Raymond Aron

francouzský filozof, sociolog a politolog

Raymond Aron [rémon aron], celým jménem Raymond-Claude-Ferdinand Aron (14. března 1905, Paříž17. října 1983, tamtéž) byl francouzský filosof, sociolog a politolog, obhájce liberalismu. Věnoval se hlavně dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti.

Raymond Aron
Rodné jménoRaymond Claude Ferdinand Aron
Narození14. března 1905
6. pařížský obvod
Úmrtí17. října 1983 (ve věku 78 let)
4. pařížský obvod
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
Povolánínovinář, filozof, spisovatel, politolog, sociolog, profesor a ekonom
Alma materÉcole normale supérieure
Condorcetovo lyceum
Pařížská univerzita
Pařížský institut politických věd
Hocheovo lyceum
Tématamezinárodní vztahy
OceněníGoethova cena (1979)
Erasmus Prize (1983)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
společník Americké akademie umění a věd
Politická příslušnostRassemblement du Peuple Français (od 1947)
Francouzská sekce Internacionály pracujících (od 1925)
Manžel(ka)Suzanne Aronová
DětiDominique Schnapper
RodičeGustave Aron
PříbuzníAdrien Aron (sourozenec)
VlivyCharles Louis Montesquieu
Alexis de Tocqueville
Karl Marx
Max Weber
Wilhelm Dilthey
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v pařížské židovské rodině, v letech 1924–1928 studoval na École normale supérieure a v letech 19301933 v Německu, v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Roku 1938 promoval pracemi o filosofii dějin a o současné teorii dějin v Německu. Po pádu Francie odešel za de Gaullem do Velké Británie, kde redigoval časopis „Svobodná Francie“. Po válce se vrátil do Paříže a psal politické komentáře pro Combat, Le Figaro a L’Express a přednášel na École nationale de l'administration a Institut d'études politiques. Pro svůj kritický postoj k marxismu byl teprve roku 1955 jmenován profesorem na Sorbonně. Roku 1968 přešel na École des hautes études en sciences sociales (EHESS), kde byl jeho asistentem Pierre Bourdieu. Roku 1970 byl povolán na College de France. Roku 1978 byl vyznamenán Goethovou cenou ve Frankfurtu nad Mohanem.

 
Raymond Aron

Dílo editovat

Aron napsal přes 40 knih a množství esejů a článků. Mezi nejdůležitější patří:

  • Úvod do filosofie dějin (1938)
  • Člověk proti tyranům (1944)
  • Opium intelektuálů (1955) – nejznámější dílo věnované ideologii marxismu. Popisuje tři „mýty“ (levice, revoluce, proletariát), kriticky analyzuje historický materialismus a hledá důvody, proč intelektuály tato ideologie tolik fascinuje. Název je parafrází citátu Karla Marxe, že náboženství je opium lidstva.
  • Mír a válka mezi národy (1962)
  • Třídní boj (1964)
  • Esej o svobodách (1965)
  • Demokracie a totalitarismus (1965)
  • Etapy sociologického myšlení (1967)
  • Dějiny a dialektika násilí (1973)
  • Obrana dekadentní Evropy (1977)
  • Poslední léta století (1984)
  • Marxův marxismus (2002)

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • R. Aron, Angažovaný pozorovatel, Praha: Mladá fronta 2003
  • R. Aron, Demokracie a totalitarismus, Brno: Atlantis 1993
  • R. Aron, Esej o svobodách: zkoumání moderní civilizace, Bratislava: Archa 1992
  • R. Aron, Historie XX. století, Praha: Academia 1999
  • R. Aron, Opium intelektuálů, Praha: Mladá fronta 1999
  • R. Aron, Opium intelektuálů, Praha: Academia 2019

Související články editovat

Externí odkazy editovat