Santiago Calatrava
Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951 Benimámet) je španělský architekt, inženýr a umělec. Patří mezi elitní světové návrháře. Jeho hlavní kancelář sídlí v Curychu ve Švýcarsku a další kanceláře má v Paříži, Valencii a v New Yorku.
| Santiago Calatrava | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 28. července 1951 (72 let) Benimàmet |
| Alma mater | Spolková vysoká technická škola v Curychu Polytechnická univerzita ve Valencii |
| Povolání | sochař, architekt, statik, stavební inženýr, inženýr a konzervátor |
| Významná díla | Ponte della Costituzione Jeruzalémský visutý most Město umění a věd Brookfield Place Zürich Stadelhofen railway station … více na Wikidatech |
| Ocenění | medaile Za podporu vynalézání (1993) Kříž svatého Jiří (1994) Cena asturské kněžny za umění (1999) Eugene McDermott Award in the Arts at MIT (2005) High Honour of the Generalitat Valenciana (2005) Národní cena civilního inženýrství (2006) Španělská národní cena za architekturu (2007) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | calatrava |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí a vzdělání editovat
Calatrava se narodil v roce 1951 v obci Benimámet nedaleko Valencie (dnes integrované jako městská část Valencie). Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu Universidad Politécnica de Valencia. Po krátkém studiu v Paříži na École des beaux-arts, odkud byl nucený navrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu (Švýcarsko).
Po studiu se Santiago Calatrava věnoval sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.
Osobní život editovat
Santiago Calatrava je od roku 1979 ženatý s Robertinou Marangoni.[1] Dva jeho synové vystudovali technickou fakultu na Columbia University, další syn končí studia právnické fakulty na téže univerzitě.
Kariéra editovat
Calatrava se ze začátku věnoval převážně návrhům mostů a vlakových nádraží, které vynikaly novým nadčasovým vzhledem. Zlom v jeho kariéře představuje telekomunikační věž Montjuïc v Barceloně (Španělsko, 1989–1992), která vznikla při příležitosti Letních olympijských her v roce 1992 a skládá se z nakloněného nosníku s prstencovitým prvkem, v němž se nalézají vlastní antény. Další zajímavou stavbou je Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko, 1991–2003), dynamické, monumentální stavební dílo s charakteristickou betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, sahajícího do výšky bezmála 60 metrů. Nejznámější a nejrozsáhlejší Calatravovou stavbou je Město umění a věd ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005.
Umělecké muzeum v Milwaukee (Milwaukee, Wisconsin, USA, 1994–2001) vybudoval jako svou první stavbu v USA. Impozantní vstupní hala ze skla a oceli je vysoká 27 metrů a je možné ji zastínit pohyblivou sluneční clonou, jež se stala orientačním bodem pro návštěvníky muzea. Calatravova první výšková budova nazvaná Turning Torso, kterou postavil v letech 1999-2004 v Malmö (Švédsko), byla inspirovaná architektovým zaujetím pro sochařství. Skládá se z devíti shodných krychlí uspořádaných okolo ocelové podpěry a tvořících spirálovou konstrukci o celkové výšce 190 metrů. Jeho stavby se díky velmi osobitému vzhledu staly symboly mnoha měst po celém světě.
Současné projekty editovat
.jpg)
- sportovní centrum římské univerzity Tor Vergata, Itálie
- nádraží v Monsu, Belgie
- Dubai Creek Tower, Dubaj, Spojené arabské emiráty
a další
Významné stavby editovat
- 1984–1987, most Bach de Roda, Barcelona, Španělsko
- 1987–1992, most Puente del Alamillo, Sevilla, Španělsko
- 1989–1992, Telekomunikační věž Montjuïc na olympijských hrách v Barceloně 1992, Španělsko
- 1991–1992, kuvajtský pavilon pro Expo´92 v Seville, Španělsko
- 1989–1994, nádraží Lyon-Saint-Exupéry, Satolas, Francie
- 1993–1998, nádraží Gare do Oriente, Lisabon, Portugalsko
- 1994–2001, umělecké muzeum v Milwaukee, Wisconsin, USA
- 1991–2003, Auditorium na Tenerife, Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko
- 2003, most Jamese Joyce, Dublin, Irsko
- 2001–2004, Olympijská sportoviště v Athénách, Řecko
- 1999–2004, Turning Torso v Malmö, Švédsko
- 1991–2006, planetárium a Město umění a věd, Valencie, Španělsko
- 2007, tři mosty na dálničním a železničním tahu Milán – Bologna, Itálie
- 2008, Strunový most, Jeruzalém, Izrael
- 1996–2008, Quarto Ponte sul Canal Grande, Benátky, Itálie
- 2009, most Samuela Becketta, Dublin, Irsko
- 2012, most Peace Bridge v Calgary, Kanada
- 2007–2012, most Margaret Hunt Hill, Dallas, Texas
- 2009–2014, budova Florida Polytechnic University v Lakelandu, Florida, USA
- 2010–2015, Muzeum zítřka, Rio de Janeiro, Brazílie
- 2003–2016, World Trade Center Transportation Hub, New York, USA
- 2011–2017, most Margaret McDermott, Dallas, Texas
- 2018, most přes řeku Crati, Consenza, Itálie
Výstavy editovat
- 1993, Museum of Modern Art, New York, Structure and Expression
- 2005, Metropolitan Museum of Art, New York, Santiago Calatrava: Sculpture into Architecture[2]
- 2018 Santiago Calatrava: Art and Architecture, Dům U Kamenného zvonu, Galerie hlavního města Prahy, 7. červen – 16. září 2018[3]
a řada dalších výstav v Německu, Anglii, Španělsku, Itálii a dalších zemích.
