Renault 19
Renault 19, někdy zkráceně označován jako R19, je model automobilu francouzské značky Renault. Jeho výroba začala v roce 1988, kdy byl prvně uveden na trh. Stalo se tak jako reakce na prodejní čísla předešlých modelů. Během let 1988 - 1996, kdy se vyráběl, se objevil v různých modifikacích. Nahrazen byl modelem Mégane.
| Renault 19 | |
|---|---|
 Renault 19 z let 1988 - 1992 | |
| Výrobce | Renault |
| Další jména | Renault 19 Chamade (pro sedan montovaný v Evropě) Renault 19 Europa (pro sedan montovaný v Turecku) |
| Roky produkce | 1988–1996 (v Argentině byl montován až do roku 1998) |
| Vyrobeno | 5 900 000 kusů |
| Místa výroby | Francie (nebo Turecko - sedan Europa) |
| Předchůdce | Renault 9/Renault 11 |
| Nástupce | Renault Mégane |
| Konkurence | Fiat Tipo VW Golf Opel Kadett Citroën ZX Škoda Felicia |
| Karoserie | 3 a 5dveřový fastback, 4dveřový sedan (zvaný Chamade nebo Europa) a 2dveřový kabriolet |
| Designér | Giorgetto Giugiaro |
| Třída | nižší střední |
| Objem zavaz. prostoru | 385 (fastback) 462 (sedan Chamade/Europa) 250 (cabrio) |
| Motor | |
| Motor | zážehový nebo vznětový |
| Převodovky | |
| Převodovka | 5° manuální 4° automatická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Typy editovat
Modely této řady se lišily typem karoserie a nabídkou motorů. V nabídce převažovaly vozy s pětidveřovou karoserií a třídveřovou karoserii typu fastback. V roce 1989 se na trh dostala další variace - sedan, nazývaný Renault 19 Chamade (nebo Europa, což jsou sedany montované v Turecku). V nabídce se ale přes všechna očekávání neobjevila karosářská varianta kombi (tento malý prohřešek vyřešil až nastupující model Mégane), zato se překvapivě v roce 1991 začalo vyrábět čtyřmístné cabrio. Vozy montované v letech 1988 - 1992 měly nepsané přízvisko Phase I (fáze I), vozy z let 1992 -1995 (cabrio až do 1997) byly logicky značeny jako Phase II (fáze II)
Motory editovat
Dnes je potřeba se u označení motorů u Renaultu 19 trochu vyznat. Nestačí totiž znát pouze objem, protože některé motory ani k objemu vůbec nesedí a některých je o stejném objemu hodně (objem 1390 cm3), proto je potřeba znát i interní kódy, podle který se dá určit samotný hnací agregát. V tom se většinou dnešní prodejci ojetin moc nevyznají a tak se ani ceny jednotlivých motorizací v bazarech neliší.
Produkce motorů se specializovala na agregáty s následujícím objemem (včetně interních kódů):
- 1390 cm³ - 1.4 (C1J) 43 kW s karburátorem , 1.4i (C3J) 44 kW s katalyzátorem, od roku 1992 1.4i eco (E7J) 55 kW
- 1721 cm³ - 1.7i 54 kW (F3N-L740) a 66 kW (F3N-L741) - U Phase II motor F3N-L740 značen jako 1.8i
- 1794 (1781) cm³ - 1.8s (F3P) 65 (66) kW s jednobodovým vstřikováním benzinu
- 1794 (1781) cm³ - 1.8i (F3P) 81 kW s vícebodovým vstříkováním benzinu
- 1764 cm³ - 1.8i 16V (F7P) 99 kW, vozy s tímto motorem mají průduch na kapotě
- 1870 cm³ - diesel 1.9 d 47 kW a turbodiesel 1.9 dT 66 kW (F8Q)
Charakteristika editovat
Všechny vozy řady 19 se vyznačovaly moderními liniemi a dá se říct, že inovace na karoserii byly nadčasové. Z hlediska nadčasového designu mohl Renaultu 19 konkurovat jen Fiat Tipo/Tempra. Vozy Renault 19 se vyznačovaly zejména prostorností, dobrou úrovní kvality zpracování, výkonnými motory, poměrně dobrou pasivní bezpečností. Svou spolehlivostí se model řadil spíše na spodní stupnice tabulek.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Renault 19 na Wikimedia Commons
