Wikipedie

Roberto Di Matteo

italský fotbalista a trenér

Roberto Di Matteo (* 29. května 1970 Schaffhausen) je bývalý italský fotbalista a pozdější trenér. Během své kariéry (hrával na pozici záložníka) hrál ve švýcarských klubech FC Schaffhausen, FC Zürich a FC Aarau, v italském Laziu Řím a anglické Chelsea. Ve 34 zápasech nastoupil za italskou reprezentaci (vstřelil 2 góly), s níž se zúčastnil Mistrovství Evropy v roce 1996 a Mistrovství světa v roce 1998. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2002 ve věku 31 let kvůli zranění.[1]

Roberto Di Matteo
Osobní informace
Datum narození29. května 1970 (53 let)
Místo narozeníSciaffusa
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Výška178 cm
Hmotnost74 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový záložník (1988–2002)
Fotbalový trenér (2008–2016)
Mládežnické kluby
19??–19?? Schaffhausen
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1988–1991
1991–1992
1992–1993
1993–1996
1996–2002		 Schaffhausen
Curych
Aarau
Lazio
Chelsea		 05000(2)
03400(6)
03300(1)
08800(7)
1190(15)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1994–1998 Itálie Itálie 03400(2)
Trenérská kariéra
Roky Klub
2008–2009
2009–2011
2011–2012
2012
2014–2015
2016 		MK Dons
West Bromwich
Chelsea (asistent)
Chelsea
Schalke
Aston Villa
Úspěchy
1. švýcarská fotbalová liga
Zlatá medaile 1992/93 Aarau
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2011/12 Chelsea - trenér
Pohár PVP
Zlatá medaile 1997/98 Chelsea
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1998 Chelsea
Anglický fotbalový pohár
Zlatá medaile 1996/97 Chelsea
Zlatá medaile 1999/00 Chelsea
Anglický ligový pohár
Zlatá medaile 1997/98 Chelsea
Anglický superpohár
Zlatá medaile 2000 Chelsea
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trénoval poté Milton Keynes Dons, West Bromwich Albion a od 4. března 2012 Chelsea FC, s níž vyhrál anglický FA Cup 2011/12 a triumfoval též v Lize mistrů UEFA 2011/12. Tím se stal vůbec prvním trenérem Chelsea, který Ligu mistrů UEFA vyhrál.[2][3] V letech 2014–2015 působil na lavičce německého FC Schalke 04. V červnu 2016 podepsal trenérskou smlouvu s Aston Villa FC.[4]

Hráčská kariéra editovat

Švýcarsko editovat

Roberto Di Matteo se narodil italským rodičům z Pagliety (oblast Abruzzo) ve švýcarském Schaffhausenu. Svou fotbalovou kariéru začal v místním klubu FC Schaffhausen, poté se přes FC Zürich dostal do FC Aarau, s nímž v sezóně 1992/1993 získal titul ve švýcarské nejvyšší soutěži Super League. Ve stejné sezóně obdržel ocenění „nejlepší hráč švýcarské ligy“.

Itálie editovat

V létě roku 1993 přestoupil do italského klubu Lazio Řím. Propracoval se do základní sestavy Lazia a díky svým výkonům se dostal i do italské fotbalové reprezentace. Po třech sezónách strávených v dresu Lazia Řím na Stadiu Olimpico odešel v roce 1996 za 4,9 milionu £ (liber)[1] do Premier League do anglické Chelsea FC, kde ho přivítal tehdejší hrající trenér (player-manager) londýnského klubu Ruud Gullit.

Anglie editovat

Hned při svém debutu v domácím zápase zajistil Di Matteo svému týmu vítězství proti Middlesbrough.[5] Jeho kvalitní rozehrávka a přesná střelba na větší vzdálenost znamenala pro Chelsea výrazné obrození na konci 90. let. 20. století. Hráč zaznamenal ve své první sezóně v Anglii celkem 9 branek, čímž pomohl Chelsea ke konečnému 6. místu v ligové tabulce (šlo o nejlepší umístění klubu od sezony 1989/1990). Roberto Di Matteo pomohl i k vítězství v FA Cupu v roce 1997. Ve finále vstřelil gól proti Middlesbrough z více než 25 m už ve 43. sekundě od zahájení zápasu. Chelsea porazila Middlesbrough 2:0 (druhý gól přidal v 83. minutě Eddie Newton) a Di Matteův gól vstoupil do historie jako nejrychlejší ve finále FA Cupu, dokud nebyl v roce 2009 překonán Louisem Sahou z Evertonu (Saha docílil branky už ve 25. sekundě utkání právě proti Chelsea, Chelsea stihla otočit skóre na 2:1 a FA Cup vyhrála).