Ocenění editovat
Za své dosavadní dílo byl Santiago Calatrava oceněn četnými medailemi a cenami za architekturu a 13 čestnými doktoráty významných světových univerzit.
- 1987, od Mezinárodní unie architektů (UIA) obdržel Cenu Augusta Perreta [4]
- 1999, obdržel Portugalský záslužný řád (třída velkodůstojník)[5]
- 2006, označen jako Global Leader for Tomorrow na Světovém ekonomickém fóru v Davosu
- 2011, jmenován konzultantem Papežské rady pro kulturu (Pontificio consiglio della cultura),[6] obnovené papežem Benediktem XVI. na 5 let
Kritiky editovat
Některá jeho díla byla kritizována pro svoji extravagantnost, nedostatek užitného prostoru na úkor estetické hodnoty, chyby ve výpočtech nebo nepraktičnost použitých materiálů.[7] To se týkalo především stavby letiště v Bilbau, Kongresového paláce v Oviedu, Musea de las Ciencias Principe Felipe ve Valencii. V některých těchto případech čelila společnost Santiaga Calatravy soudním žalobám o finanční částky v milionech eur. V případě letiště v Bilbao soud rozhodl, že veřejná bezpečnost je důležitější než právo duševního vlastnictví. V roce 2009 získal Calatrava v odvolání 30 000 eur odškodného.
Další kritiku si vyžádal most přes Canal Grande v Benátkách, který prošel mnoha konstrukčními změnami z důvodu mechanické nestability a nadměrné hmotnosti mostní konstrukce, která zatěžuje břehy kanálu a jehož realizace si vyžádala trojnásobek původně uvažovaného rozpočtu. Předmětem kritiky rovněž bylo, že most není bezbariérově přístupný.
Přes lagunu v Benátkách poblíž benátského nádraží Santa Lucia navrhl v roce 2008 most Ústavy (Ponte della Costituzione) z oceli a skla. V roce 2019 ho soud odsoudil k zaplacení odškodného městu Benátkám ve výši 78 tisíc eur, protože se při jeho konstrukci dopustil „zjevné nedbalosti“. Skleněné desky schodů trpěly vyšší mírou poškození, než s jakou architekt počítal, zejména vlivem kolečkových zavazadel. Předčasná výměna 8 schodů stála město 36 tisíc eur. Dalším problémem byl, podobně jako u pěšího mostu ve španělském městě Bilbao, kluzký povrch. Obdivovatel stavby Shaul Bassi uvedl: „Je však nemožné na něm neuklouznout, zvlášť když prší.“ Za zhruba deset let provozu (podle zprávy z října 2018) most požádalo zhruba 5 tisíc lidí město o odškodnění a město muselo vyplatit odškodné v celkové výši zhruba 60 tisíc eur.[8]
Závěr editovat
Přes dílčí neúspěchy a kritiky jeho projektů představuje dílo Santiaga Calatravy revoluci v architektuře, kterou charakterizuje sbližování architektury a stavebního inženýrství, které od poloviny 18. století existují jako dvě samostatná odvětví.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ JODIDIO, Philip. Santiago Calatrava. Architekt, inžených, umělec. [s.l.]: Taschen/Slovart, 2008. 96 s. ISBN 978-80-7391-084-6. S. 7.
- ↑ Ukázky z výstavy
- ↑ Santiago Calatrava: Art and Architecture [online]. Galerie hlavního města Prahy [cit. 2018-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-05.
- ↑ Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Jmenování konzultantů Papežské rady pro kulturu. press.catholica.va [online]. [cit. 2012-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-07.
- ↑ PERIS, Manuel. Calatrava y sus desmanes [online]. ELPAIS.com, 2010-06-22 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Tisíce zraněných. Kvůli kluzkému mostu musí architekt zaplatit odškodné, iDnes.cz, 17. 8. 2019
Literatura editovat
- TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Poetics of Movement. New York: Universe Books, 1999. 239 s. Dostupné online. ISBN 0-7893-0360-4. (anglicky)
- TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Complete Works. [s.l.]: Rizzoli International Publications, Inc, 2004. 432 s. ISBN 978-0-8478-2641-4. (anglicky)
- JODIDIO, Philip. Calatrava. [s.l.]: Slovart, 2009. 96 s. ISBN 978-80-7391-084-6.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Santiago Calatrava na Wikimedia Commons 
Osoba Santiago Calatrava ve Wikicitátech- Santiago Calatrava
