Wikipedie

Robert Suckale

německý historik umění a medievalista

Robert Suckale (30. října 1943, Königsberg – 13. února 2020, Berlín) byl německý historik umění a medievalista, emeritní profesor na Technické univerzitě v Berlíně.

Robert Suckale
Narození30. října 1943
Königsberg
Úmrtí13. února 2020 (ve věku 76 let)
Berlín
PracovištěTechnická univerzita Berlín
Oborydějiny umění, dějiny architektury a medievistika
Manžel(ka)Gude Suckale-Redlefsen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Vystudoval dějiny umění, klasickou archeologii a latinskou filologii středověku na univerzitách v Berlíně, Bonnu, Paříži a Mnichově. Roku 1970 obhájil doktorát na Ludwig-Maximilians-Universität München u profesora Wolfganga Braunfelse. Poté pracoval jako historik umění v Ústředním ústavu dějin umění (Zentralinstitut für Kunstgeschichte) v Mnichově a od roku 1971 jako vědecký asistent prof. Braunfelse na Institutu dějin umění (Institut für Kunstgeschichte) na Ludwig-Maximilians-Universität München. Roku 1976 se habilitoval prací o rukopisech z let 1414/1415, uložených v knihovně dolnobavorského kláštera Metten. V roce 1980 byl jmenován vedoucím katedry dějin umění na Univerzitě v Bambergu. V letech 1987–1991 působil jako expert na dějiny umění v Německé nadaci umění (Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG). Roku 1988 byl vedoucím sekce "Interkonference" Mezinárodní asociace umění (CIHA) v Mnichově (dvůr a město v pozdním středověku), zároveň vedoucím sekce Deutsches Kunsthistorikertag ve Frankfurtu (Stavební výzkum a historie budov). Roku 1989 obdržel akademické stipendium Nadace Volkswagen na dokončení publikace „Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern“.

V roce 1990 byl Suckale jmenován vedoucím Institutu dějin umění (Institut für Geschichte und Kunstgeschichte) Technické univerzity v Berlíně. Roku 1992 byl hostujícím profesorem na Harvard Univerzity v USA. V letech 1997/1998 působil díky stipendiu Nadace Maxe Plancka jako profesor v Bibliotheca Hertziana v Římě (Richard Krautheimer residence). Roku 2005 byl vědeckým členem Institutu pokročilých studií na Princeton University v USA. Byl rovněž Directeur d'études associé de l 'Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales v Paříži.

Roku 2004 musel předčasně odejít do důchodu pro onemocnění, ale i nadále je vědecky aktivní.

Roku 2011 obdržel čestný doktorát na Courtauld Institute of Art Londýnské Univerzity. Roku 2014 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd.

Vědecká práce editovat

Suckaleovo dílo se vyznačuje mezinárodním přesahem a zahrnuje německé země, Francii, Itálii a země střední a východní Evropy. V polovině 80. let získalo velkou popularitu mezi studenty umění jeho dílo o francouzské gotické architektuře, které napsal společně s Dieterem Kimpelem.[1]

Jeho práce ukazují, že věda o umění potřebuje celoevropskou perspektivu a přeshraniční výzkum. Sám o německé kultuře prohlásil: Rysy, které pociťujeme jako „vlastní“ se mohou ukázat jako něco převzatého a přivlastněného. Zpětný pohled ukazuje, že kultura této země byla nejzářivější tehdy, když byla otevřená. Provincialismus ji ochromuje a nacionalismus ji oslepuje.[2]

V centru jeho zájmu jsou samotná umělecká díla, ve kterých hledá technickou blízkost i širší historické zařazení. Suckaleova metodologie historie umění kombinuje otázky stylu a ikonografie s otázkami funkce umění a jeho účinku na pozorovatele, vztahu umění a politiky, teologie a historie zbožnosti. Dal vzniknout množství nových přístupů ke studiu středověkého umění, které dnes patří k základům oboru.[3] Věnuje se rovněž různým stylům středověké deskové malby jako předmětu náboženského kultu a jejich funkci ve středověké architektuře.[4] Součástí jeho univerzitní výuky se stalo ukotvení památkové péče v oboru dějin umění. Pro českou historii umění mají význam jeho studie problematiky symboliky zbožných obrazů, nové narativní malby 15. století a ikonografické a formální inovace českého umění.