V dalším ročníku dokazoval Di Matteo opět svou cenu pro tým – vsítil 10 gólů a přihrál na další. Chelsea v roce 1998 vyhrála Anglický ligový pohár opět proti Middlesbrough (v prodloužení dala 2 góly, druhý z nich vstřelil ve 107. minutě zápasu Di Matteo) a následně i Pohár vítězů pohárů, když 13. května 1998 porazila německé mužstvo VfB Stuttgart nejtěsnějším rozdílem 1:0.

V ročníku 1998/99 hrával Di Matteo ve středové řadě společně s Dennisem Wisem, uruguayským záložníkem Gustavo Poyetem a rumunským záložníkem Danem Petrescu, klub skončil třetí v lize za Manchesterem United a Arsenalem.

Většinu sezóny 1999/00 byl Di Matteo mimo hru pro zranění, ale v závěru se vrátil na hřiště a střílel důležité góly včetně rozhodujícího ve finále FA Cupu proti Aston Ville (Chelsea vyhrála 1:0). V urputném utkání využil Roberto Di Matteo chyby brankáře Aston Villy Davida Jamese a skóroval v 71. minutě zápasu. Přispěl tak k zisku čtvrté trofeje během 3 sezón.

Na začátku sezóny 2000/01 utrpěl Roberto Di Matteo zlomeninu nohy v Poháru UEFA v zápase se švýcarským klubem FC St. Gallen a octl se na 18 měsíců mimo hru. V únoru 2002 se vzdal naděje na návrat a ve věku 31 let ukončil kariéru hráče.[1]

Z „vděčnosti za fotbalistův příspěvek k přeměně klubu“ pověřil trenér Claudio Ranieri Di Mattea přivést hráče Chelsea na hřiště k utkání finále FA Cupu v r. 2002 (který Chelsea prohrála se svým městským rivalem Arsenalem 0:2).[6]

Během svých 6 sezón v Chelsea nasbíral Roberto Di Matteo 175 startů a vstřelil 26 gólů (z toho je 15 gólů a 19 startů v ligové soutěži). Zajímavostí je, že nikdy neprohrál na stadioně Old Trafford.[7]

Trenérská kariéra editovat

Milton Keynes Dons FC editovat

Di Matteo pokračoval v Anglii v trenérské roli. Ve své první sezóně dovedl anglický klub Milton Keynes Dons ke třetímu místu v soutěži League One za Leicesterem City a Peterborough. V semifinále se Scunthorpe prohrál Milton Keynes Dons v penaltovém rozstřelu.

West Bromwich Albion FC editovat

V první sezóně ve druhé nejvyšší anglické soutěži Football League Championship skončil tým vedený Di Matteem druhý za Newcastle United, což klubu zajistilo účast v Premier League.

Hned v prvním utkání Premier League 2010/11 (14. srpen 2010) zavítal Roberto Di Matteo v roli hlavního kouče na půdu svého bývalého klubu Chelsea na Stamford Bridge. West Bromwich však utrpěl debakl 6:0. Zlepšené výsledky v následujících zápasech vedly k nejlepšímu vstupu do sezóny Premier League v historii WBA a Di Matteo obdržel cenu „Trenér měsíce v Premier League“ za září 2010.[8] V prosinci 2010 a lednu 2011 se West Bromwich Albion potýkal se slabší formou, když vyhrál pouze 1 zápas z deseti. Většina fanoušků přesto zachovávala trenérovi přízeň, ale po porážce 0:3 s Manchesterem City 5. února 2011 byl Di Matteo odvolán a prozatímním trenérem byl jmenován Michael Appleton.[9] West Bromwich Albion dokončil sezónu na 11. místě.

Chelsea FC editovat

Po neúspěšném pokusu o pozici trenéra Birminghamu City se Roberto Di Matteo stal 29. června 2011 asistentem nového kouče Chelsea André Villas-Boase.[10][11]

4. března 2012 byl Villas-Boas po neuspokojivých výsledcích propuštěn a jeho pozici hlavního trenéra převzal do konce sezóny dosavadní asistent Di Matteo.[12] Začal úspěšně, Chelsea porazila Birmingham City v pátém kole FA Cupu; Stoke City v Premier League a postoupila přes italský klub SSC Neapol do čtvrtfinále Ligy mistrů.[13]

Následoval postup přes Tottenham do finále FA Cupu a přes Benficu Lisabon do semifinále Ligy mistrů. 24. dubna 2012 se Chelsea podařilo v semifinále této soutěže vyřadit vysoce favorizovanou Barcelonu po výsledcích 1:0 na Stamford Bridge a 2:2 na barcelonském stadionu Camp Nou.

