Wikipedie

Regimen sanitatis Salernitanum

didaktická báseň

Regimen sanitatis Salernitatum (text známý také jako De conservanda valetudine, nebo Flos medicinae) je středověká didaktická báseň sepsaná původně latinsky v hexametru. Tato báseň je nejasného původu a patří do žánru lékařské literatury tzv. regimen sanitatis. Jedná se o poučení pro každý den, o návod pro prostý lid, jak pečovat o své zdraví prostřednictvím dietetických a hygienických rad. Nabyla takové oblíbenosti, že po vydání jejího první tisku byla přeložena do mnoha národních jazyků. Na 100 rukopisů bylo napsáno a 300 různých tisků bylo vydáno před rokem 1501.[1] Někteří badatelé jsou však přesvědčeni, že původní báseň měla až okolo tisíce veršů[2]. Báseň pak byla v průběhu pozdního středověku a raného novověku upravována přidáváním nebo odstraňováním veršů, vznikly různé edice a verze s komentáři.

Regimen sanitatis Salernitanum
AutorVillanovanus
Jazyklatina
ŽánrRegimen sanitatis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ básně a její rozšíření editovat

Lékařská literatura ve středověku je "málo prozkoumaná, nikým nečtená, nestudovaná, nevydávaná ba ani dostatečně katalogizačně nezpracovaná"[3]. Ani báseň Regimen sanitatis Salernitatum není výjimkou, báseň není dostatečně prozkoumaná, a tak u ní vzniká řada otazníků[4]. Co se týče původu, traduje se, že báseň vznikla ve 12. nebo 13. století.[2] První verš Anglorum regi scribit tota schola Salerni[5], nebo v jiných verzích básně Francorum regi scripsit tota scola Salerni[6], odkazuje na nejmenovaného anglického, nebo francouzského krále, jemuž měla být báseň adresována. Některými badateli je tento král ztotožněn buď s Richardem Lví srdce, který se v Salernu léčil ze zranění po křižácké válce,[7] nebo s Robertem II. Normandským.[8]

Je možné, že rukopis pravděpodobně vznikl jako překlad z arabského díla, původně nazvaného Sirr al-asrar (který byl podle tradice spojen s Aristotelem jako dílo, které napsal pro Alexandra Velikého)[zdroj?]. Lékařské části arabského textu pak byly přeloženy do latiny ve dvanáctém století Janem Španělem. Překlad se stal na západě známý pod názvem Secretum secretorum. Tento překlad byl zveršován a do úvodu byla přidána zmínka o proslulé salernské škole, aby bylo textu dodáno na vážnosti.[1] Za jednoho z možných autorů přebásnění je považován Jan Milánský[9] (z Milána), který žil ve dvanáctém století a jehož jméno se objevuje v několika rukopisech.[1] Ačkoliv se má za to, že "Regimen sanitatis Salernitatum nevznikla v Salernu ve 12. století, charakterizuje se tímto způsobem ve většině popularizačních publikací, a někdy i v současné odborné literatuře."[10] I nadále jsou tedy někteří badatelé přesvědčeni[11], že báseň vznikla kompilací všeho lékařského vědění (kompilátorství bývá připisováno právě Janu Milánskému), které nabízela salernská škola. To by měl prý potvrzovat i první verš[9] (scribit/scripsit schola tota Salerni[5]).[12]

Důležitou osobou v rozšiřování básně byl horlivý komentátor básně Arnald z Villanovy, který vytvořil verzi o 364 verších.[4] Jeho edice s komentářem byly často a hojně vydávané. První edice s jeho komentářem vyšla roku 1480 v Montpelier.[13] Další edice s jeho komentářem pak hned v roce 1487 v Besançonu.[14]


Obsah editovat

Báseň Regimen sanitatis Salernitatum patří do žánru tzv. regimen sanitatis. Ten dosáhl oblíbenosti především v pozdním středověku a raném novověku.[15] Avšak původ regimin lze vysledovat až ke Galénovi. Již od Galénových dob se jedná o texty, které vedou čtenáře ke zdravému životnímu stylu.

Ve středověku pak existovaly obecně tři druhy regimen sanitatis:[15]

  1. regimina teoretická, výuková - univerzitní lekce určená studentům k nácviku sestavování životospráv podle pevného schématu
  2. regimina všeobecná - určená širší čtenářské obci
  3. regimina osobní - sepsaná pro konkrétní osobu

Dle tohoto rozdělení zařazujeme báseň Regimen sanitatis Salernitatum pod regimina všeobecná. Báseň také obsahuje poučení ke všem sex res non naturales, to znamená, poučení o šesti základních složkách, které tvořily námět regimin a kterým lékaři věnovali při tvorbě životosprávy největší péči. Tyto složky jsou:[16]

  1. vzduch (aer)
  2. jídlo a pití (cibus et potus)
  3. cvičení (exercitium)
  4. spánek a bdění (somnus et vigilia)
  5. vylučování a vyměšování (repletio et evacuatio)
  6. stav mysli (accidentia animae)

První polovina básně je věnována poučení o zdravém jídle a pití, pohybu a hygieně. Druhá polovina je věnována tělesným tekutinám (v návaznosti na učení o mísení tělesných šťáv v antickém lékařství) a pouštění krve. Báseň je rozdělená na krátké "nesystematicky seřazené veršované úseky či několikaveršové skladby",[4] které jsou opatřeny nadpisem.

