Rozrazil (Veronica) je široký rod rostlin rozmanitého zevnějšku i nároku na stanoviště.

Jak číst taxoboxRozrazil
alternativní popis obrázku chybí
Rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
Rodrozrazil (Veronica)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rod Pseudolysimachion, který vznikl rozdělením rodu Veronica, je také mnohdy nazýván jménem rozrazil, přestože se navrhuje nové české pojmenování čestec nebo úložník.[1]

Zařazení editovat

Donedávna byl rod rozrazil řazen do čeledě krtičníkovitých. S nástupem taxonomického systému APG III, založeném na fylogenetice, byl zjištěn shodný klad pro rozrazil i jitrocel, rozrazil byl tudíž přeřazen do čeledě jitrocelovitých. Současně byla shledána blízká příbuznost rozrazilu s dalšími rody, např. Hebe, Parahebe, Synthyris atd., které se asi stanou součásti rodu rozrazil.[2]

Rozšíření editovat

Jsou to rostliny rozšířené převážně v Holarktidě, kde v mnoha druzích rostou v mírném a subtropickém podnebném pásu a v hornatých oblastech tropů. Mimo to se určité druhy vyskytují i na jižní polokouli v Austrálii. Jejich požadavky na biotop jsou velice pestré, jedny jsou hydrofyty, jiné helofyty a další zase mesofyty.

Některé druhy jsou klasifikovány jako rostliny suchomilné, luční nebo skalnatých stepí, jiné jako polní plevele, rostliny světlých lesů nebo vodní a mokřadní trvalky. V České republice roste 31 druhů.[3][4][5]

Popis editovat

Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny s jednoduchými nebo větvenými lodyhami. Jejich vzrůst je od plazivých přes poléhavé až po vzpřímené i keřovité, mnohé mají kořenující lodyhy. Lodyhy i listy jsou často chlupaté a žláznatě chlupaté, vzácněji lysé

Malé až střední přisedlé nebo řapíkaté listy bez palistů jsou převážně vstřícné, méně již střídavé nebo přeslenovité. Mívají zřídka bazální koncentraci, častěji jsou po lodyze pravidelně rozložené. Listové čepele jsou celistvé lineárního, eliptického, vejčitého nebo trojúhelníkového tvaru speřeně žilkované, vzácně jsou prstovitě 5 až 7dílné nebo peřenodílné. Okraje mají hladké, vroubkované nebo pilovité.

Květy jsou pouze oboupohlavní. Bývají čtyřčetné až pětičetné, barvu mají nejčastěji modrou, řidčeji fialovou, růžovou, bílou nebo vzácně žlutou. Vytvářejí vrcholová nebo úžlabní květenství, nejčastěji hrozen, klasy a hlávka, nebo vyrůstají samostatně. Jsou poměrně malé, přisedlé nebo na kratičkých stopkách bez listenců.

Kalich bývá složen z hluboce rozeklaných srostlých nebo volných šupinovitě či miskovitě uspořádaných plátků tvaru eliptického nebo obvejčitého. Plátky nebývají stejně veliké, horní je většinou menší. Kalich je výrazně delší než korunní trubka. Koruna vyrůstající v přeslenu je kolovitá neb vzácněji zvonkovitá, korunní trubka z uvnitř chlupatých eliptických nebo obvejčitých plátků nestejně velkých je velmi krátká. Horní plátek bývá někdy nejširší (je srostlý ze dvou) a spodní nejužší. Tyčinky jsou dvě s dlouhými čárkovitými nebo kopinatými nitkami srostlými do poloviny s korunní trubkou, patyčinky chybí. Introrzní prašníky jsou barvy modré nebo fialové. Synkarpické gyneceum je tvořeno dvěma plodolisty. Jednoduchá vytrvalá čnělka, je patrna i na plodu, nese jednu polokulovitou bliznu. Svrchní semeník je dvoupouzdrý, placentace je nákoutní.