Finále FA Cupu vyhrála Chelsea pod taktovkou Di Mattea na stadionu ve Wembley proti Liverpoolu výsledkem 2:1.

19. května 2012 přivedl Roberto Di Matteo Chelsea k historickému vítězství v Lize mistrů UEFA. Chelsea porazila Bayern Mnichov 2:1, přičemž se muselo rozhodovat až v penaltovém rozstřelu.[14] Chelsea získala svou první trofej v Lize mistrů a zároveň se stala prvním londýnským klubem, kterému se to podařilo. Toto vítězství také znamenalo, že Chelsea FC se kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v domácí lize na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů UEFA svému londýnskému rivalovi Tottenham Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohly představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže).

V červnu 2012 podepsala Chelsea s Di Matteem smlouvu na další dvě sezóny[15], ale v listopadu 2012 byl po prohře 0:3 v Lize mistrů s italským Juventusem odvolán z trenérské funkce.[16]

FC Schalke 04 editovat

Další trenérskou štaci přijal až začátkem října 2014, kdy převzal po Jensi Kellerovi německý tým FC Schalke 04, kde podepsal smlouvu do roku 2017.[17]

Aston Villa FC editovat

Nicméně již v červnu 2016 podepsal trenérskou smlouvu s anglickým klubem Aston Villa FC, který zrovna sestoupil z Premier League 2015/16.[4]

Hráčská statistika editovat

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1987/88 Schaffhausen Nationalliga B 10 0 ŠP ? ? - 0 0 10+ 0+
1988/89 Nationalliga B 0 0 ŠP ? ? - 0 0 0+ 0+
1989/90 Nationalliga B 11 0 ŠP ? ? - 0 0 11+ 0+
1990/91 Nationalliga B 14 0 ŠP ? ? - 0 0 14+ 0+
1991/92 Curych Nationalliga A 34 6 ŠP ? ? - 0 0 34+ 6+
1992/93 Aarau Nationalliga A 32 1 ŠP ? ? - 0 0 32+ 1+
1993/94 Lazio Serie A 29 4 IP 2 0 UEFA 4 0 35 4
1994/95 Serie A 28 1 IP 8 0 UEFA 6 0 42 1
1995/96 Serie A 31 2 IP 3 0 UEFA 4 0 38 2
1996/97 Chelsea Premier League 34 7 AP+ALP 3+1 1+0 - 0 0 38 8
1997/98 Premier League 30 4 AP+ALP+AS 1+4+1 0+3+0 PVP 8 3 44 10
1998/99 Premier League 30 2 AP+ALP 4+2 1+0 PVP+ES 7+1 0 44 2
1999/00 Premier League 18 2 AP+ALP 2+1 1+0 LM 9[18] 0 30 3
2000/01 Premier League 7 0 AP+ALP+AS 0+1 0 UEFA 2 0 10 0
2001/02 Premier League 0 0 AP+ALP 0+0 0+0 UEFA 0 0 0 0
Celkem 308 29 - 33+ 6+ - 11 3 352+ 38+

Reprezentační kariéra editovat

Roberto Di Matteo sehrál celkem 34 utkání za italskou fotbalovou reprezentaci (v letech 1994–1998). Debutoval pod trenérem Arrigo Sacchim 16. listopadu 1994 v Palermu na Sicílii proti Chorvatsku, v 55. minutě vystřídal na hřišti Albertiniho (Itálie prohrála tento kvalifikační zápas o Euro 1996 1:2).[19] Na Euru 1996 hrál v základní skupině ve dvou utkáních – proti Rusku (výhra Itálie 2:1) a Německu (remíza 0:0), proti ČR (prohra Itálie 1:2) ve skupině nenastoupil a Itálie na šampionátu v této fázi skončila.

Byl také členem národního mužstva na Mistrovství světa ve fotbale 1998, kde nastoupil také ke dvěma utkáním, proti Chile[20] a Kamerunu[21].

Statistika na velkých turnajích editovat

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
  Itálie ME 1996 1 zápas ve skupině 11. 6.   Rusko 90 0 2:1[22]
3 zápas ve skupině 19. 6.   Německo 67 0 0:0[23]
MS 1998 1 zápas ve skupině 11. 6.   Chile 57 0 2:2[24]
2 zápas ve skupině 17. 6.   Kamerun 28 0 3:0[25]

Reprezentační góly editovat

V národním dresu vsítil Di Matteo 2 góly. První na stadionu San Paolo v Neapoli proti Polsku 30. dubna 1997 v kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1998, když ve 24. minutě otevíral skóre (utkání skončilo výsledkem 3:0). Druhý gól vstřelil Di Matteo na stadionu Angela Massimina v Catanii 28. ledna 1998 proti Slovensku v přátelském zápase (zvyšoval na konečných 3:0 pro Itálii).