Pro vytvoření představy o obsahu je zde předložen seznam nadpisů jednotlivých "kapitolek" z českého Veleslavínova překladu[17] Regimen sanitatis Salernitatum. Avšak je třeba připomenout, že není jasné, jakou předlohu latinského textu, z mnoha dochovaných, které se lišily délkou i obsahem, Veleslavín k překladu použil. Proto se Veleslavínova varianta překladu může odlišovat od latinského textu v jednotlivých edicích latinského textu.

Přehled nadpisů z Veleslavínovy české verze básně
1) O náruživostech duše a některých obecných lékařstvích

2) O posilnění mozku a zraku

3) O poledním spaní

4) O zadržalém větru v životě

5) O večeři

6) O způsobu před jídlem

7) O lékařství proti jedu

8) O povětří

9) O pivě

10) Obecně koření ku pokrmům

11) O mytí rukou po jídle

12) O chlebu

13) O masu telecím

14) O ptácích k jídlu hodnýmch

15) O rybách dobrých

16) O proměšování pokrmu a nápoje

17) O hráchu

18) O mléku lidem suchým

19) O máslu

20) O jídle a pití

21) O pokrmích, kteříž dobrou živnost dávají

22) O povahách dobrého vína

23) O víně červeném

24) O lékařstvích proti jedu

25) O povětří

26) O nemírném pití vína

27) O lepším víně

28) O stravě každé čtvrti roku

29) O napravení zlého nápoje

30) O mořské nemoci

31) Obecně o koření ku pokrmům

32) O masu svinském

33) O mstu

34) O pití vody

35) O ouhoři

36) O syrovátce

37) O sejru

38) Sejr sám o sobě

39) O jídle a pití

40) O cibuli

41) O hořčici

42) O věcech škodných zraku

43) O čtverém počasí celého roku

44) O lidech melancholických

45) Znamení hojnosti krve

46) Znamení zbytečné cholery

47) Znamení zbytečné flegmy

48) Znamení zbytečné melancholie

49) O pouštění krve žilou a nejprve o věku, v kterémž se pouštěti může

50) Kterých měsícův dobře aneb zle z žíly pouštěti

51) O překážení pouštění krev

52) Čeho šetřiti při pouštění krve

53) O některých užitcích pouštění krve

54) Velikosti rány

55) Co po zatětí žíly činiti náleží

56) Čeho se hned po krvi varovati sluší

57) V kterých nemocech a věku a jak mnoho krve kterého času upustiti se má

58) Z kterých oudů krve upustiti se má

České země a Regimen sanitatis Salernitatum editovat

Pokud se jedná o ohlas básně na českém území, zůstávají nevyřešeny některé otázky:

  1. Není přesně známo, jak se báseň Regimen sanitatis Salernitatum dostala na české území. Nicméně latinské úryvky básně se vyskytují již ve všech rukopisných opisech medicínských textů lékařů z 15. století a dokonce i u lékaře 14. století Albíka z Uničova.[18]
  2. Neexistuje soupis rukopisů, který by zaznamenal, kolik latinských rukopisů v českém prostředí existuje, ani kolik edic bylo u nás vydáno prvotiskem v latině nebo češtině, a tak nevíme, jak moc báseň byla na našem území čtena.
  3. Rovněž není známo, jakého latinského textu básně a jakých rukopisů vydavatelé k prvním vydáním v českých zemích použili.

Český překlad editovat

Nejasnosti se týkají také překladu básně do češtiny. První vydání bylo vydané tiskem v Olomouci v roce 1584 nakladatelem Fridrichem Milichthalerem[18] a není jasné, kdo připravil první překlad do češtiny k tomuto prvnímu vydání. Významné druhé vydání připravil a vydal „arcitiskař pražský“ Daniel Adam z Veleslavína. Ten salernské verše editoval, přeložil do češtiny, a v českém překladu i s originálním editovaným latinským textem připojil ke spisu Regiment zdraví Henrycha Rankova, které Veleslavín vydal společně v jednom svazku.[18] Profesor I. J. Hanuš, který řešil otázku překladu do češtiny již na konci 19. století, se pozastavuje nad neobratností překladu a veršové formy, čímž dokazuje, že překladatel nemohl být tak znamenitý stylista jako Veleslavín. Soudí se, že úplný český překlad byl u nás znám a přepisován již velmi brzy, nejpozději v 16. století.[18] Překladatel do češtiny užil do překladu rýmů a ve středověku oblíbených leoninských hexametrů, patrně pro lepší zapamatování. Původní latinský text je však napsaný v hexametrech nerýmovaných.

