Roman Opałka
Roman Opałka (27. srpna 1931 Abbeville-Saint-Lucien – 6. srpna 2011 Řím[1]) byl polsko-francouzský malíř a fotograf. Obvykle je řazen ke konceptuálnímu umění.
| Roman Opałka | |
|---|---|
.png) | |
| Rodné jméno | Roman Opalka |
| Narození | 27. srpna 1931 Hallencourt |
| Úmrtí | 6. srpna 2011 (ve věku 79 let) Chieti |
| Příčina úmrtí | sepse |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Varšavě |
| Povolání | malíř, fotograf, tiskař a konceptuální umělec |
| Ocenění | komandér Řádu umění a literatury rytíř Řádu znovuzrozeného Polska Goslarský císařský prsten medaile Gloria Artis za přínos kultuře zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře |
| Webová stránka | opalka1965 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodil se polským rodičům ve Francii. Do Polska se vrátili, když mu byli čtyři, ale byli z Polska deportováni nacisty po německém napadení Polska roku 1939. Znovu se vrátili do Polska v roce 1946. Poté vystudoval na Škole umění a designu v Lodži a na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. V roce 1977 však odešel do rodné Francie a v roce 1985 obdržel francouzské občanství.[2]
Proslul „obsesivním“ užitím číslic v dílech, soubor svých „číselných obrazů“ nazval 1965/1–∞. Vytvářel je v letech 1965–2011 a různorodá předchozí díla zavrhl. Ke svým obrazům často pořizoval nahrávky vlastního hlasu či filmy zachycující, jak maloval, a tyto audivizuální doplňky pak při vystavování tvořily integrální součást děl.[3]
Katalogy editovat
- Roman Opalka 1965/1-∞, Spur der Zeit, vyd. Neues Museum Weserburg Bremen, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Städtische Galerie im Lenbachhaus, München (1992–1993). Museum des 20. Jahrhunderts, Wien (1993), mit CD. Bremen 1992 (o. P.), ISBN 3-928761-03-X
- Roman Opalka. U příležitostí ocenění Goslarer Kaiserring 23. října 1993 a výstavy v Mönchehaus-Museum für Moderne Kunst Goslar. Vydavatel: Kulturamt der Stadt Goslar. Goslar 1993.
- Opalka 1965/1 – unendlich. Neue Nationalgalerie und Neuer Berliner Kunstverein, 8. dubna – 26. června 1994. Vydavatel: Britta Schmitz, Berlin 1994, ISBN 3-88609-329-8
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Konzeptkünstler Roman Opalka gestorben [online]. orf.at, 2011-08-06 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Roman Opalka | artnet. www.artnet.com [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Roman Opałka. Culture.pl [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- Thomas Deecke: Roman Opałka – Der gelebte Augenblick – Dies Werk entsteht, um das Leben besser zu verstehen in A.E.I.U.O. periodico trimestrale diretta di Bruno Cora, Nr. 20–22, S. 77 ff, Rom 1987,
- Roman Opalka: Anti-Sisyphos (Autobiographie). Mit einem kritischen Apparat von Christian Schlatter. Übers. von Hubertus von Gemmingen. Stuttgart: Cantz 1994, ISBN 3-89322-277-4.
- Thomas Deecke: Ich gestalte die Zeit, nicht den Augenblick!. In: Kritisches Lexikon der Gegenwartskunst, Bd. 15. München: Kindl 1991.
- Friedhelm Mennekes, Franz Joseph van der Grinten (Hrsg.): Kontemplation und Abstraktion. Auseinandersetzung mit einem Thema der Gegenwartskunst. Stuttgart: KBW 1987, ISBN 3-460-32471-6, S. 133–147.
- Marco A. Sorace: Zeitlichkeit und Affektivität. Die Kunst Roman Opalkas in lebensphänomenologischer Perspektive. In: Günter Funke, Rolf Kühn, Renate Stachura (Hrsg.): Existenzanalyse und Lebensphänomenologie. Alber, Freiburg im Breisgau/München 2006, ISBN 978-3-495-48162-2, S. 109–131.
- Heinz-Norbert Jocks: Das Ohr am Tatort, Heinz-Norbert Jocks im Gespräch mit Gotthard Graubner, Heinz Mack, Roman Opalka, Otto Piene und Günther Uecker. Hatje Cantz, Ostfildern 2009, ISBN 978-3-7757-2509-5.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Opałka na Wikimedia Commons - Roman Opalkas offizielle Internetpräsenz (anglicky)(francouzsky)
- Netzkunst Projekt Camera Obscura 2005/1-∞
- "Eins bis Tod": Die Geschichte eines ungewöhnlichen Kunstprojekts. brand eins, 11/2011
- Marc Jampolsky: Roman Opalka-Fondue au blanc Video (3:06) auf der Seite des französischen Rundfunkarchivs INA (frz.)