  Datum Stadion Soupeř Skóre (min.)[p. 1] Výsledek[p. 2] Soutěž
010 30. 4. 1997 stadion San Paolo, Neapol, Itálie Polsko 01:000(24.)   3:0   kvalifikace na MS 1998[26]
02 28. 1. 1998 stadion Angela Massimina, Catania, Itálie Slovensko 03:000(63.)   3:0   přátelské utkání[27]

Hráčské úspěchy editovat

Klubové editovat

Reprezentační editovat

Trenérské úspěchy editovat

Klubové editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Během zápasu Roberto Di Matteo vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto aktuální skóre.
  2. ↑ Utkání skončilo tímto výsledkem.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Di Matteo na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Di Matteo forced to retire at age 31 because of injury. www.telegraph.co.uk. The Telegraph, 19 February 2002. Dostupné online [cit. 2012-5-27]. (anglicky)  (anglicky)
  2. ↑ KÁNINSKÝ, Josef. Trenér Di Matteo vymyslel něco, co fungovalo teď. Chelsea ale potřebuje víc. iHNed.cz [online]. 2012-05-20 [cit. 2012-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-22. ISSN - 7693 1213 - 7693. 
  3. ↑ Di Matteo coy over Chelsea future. soccernet.espn.go.com. ESPN Soccernet, 20 May 2012. Dostupné online [cit. 2012-5-27]. (anglicky)  (anglicky)
  4. ↑ a b http://www.bbc.com/sport/football/36435484
  5. ↑ MOORE, Glenn. Di Matteo breaks Chelsea deadlock. The Independent. 22 August 1996. Dostupné online [cit. 15 March 2012]. (anglicky) 
  6. ↑ Why injured Di Matteo was Ranieri's team leader in Cup clash with Arsenal. www.dailymail.co.uk. www.dailymail.co.uk, 4 May 2012. Dostupné online [cit. 2012-5-27]. (anglicky)  (anglicky)
  7. ↑ Man Utd 2-2 West Brom. BBC News. 16 October 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ West Bromwich Albion's Peter Odemwingie & Roberto Di Matteo named Premier League Player & Manager of the Month for September. Goal.com. 6 October 2010. Dostupné online. (anglicky)  (anglicky)
  9. ↑ West Brom part company with manager Roberto Di Matteo [online]. 6 February 2011 [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Roberto Di Matteo named as new Chelsea assistant coach [online]. BBC Sport, 29 June 2011 [cit. 2011-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Di Matteo returns as assistant [online]. Chelsea F.C, 29 June 2011 [cit. 2011-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-30. (anglicky) 
  12. ↑ Roberto di Matteo wants Chelsea 'passion' after Villas-Boas exit [online]. 5 March 2012 [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ I want to stay a Chelsea player, pleads Didier Drogba, after Champions League victory over Napoli. telegraph.co.uk. The Telegraph, 15 March 2012. Dostupné online. (anglicky)  (anglicky)
  14. ↑ Shoot-out win ends Chelsea's long wait for glory. www.uefa.com. UEFA.com. Dostupné online [cit. 22 May 2012]. (anglicky)  (anglicky)
  15. ↑ iDnes.cz: Fotbalový kouč Di Matteo se upsal Chelsea na další dvě sezony
  16. ↑ Čech je v Chelsea bez trenéra, Di Matteo skončil. Nahradí ho Benítez?. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ Keller už nie je trénerom Schalke 04, nahradí ho di Matteo Archivováno 12. 10. 2014 na Wayback Machine., Profutbal.sk, citováno 7. 10. 2014 (slovensky)
  18. ↑ i s předkolem
  19. ↑ Footballdatabase.eu - Italy - Croatia 1:2 (anglicky)
  20. ↑ FIFA.com: Italy - Chile 2:2 Archivováno 30. 4. 2011 na Wayback Machine. (anglicky)
  21. ↑ FIFA.com: Italy - Cameroon 3:0 Archivováno 4. 12. 2013 na Wayback Machine. (anglicky)
  22. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935895
  23. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935921
  24. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936661
  25. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936677
  26. ↑ European Football: Italy - Poland 3:0
  27. ↑ European Football: Italy - Slovakia 3:0

Externí odkazy editovat

Související články editovat

Klubová kariéra
Reprezentační kariéra
Trenérská kariéra
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roberto_Di_Matteo&oldid=22335570“