Edice editovat

Báseň se dochovala v původním latinském jazyce v mnoha odlišných zněních, v mnoha rukopisech, prvotiscích a edicích. Zde jsou uvedené některé novější kritické edice básně:

  • BALZAC, J. B. Marie Baudry de; RENZI, Salvatore de. ed. Flos medicinae scholae Salerni. Naples.1859.
  • ORDONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitanum. Code of health of the school of Salernum. Philadelphia. 1871.
  • TESTDORPH, Paul. Das medizinische Lehrgedicht der hohen Schule zu Salerno. Stuttgart.1915.
  • DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Flos medicinae (Regimen sanitatis Salernitatum). Valladolid. 2010.

Ukázka editovat

Ukázka prvních dvou veršů básně z latinské edice[5] a v české verzi překladu podle Daniela Adama z roku 1587.[19]

latinsky český překlad
Ex magna cena stomacho fit maxima poena.

ut sis nocte levis, sit tibi cena brevis.

Hojná večeře, pozdní kvas

činí těžkost každému z nás.

Protož zvečera málo jez,

budeš míti noc lehkou věz!

Reference editovat

  1. ↑ a b c MATTERER, James L. Regimen Sanitatis Salernitanum - A Salernitan Regimen of Health. www.godecookery.com [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Edición crítica del regimen sanitatis salernitanum [online]. Valladolid: Universidad de Valladolid, 2010 [cit. 2019-09-20]. S. 144. Dostupné online. 
  3. ↑ ŘÍHOVÁ, Milada. Člověk českého středověku. Příprava vydání NODL, Martin; ŠMAHEL, František. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-448-0. Kapitola Středověký lékař, s. 309. 
  4. ↑ a b c STEHLÍKOVÁ, Dana. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času Opus apertum Křišťana z Prachatic [online]. Příprava vydání Jitka Radimská. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2015 [cit. 2018-09-19]. Kapitola Opus apertum Křišťana z Prachatic., s. 230. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-21. 
  5. ↑ a b c TESTDORPH, Paul. Das medizinische Lehrgedicht der Hohen Schule zu Salerno [online]. Stuttgard: Ulrich Harsch, 1915 [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ DE FRUTOS GONÁZLEZ, Virginia. Edición crítica del Regimen Sanitatis Salernitanum [online]. Valladolid: Universidad de Valladolid, 2010 [cit. 2019-09-20]. S. 148. Dostupné online. 
  7. ↑ ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1021-3. S. 62. 
  8. ↑ ORDRONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitatum. Code of Health of the School of Salernum [online]. Philadelphia: 1871 [cit. 2018-09-18]. S. 31. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ORDRONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitatum. Code of Health of the School of Salernum [online]. Philadelphia: 1871 [cit. 2018-09-19]. S. 33. Dostupné online. 
  10. ↑ STEHLÍKOVÁ, Dana. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času Opus apertum Křišťana z Prachatic [online]. Příprava vydání Jitka Radimská. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2015 [cit. 2018-09-19]. Kapitola Opus apertum Křišťana z Prachatic, s. 230–231. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-21. 
  11. ↑ Editorka nejnovější edice Virginia De Frutos González studie, které zpochybňují původ v Salernu ve 12. století a skladbu stále spojuje se Salernem. Viz STEHLÍKOVÁ, Dana. Opus apertum Křišťana z Prachatic. In Radimská, Jitka. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2015. s. 229-243. ISBN 978-80-7394-542-8. s 231
  12. ↑ DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Edición crítica del Regimen Sanitatis Salernitanum [online]. Valladolid: Universidad de Valladolid, 2010 [cit. 2018-09-20]. S. 146–147. Dostupné online. 
  13. ↑ ORDRONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitatum. Code of Health of the School of Salernum [online]. Philadelphia: 1871 [cit. 2018-09-18]. S. 28–29. Dostupné online. 
  14. ↑ RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 14. 
  15. ↑ a b ŘÍHOVÁ, Milada. Dvorní lékař posledních Lucemburků. Albík z Uničova, lékař králů Václava IV. a Zikmunda, profesor pražské univerzity a krátký čas i arcibiskup pražský. Praha: Karolinum, 1999. S. 12. 
  16. ↑ KOLDOVÁ, Julie. Neznámé(?) regimen sanitatis vodňanského rukopisu č. 5 [online]. Vedoucí diplomové práce Dana Stehlíková. Brno: 2013 [cit. 2018-09-20]. S. 26. Dostupné online. 
  17. ↑ RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel, ed. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 185–209. 
  18. ↑ a b c d RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel, ed. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 15. 
  19. ↑ RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel, ed. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 188. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Regimen_sanitatis_Salernitanum&oldid=21112233“