Síran vápenatý

chemická sloučenina

Síran vápenatý je anorganická sloučenina se vzorcem CaSO4, vápenatá sůl kyseliny sírové. Je to běžná laboratorní a průmyslová chemikálie. Ve formě γ-anhydritu (téměř bezvodá forma) se používá jako desikant. Používá se také na silnicích jako bílé čáry[zdroj?], které jsou nesmírně důležité pro bezpečnost, též k flokulaci ve výrobcích, jako je tofu[1]. V přírodní podobě je nerafinovaný síran vápenatý průsvitný, krystalický bílý kámen. Prodává se i ve verzi s barevným indikátorem – impregnovaný chloridem kobaltnatým, který funguje jako indikátor vlhkosti a barví materiál do růžova až modra.

Síran vápenatý
Hemihydrát síranu vápenatého
Hemihydrát síranu vápenatého
Obecné
Systematický názevsíran vápenatý
Triviální názevsádra (hemihydrát)
Latinský názevCalcii sulfas
Anglický názevCalcium sulfate
Německý názevCalciumsulfat
Sumární vzorecCaSO4
Vzhledbílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7778-18-9
10034-76-1 (hemihydrát)
10101-41-4 (dihydrát)
PubChem24928
Číslo RTECSWS6920000
Vlastnosti
Molární hmotnost136,14 g/mol
145,15 g/mol (hemihydrát)
172,17 g/mol (dihydrát)
Teplota tání1 450 °C
Teplota změny krystalové modifikace1 193 °C (β → α)
Teplota dehydratace163 °C (- H2O, hemihydrát)
128 °C (-3/2 H2O, dihydrát)
163 °C (-2 H2O, dihydrát)
Hustota2,964 g/cm³
2,32 g/cm³ (dihydrát)
Index lomunDa= 1,569 8
nDb= 1,575 4
nDc= 1,613 6
dihydrát
nDa= 1,520
nDb= 1,524
nDc= 1,530
Tvrdost3,5
2 (dihydrát)
Rozpustnost ve vodě0,298 g/100 g (20 °C)
0,275 g/100 g (25 °C)
0,209 g/100 g (30 °C)
0,164 g/100 g (60 °C)
0,162 g/100 g (100 °C)
hemihydrát
0,32 g/100 g (20 °C)
0,16 g/100 g (60 °C)
0,07 g/100 g (100 °C)
dihydrát
0,241 g/100 g (0 °C)
0,26 g/100 g (20 °C)
0,26 g/100 g (60 °C)
0,222 g/100 g (100 °C)
Součin rozpustnosti9,12×10−6
Relativní permitivita εr6,09
5,66 (dihydrát)
Měrná magnetická susceptibilita−4,47 10−6 cm3 g−1
−4,759 10−6 cm3 g−1 (hemihydrát)
−5,33 10−6 cm3 g−1 (dihydrát)
Struktura
Krystalová strukturajednoklonná (α)
kosočtverečná bazálně centrovaná (β)
šesterečná (γ)
jednoklonná (δ)
jednoklonná (hemihydrát, α)
klencová (hemihydrát, β)
jednoklonná bazálně centrovaná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížkyβ-modifikace
a= 699,1 pm
b= 699,6 pm
623,8 pm
dihydrát
a= 568 pm
b= 1 518 pm
c= 629 pm
β= 113°50´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 434,1 kJ/mol
−1 425,2 kJ/mol (γ)
−1 574,6 kJ/mol (δ)
−1 576,7 kJ/mol (hemihydrát, α)
−1 574,6 kJ/mol (hemihydrát, β)
−2 022,6 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−132 J/g
Standardní molární entropie S°106,7 J K−1 mol−1
108 J K−1 mol−1 (γ)
108 J K−1 mol−1 (δ)
138 J K−1 mol−1 (hemihydrát, α)
134 J K−1 mol−1 (hemihydrát, β)
194,1 J K−1 mol−1 ('dihydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 321,9 kJ/mol
−1 313,5 kJ/mol (γ)
−1 435,9 kJ/mol (
δ)
−1 436,7 kJ/mol (
hemihydrát, α)
−1 435,9 kJ/mol (
hemihydrát, β)
−1 797,4 kJ/mol (
dihydrát)
Izobarické měrné teplo cp0,732 1 J K−1 g−1
0,736 1 J K−1 g−1)
0,727 5 J K−1 g−1 (
δ)
0,834 J K−1 g−1 (
hemihydrát, α)
0,856 J K−1 g−1 (
hemihydrát, β)
1,080 J K−1 g−1 (
hemihydrát, β)
Bezpečnost
R-větyžádné nejsou
S-větyžádné nejsou
NFPA 704
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hemihydrát (CaSO4.0,5H2O) se běžně označuje jako sádra, kdežto dihydrát (CaSO4.2H2O) se přirozeně vyskytuje jako minerál sádrovec. Bezvodá forma je též přítomná v přírodě jako β-anhydrit. V závislosti na metodě kalcinace dihydrátu síranu vápenatého se rozlišují specifické hemihydráty: alfa-hemihydrát a beta-hemihydrát[2]. Liší se jen ve velikosti krystalů. Krystaly alfa-hemihydrátu jsou prizmatičtější a při smíšení s vodou tvoří silnější a tvrdší superstrukturu[3].

Související články editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcium sulfate na anglické Wikipedii.

  1. "About Tofu Coagulant." http://www.soymilkmaker.com/coagulant.html Archivováno 14. 3. 2015 na Wayback Machine. Retrieved 9 Jan. 2008.
  2. H F W Taylor, Cement Chemistry, Academic Press, 1990, ISBN 0-12-683900-X, pp 186-187
  3. Archivovaná kopie. www.plastermaster.com [online]. [cit. 2009-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-25. 

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.