky spojené s politikou mají směřovat k premiéru tibetské exilové vlády Lobsang Senggemu. Jako člověk a Tibeťan však cítí hluboký zármutek a soucit s oběťmi a jejich rodinami. Čínská vláda by měla důkladně vyšetřit opravdové příčiny těchto činů. Obvinil také Čínu z kulturní genocidy v Tibetu.[7]
  • V listopadu 2012 dalajláma opětovně vybídl čínskou vládu k vyšetření příčin vlny sebeupalování v tibetských oblastech.[8]
  • V roce 2012 se k případům sebeupálení v Tibetu vyjádřila i OSN. V listopadu 2012 se tajemnice pro lidská práva Navi Pillay obrátila na čínskou vládou s žádostí o vyšetření dodržování lidských práv v Tibetu nezávislým týmem odborníků. Čínská vláda odmítla.
  • OSN opět odsoudila čínskou politiku vůči Tibetu a nedodržování lidských práv v únoru 2014.[9]
  • Čínský umělec Liu Yi (刘毅) vytvořil olejomalbou všechny známé podobizny upálených. V období 1.5.-20.5.2014 ve městě Tchaj-pej na náměstí Svobody uspořádal výstavu svých maleb.[10]

Případy upálení editovat

2009 editovat

2011 editovat

Celkový počet upálených: 14 (12 na území ČLR, 2 v zahraničí).[13]

2012 editovat

Celkový počet upálených: 86 (85 na území ČLR, 1 v zahraničí).[13]

2013 editovat

Celkový počet upálených: 28 (26 na území ČLR, 2 v zahraničí).[13]

  • leden (3) – Kanlho, okres Sangčhu (2), Ngawa, okres Chung-jüan (1)
  • únor (9) – Ngawa, okres Ngawa (1), okres Zöge (3), Kanlho, okres Sangčhu (2), okres Lučhu (1), Chaj-tung, okres Chua-lung (1)
  • březen (5) – Ngawa, orkes Zöge (1), okres Ngawa (1), okres Zamtang (1), Kanlho, okres Sangčhu (1), okres Lučhu (1)
  • duben (3) – Ngawa, okres Zamtang (1), okres Zöge (2)
  • květen (1) – Jü-šu, okres Čhumarleb (1)
  • červen (1) – Kardze, okres Tau (1)
  • červenec (1) – Ngawa, okres Zöge (1)
  • srpen (1) – Nepál, Káthmándú (1)
  • září (1) – Ngawa, okres Ngawa (1)
  • listopad (1) – Golog, okres Päma (1)
  • prosinec (2) – Ngawa, okres Ngawa (1), Kanlho, okres Sangčhu (1)

2014 editovat

Celkový počet upálených 11 (všichni na území ČLR).[13]

2015 editovat

K 29.5.2015 se upálili již 4 osoby.[13]

Oběti editovat

Místo bydliště editovat

K 21.5.2015 se upálilo 143 osob.

Bydliště obětí podle tradičního dělení Tibetu
Amdo Kham Ü-Cang Gjälrong Čhangthang
111 26 1 3 2
Bydliště obětí podle dělení v rámci ČLR
S'-čchuan Kan-su Čching-chaj Tibetská AO
73 31 30 9
S'-čchuan
Kardze Kardze Tau Khangding Serthar Bathang Drag'go
2 7 2 2 1 1
Ngawa Ngawa Zamtang Barkam Zöge Chung-jüan
39 6 3 9 1
Kan-su
Kanlho Mačhu Sangčhu Che-cuo Lučhu
2 18 5 5
Čching-chaj
Jü-šu Čhrindu Jüšu Zadö Čhumarleb
2 2 1 1
Chuang-nan Thungren Cekhog Čänccha
11 6 1
Golog Ga'de Päma
2 2
Chaj-tung Sün-chua Chua-lung
1 1
Chaj-si Tchien-ťün
1
Tibetská AO
Nagčhu Driru Nagčhu
4 1
Čhamdo Čhamdo
2
Žikace Ňalam
1
Lhasa Damžung
2

Věk, pohlaví a povolání obětí editovat

  • Pohlaví
    • Muži: 121
    • Ženy: 23
    • Z toho 28 otců a 11 matek
  • Věk
    • Nejstarší oběť: 64 let
    • Nejmladší oběť: 16 let
    • Průměr: 27 let
  • Povolání
    • Rinpočhe: 3
    • Mnich: 38
    • Mniška: 8
    • Nomádi a zemědělci: 73 (většina nomádi)
    • Studentky: 2
    • Studenti: 4
    • Obchodníci: 4
    • Tesař: 1
    • Obsluha internetové kavárny: 1
    • Malíř thangk: 1
    • Řidič taxi: 1
    • Člen KSČ: 1
    • a další

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Cases of self-immolation in Tibet [online]. Tibet Society, rev. 21 April 2015 [cit. 2015-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. (anglicky) 
  2. ↑ Nomad Rights [online]. Nomad Rights, rev. 2015 [cit. 2015-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-03. (anglicky) 
  3. ↑ Tibetan protests: China holds monk for inciting immolation [online]. Xinhua.CN, BBC.UK, rev. 9 December 2012 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b 意见 [online]. people.cn, rev. 9 December 2012 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (čínsky) 
  5. ↑ 自焚藏人被污名化 [online]. Tsering Woeser, rev. 2012.03.07 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (čínsky) 
  6. ↑ 中国当局对自焚藏人的污名化 [online]. Tsering Woeser, rev. 2014.07.22 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (čínsky) 
  7. ↑ Dalai Lama: 'Cultural genocide' behind self-immolations [online]. BBC.UK, rev. 7 November 2011 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Dalai Lama: Dalai Lama presses China to investigate Tibetan self-immolations [online]. REUTERS, rev. November 13, 2012 [cit. 2015-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-16. (anglicky) 
  9. ↑ MSP condemns China's human rights record in Tibet [online]. BBC.UK, rev. 4 February 2014 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ 自焚藏人紀念館 [online]. Liu Yi, rev. 14.05.2014 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (čínsky) 
  11. ↑ Cases of self-immolation in Tibet [online]. Tibet Society, rev. 21 April 2015 [cit. 2015-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. (anglicky) 
  12. ↑ བཀྲ་བྷེ་ལ་དྲན་གསོ་ཞུས་པ། [online]. RFA, rev. 2014-02-20 [cit. 2015-05-24]. Dostupné online. (tibetsky) 
  13. ↑ a b c d e Self-immolations by Tibetans [online]. International Campaign for Tibet, rev. May 21, 2015 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ SOCKTSANG, Lobe. Tibetan Mother of Two Burns to Death in Protest. RFA [online]. 2015-05-27, rev. 2015-05-27 [cit. 2015-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ WOESER, Tsering. 西藏火鳳凰：獻給所有自焚藏人. Taiwan: 大塊文化, 2015. 252 s. ISBN 9789862135914. (čínsky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sebeupálení_v_Tibetu&oldid=21113272“