Plodem je dvoupouzdrá lysá nebo pýřitá většinou bočně stlačená tobolka otvírající se dvěma nebo čtyřmi chlopněmi. Semena jsou malá a obvykle početná, až 50 v tobolce, vejčitá i okrouhlá, plochá nebo mušlovitého či pohárkovitého tvaru, hladká nebo jemně svraskaná, mají mastný endosperm.[3][5][6]

Význam editovat

V dřívějších dobách byly některé druhy rozrazilu, např. rozrazil lékařský, jedny z nejběžnějších léčivých rostlin. Používala se hlavně sušená nať sklízená za plného květu rostliny, z které se připravovaly čaje při nachlazení, problémech s průduškami i při zánětech močového ústrojí a na snižování cholesterolu.[7]

Středověké herbáře přisuzují rozrazilu dalekosáhlé účinky. Pozdější zkušenosti neodpovídají této tradici, ačkoliv v některých zemích se rozrazil stále objevuje v mnohých čajových směsích. Chemicky a farmakologicky je poměrně málo prozkoumaný.[8]

Přírodní léčitelství uznává přibližně tuto hierarchii: za nejúčinnější je pokládán rozrazil potoční (Veronica beccabunga L.), potom rozrazil lékařský (Veronica officinalis L.), dále rozrazil klasnatý (Veronica spicata L.), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium L.) a rozrazil horský (Veronica montana L.). Ostatní druhy, zvláště hojně rozšířený rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys L.), se používají jen výjimečně.[9]

I když nežádoucí účinky ani kontraindikace nebyly dosud při užívání terapeutických dávek zaznamenány, neměla by být překročena denní dávka pět gramů sušené natě.[10]

Taxonomie editovat

Rod rozrazil je velice rozsáhlý a právě prochází složitou rekonstrukcí. Podle[6] je celosvětově známo 250 druhů, podle[11] 270 druhů, a podle[2] 450 druhů.

V České republice rostou tyto druhy:[12]

Ohrožení editovat

Některé druhy rostoucí v ČR se vyskytují jen v malém množství a v úzce omezeném areálu, navíc se u některých početní stavy nezvyšují ale naopak klesají. Takové druhy je pochopitelně nutno chránit a stupeň této ochrany závisí na níže uvedeném zatřídění. Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR" jsou zařazeny mezi druhy:

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Pseudolysimachion [online]. Ondřej Zicha, rev. 30.05.2010 [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. 
  2. a b STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website:Plantaginaceae [online]. University of Missouri, St Louis, and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011 [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KOLLÁROVIČOVÁ, Markéta. Rozšíření druhů Veronica austriaca, V. prostrata a V. teucrium v ČR [online]. Informační systém Masarykovy univerzity v Brně, rev. 06.05.2009 [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. 
  4. HROUDA, Lubomír. Členění rodu Veronica [online]. Katedra botaniky, PřF Univerzity Karlovy v Praze [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. a b COLLEMAN, H. R. FloraBase the Western Australian Flora [online]. Department of Environment and Conservation Western Australian Herbarium, rev. 03.08.2008 [cit. 2011-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-07. (anglicky) 
  6. a b HONG, De-yuan; FISCHER, Manfred A. Flora of China: Veronica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA. [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Semena-osiva.cz: Rozrazil [online]. Semena-osiva.cz, Prodamedo, Brno [cit. 2011-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-09. (anglicky) 
  8. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Ilustrace Jindřich Krejča. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: SZdN, 1968. 478 s. cnb000143868. Kapitola Rozrazil, s. 368–369. 
  9. ZENTRICH, Josef Antonín. Byliny v prevenci. Olomouc: Fontána, 1991. 331 s. ISBN 80-900205-0-X. Kapitola Rozrazil lékařský, s. 104–105. 
  10. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef Antonín. Herbář léčivých rostlin. 1. vyd. Díl 4. Praha: nakladatelství Eminent, 1996. 287 s. ISBN 80-85876-20-5. Kapitola Rozrazil, s. 132–135. 
  11. GRIN Taxonomy for Plants: Veronica [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 04.07.2008 [cit. 2011-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-30. (anglicky) 
  12. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Veškeré druhy rostlin ČR II [online]. BOTANY.cz, rev. 17.01.2008 [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. 
  13. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. 

Externí odkazy editovat