Od roku 1996 byl vedoucím interdisciplinárního projektu, financovaného Německou nadací umění, „Malerei vor Dürer: Fränkische Tafelmalerei um Hans Pleydenwurff und Michel Wolgemut“ (Předchůdci Dürera). Na univerzitě v Bambergu byl v letech 1996-2005 vedoucím projektu postgraduálního studia DFG „Kunstgeschichte - Bauforschung – Denkmalpflege“. V Lipském Centru pro humanitní vědy ve střední střední Evropě se spolu s Jiřím Fajtem podílel na založení projektu "Umění a kultura střední Evropy v době Jagellonců (cca 1450 - 1550)." Ve své práci spojuje dějiny umění a aspekty památkové péče. Podílel se také na založení postgraduálního studia památkové péče na Technické univerzitě v Berlíně ("Schinkel-Zentrum für Architektur, Stadtforschung und Denkmalpflege").[5]

Založil výzkumný projekt "Geistliche Frauen" (Duchovní ženy), který se věnuje všem formám ženské religiozity, které se projevily v komunitním životě v klášterech. Výsledky představil v roce 2005 na velké výstavě v Bonnu (Bundeskunsthalle) a Essenu (Ruhrlandmuseum) pod názvem "Krone und Schleier" (koruna a závoj).

Bibliografie (výběr) editovat

  • Studien zu Stilbildung und Stilwandel der Madonnenstatuen der Ile-de-France zwischen 1230 und 1300, Phil. Diss. München 1971
  • Claude Monet: Die Kathedrale von Rouen, München 1981
  • Gotik. Von Giotto bis Lochner, (Das neue Museum der Malerei 1, hrsg. von Ingo F. Walther), Herrsching 1983
  • Die gotische Architektur in Frankreich 1130–1270, München (Hirmer) 1985, 2. überarbeitete Auflage München 1995 (mit Dieter Kimpel)
  • Gude Suckale-Redlefsen: Mauritius-Der Heilige Mohr. The Black Saint Maurice, München 1987 (Mitautor)
  • Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern, München (Hirmer) 1993;
  • Rogier van der Weyden. Die Johannestafel. Das Bild als stumme Predigt, (Das Kunststück, Fischer Taschenbuch 11990), Frankfurt/M. 1995
  • Kunst in Deutschland. Von Karl dem Großen bis Heute, Köln 1998; 2. korrigierte Auflage 2005 unter dem Titel: Dumont Geschichte der Kunst in Deutschland ISBN 978-3-8321-7643-3
  • Evangelisches Damenstift Obernkirchen, München (Deutscher Kunstverlag) 1999 (DKV-Kunstführer 165/9)
  • Robert Suckale, Matthias Weniger: Malerei der Gotik, Taschen Verlag, Köln 1999
  • Stift Obernkirchen, Kreis Schaumburg, Königstein/Taunus 2001 (zusammen mit Gude Suckale-Redlefsen)
  • Die mittelalterlichen Damenstifte als Bastionen der Frauenmacht, Köln (Otto Schmidt Verlag) 2001 (Schriftenreihe der Kölner Juristischen Gesellschaft 25)
  • Das mittelalterliche Bild als Zeitzeuge. Sechs Studien, Berlin (Lukas Verlag) 2002 ISBN 3-931836-70-3
  • Peter Schmidt, Gregor Wedekind (eds.), Stil und Funktion. Ausgewählte Schriften zur Kunst des Mittelalters, München und Berlin (Deutscher Kunstverlag) 2003, 2. Auflage 2008 ISBN 978-3-422-06791-2
  • Die Erneuerung der Malkunst vor Dürer, 2 Bde., Petersberg (Imhof) 2009 ISBN 978-3-86568-130-0
  • Klosterreform und Buchkunst. Die Handschriften des Mettener Abtes Peter I., Petersberg 2011 ISBN 978-3-86568-723-4
  • Auf den Spuren einer vergessenen Königin. Ein Hauptwerk der Pariser Hofkunst im Bode-Museum, für die Skulpturensammlung und das Museum für Byzantinische Kunst, Staatliche Museen zu Berlin, hrsg. von Julien Chapuis, mit einer technologischen Untersuchung von Bodo Buczynski, Petersberg 2013 ISBN 978-3-7319-0012-2

Reference editovat

  1. ↑ Sebastian Preuss, Der bedeutende Berliner Kunsthistoriker Robert Suckale wird 60 Jahre alt Respekt vor dem Original, Berliner Zeitung, 30.10.2003. www.berliner-zeitung.de [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-19. 
  2. ↑ Robert Suckale, in: Milena Bartlová, Naše, národní umění, Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, o. s., 2009, s. 107
  3. ↑ Die Kunst des Mittelalters, TU Berlin, 2003
  4. ↑ Robert Suckale, Stil und Funktion: Ausgewählte Schriften zur Kunst des Mittelalters, 560 s., Deutscher Kunstverlag 2003, ISBN 978-3422064270
  5. ↑ Institut für Kunstwissenschaft und Historische Urbanistik, TU Berlin: Prof. Dr. Robert Suckale

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Robert_Suckale&oldid=23540957“