Wikipedie

Parlamentní volby v Rusku 2007

(přesměrováno z Ruské parlamentní volby 2007)

Ruské parlamentní volby do Státní dumy proběhly 2. prosince 2007. O zisk mandátů (celkem 450) se pokusilo 11 stran, hnutí či koalic[1]. Na průběh voleb ve více než 96 000 volebních místnostech dohlíželo pouze 330 pozorovatelů z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.[2] Evropští pozorovatelé i Spojené státy americké označili volby za neférové a jasně porušující mezinárodní závazky a normy. Z tohoto důvodu také řada západních politiků neblahopřála Vladimiru Putinovi k vítězství (např. Angela Merkelová) a ti, kteří tak učinili, se stali terčem kritiky (např. Nicolas Sarkozy).

Před volbami editovat

 
Předvolební kampaň: Volte Putina!
 
Předvolební kampaň Spravedlivého Ruska
 
Útok národních bolševiků na policejní stanici na protest proti průběhu voleb.

Volbám, ve kterých se předpokládal úspěch tzv. pro-kremelských stran[3][4], předcházela poměrně vyostřená předvolební kampaň[5][6]. Opozice si stěžovala na nestrannost sdělovacích prostředků a minimální možnosti pro vyjádření protestu. Do voleb vedl Jednotného Ruska prezident Vladimir Putin[7], kampaň strany se točila převážně jen okolo jeho osoby a zviditelňování jeho úspěchů během prezidentského období. Kampaň komunistů se orientovala především na sociální otázky, strana požadovala růst platů a důchodů. Liberálně demokratická strana se profilovala jako nacionalistická a protizápadní. Zájem také vzbudila kandidatura Andreje Lugovoje (podezřelý z vraždy A. Litviněnka) jako volební dvojky této strany[8]. Spravedlivé Rusko se přes vysoká očekávání pohybovalo na hranici volitelnosti (pod 7%). Ruské opoziční strany zůstávaly rozděleny, nejvýrazněji se profilovalo hnutí Jiné Rusko. Většina voličů očekávalo od strany, kterou volilo „obranyschopnost země, sociální jistoty zaměstnaných, zvýšená role státu v oblasti ekonomiky, zavedení pořádku, a to i za cenu omezení některých občanských svobod, a hájení zájmů jednotlivých regionů"[9]. Ilja Jašin z hnutí Jabloko označil v rozhovoru pro ČT volby jako "nedobrou imitaci voleb", novinářka Natalie Sudlianková jako "referendum o Putinovi"[10]. Krátce po ukončení voleb byly zveřejněny první odhady výsledků, ve kterých obdrželo Jednotné Rusko zhruba 63%, do parlamentu se dostali ještě komunisté (12%), nacionalisté (10%) a Spravedlivé Rusko (těsně nad 7%). Komunisté i Svaz pravicových sil oznámili záměr napadnout regulérnost voleb [11].

Pořadí kandidujících stran editovat

.
Název strany
1.
Agrární strana Ruska
2.
Občanská síla
3.
Demokratická strana Ruska
4.
Komunistická strana Ruské federace
5.
Svaz pravicových sil
6.
Ruská strana sociální spravedlnosti
7.
Liberální demokratická strana Ruska
8.
Spravedlivé Rusko
9.
Ruští patrioti
Strana ruské obrody
10.
Jednotné Rusko
11.
Jabloko

Předvolební průzkumy editovat

Podle předvolebních průzkumů mohly dvě prokremelské strany Jednotné Rusko a Spravedlivé Rusko obdržet až dvě třetiny hlasů. Podle některých průzkumů krátce před volbami podpora Jednotného Ruska poklesla, i když si stále udržovalo podporu zhruba 50%[12], podle jiných mohlo dosáhnou až 67% hlasů. Podle sociologického centra Levada se volební účast měla pohybovat okolo 63%, přičemž až 85% Rusů nesledovalo předvolební kampaň [13].

Volební výsledky editovat

 
Grafické znázornění výsledků voleb. (legenda: modrá=Jednotné Rusko, růžová=Spravedlivé Rusko, Červená=Komunistická strana, žlutá/fialová=Liberálnědemokratická strana)

V minulých volbách se polovina Dumy, tedy 225 poslanců, volila jednokolově většinovým systémem. Druhá polovina se volila poměrným systémem s 5% klauzulí. V těchto volbách se však všech 450 křesel volilo poměrným systémem (s klauzulí 7%), což znemožnilo malým stranám a nezávislým ve volbách uspět. Zrušena byla rovněž podmínka platnosti voleb, kdy se muselo zúčastnit 25% voličů. Dále nebylo možno hlasovat „proti všem“ jako v minulých volbách, na což opozice (Jiné Rusko) reagovala odevzdáváním přeškrtnutých volebních lístků (oficiálně brané jako neplatné) [14].

Jednotné Rusko podle očekávání drtivě zvítězilo a obsadilo 315 z 450 mandátů, tedy 70% mandátů v Dumě. Do parlamentu se dostaly ještě další tři strany: komunisté procentuálně oproti roku 2003 mírně oslabili, celkově ale obdrželi 57 mandátů, tedy zhruba 12,7% mandátů; nacionalističtí liberální demokraté nepřesáhli 10% voličských hlasů, v parlamentu jim náleží 40 křesel, tedy necelých 9% mandátů; nejslabší parlamentní stranou je Spravedlivé Rusko, které jen těsně překročilo volební „závoru“ (přestože průzkumy pár dní před volbami mu přisuzovaly 4%) a se ziskem 7,8% obsadilo 38 poslaneckých míst (8,5% mandátů). Post nejsilnější mimoparlamentní stranou obsadili levicoví agrárníci se ziskem 2,3%. Liberální opozice opět postupovala rozděleně, zisk stran (sociálně demokratické Jabloko, pravicový Svaz a Občanská síla) se pohyboval pouze okolo 1%. Neuspěli ani od komunistů odštěpené strany.

Evropští pozorovatelé označili volby za "neférové" a kritizovali "zneužití moci" a "jasné porušení mezinárodních příslibů a norem" Vladimirem Putinem a stranou Jednotné Rusko.[15]

.
Strana/Koalice
Počet hlasů % +/- Mandáty +/-
1. Jednotné Rusko, Единая Россия
44 650 107
64,23
+26,7
315
+ 92
2. Komunistická strana Ruské federace, Коммунистическая партия Российской Федерации
8 080 688
11,63
-0,98
57
+ 5
3. Liberálně-demokratická strana Ruska, Либерально-Демократическая Партия России
5 659 038
8,14
-3,31
40
+ 4
4. Spravedlivé Rusko, Справедливая Россия
5 388 134
7,75
-
38
-
5. Agrární strana Ruska, Аграрная Партия России
1 599 661
2,30
-1,34
0
- 2
6. Ruská demokratická strana "Jabloko", Российская демократическая партия "Яблоко"
1 108 738
1,60
-2,70
0
- 4
7. Občanská síla, Гражданская сила
733 337
1,05
?
0
?
8. Svaz pravicových sil, Союз Правых Сил
669 385
0,96
-3,01
0
- 3
9. Ruští patrioti, Патриоты России
615 131
0,88
-
0
-
10. Ruská strana sociální spravedlnosti, Российская партия справедливости
154 064
0,22
-2,87
0
0
11. Demokratická strana Ruska, Демократическая Партия России
89 756
0,13
?
0
?
Neplatné hlasovací lístky
0,1
—
100,00
/
450
/

Zdroj: Ústřední volební komise Ruské federace / [1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ https://archive.today/20120529145352/www.interfax.ru/e/B/politics/28.html?id_issue=11895096
  2. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/128038-v-rusku-voli-desitky-milionu-lidi-hlas-odevzdal-i-putin.html
  3. ↑ http://zahranicni.ihned.cz/c3-21939850-003000_d-na-ruske-volby-se-pripravuji-politici-i-verejnost
  4. ↑ http://tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/jeden-narod-jedno-rusko-jeden-putin_31847.html
  5. ↑ http://www.ruskodnes.cz/index.php?page=clanek&id=649
  6. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=514880
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.tiscali.cz [online]. [cit. 2007-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-31. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.russiatoday.ru [online]. [cit. 2007-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-23. 
  9. ↑ Archivovaná kopie. www.levada.ru [online]. [cit. 2007-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-30. 
  10. ↑ ŽELEZNÝ, Jakub. Předvolební Rusko [online]. ČT2, 30.11.2007 21:00. (Události, komentáře). 26 min, vystoupení Natalie Sudliankové od 20:10. Dostupné online. 
  11. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/128062-ruske-volby-vyhral-putinuv-blok-dostal-pres-62-procent-hlasu.html[nedostupný zdroj]
  12. ↑ http://zahranicni.ihned.cz/c1-22379550-oblibenost-strany-jednotne-rusko-pred-volbami-klesa
  13. ↑ http://www.ruskodnes.cz/index.php?page=clanek&id=674
  14. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=510501
  15. ↑ http://www.blisty.cz/art/37629.html

Předvolební průzkumy editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Parlamentní_volby_v_Rusku_2007&oldid=23584716“