Wikipedie

R.U.R.

vědeckofantastické drama od Karla Čapka
Možná hledáte: R.U.R. (opera).

R.U.R. (zkratka z Rossumovi univerzální roboti) je vědeckofantastické drama o vstupní komedii a třech dějstvích[1] Karla Čapka z roku 1920.

R.U.R.
R.U.R v provedení společnosti Theatre Guild, New York 1928/1929
R.U.R v provedení společnosti Theatre Guild, New York 1928/1929
AutorKarel Čapek
Původní názevR.U.R.
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština
Žánrscience fiction play, vzpoura strojů a utopian drama
Datum vydání1920
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Autor v příběhu varuje před případnými negativními vlivy techniky na lidstvo. Je ovlivněn svým zájmem o techniku, ale také obavami o budoucnost lidstva (destrukce za první světové války). Ve hře poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef Čapek.

„ „Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“ „Tak jim řekni roboty,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. “
— [2]

Karel Čapek původně uvažoval o slově „labor“.[3]

Divadelní hra byla přeložena do více než třiceti jazyků včetně esperanta; světovou premiéru měla 2. ledna 1921, kdy ji provedl ochotnický soubor Klicpera v Hradci Králové. Světová premiéra hry R.U.R. měla být na Národním divadle v Praze. Jak však v roce 1927 uvedly Lidové noviny, původní termín byl odložen na 25. ledna 1921. Královéhradecký ochotnický soubor Klicpera, který měl hru premiérovat krátce po Národním divadle, se o odložení nedozvěděl. Tak se světová premiéra odehrála 2. ledna 1921 na prknech scény v Hradci Králové.[4][5]

Děj editovat

 
Scéna z prvního dějství. Čapek ji popsal jako Helenin salón s tapetovými dveřmi nalevo do hudebního salónu a dveřmi vpravo do ložnice Heleny. V centru jsou okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo, psací stůl, komoda, pohovka, křesla. Celý salón má moderní, ryze ženský ráz.[6]

Úvodní dějství se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti na Rossumově ostrově výrobny robotů, kde je celá výroba prováděna roboty. Připluje za nimi pěkná dcera prezidenta Helena Gloryová, s cílem roboty zrovnoprávnit, a do které se všichni zamilují. Postupně jí vyprávějí příběh vynálezu prvních robotů starého Rossuma a jeho synovce. Helena se poté vdá za ředitele Harryho Domina.

Příběh dále pokračuje po deseti letech, kdy už jsou roboti široce rozšířeni. Heleně je smutno z toho, že roboti, ač velmi podobní lidem, nemohou mít city jako lidé, a tak přiměje Dr. Galla, aby začal experimentovat s jejich „duší“. Jejich původním cílem bylo vytvořit pro člověka ráj na zemi, aby již nikdy nemuseli lidé umírat hlady a měli všeho dostatek. Jenže upadly mravy, lidé zlenivěli a začali roboty původně určené k práci používat jako vojáky pro své války.

Několik robotů se vzbouřilo, ustanovilo Ústřední výbor robotů a vyhlásilo válku lidstvu, jež drtivě porazilo a nenechalo nikoho přežít. Dorazili až na výrobní ostrov a pozabíjeli všechny až na Alquista, jelikož on ještě pracoval rukama (což ho uklidňovalo; věřil, že je práce smyslem života). Jenže roboti se začali opotřebovávat a umírali. Chtěli po něm, aby objevil původní Rossumův výrobní postup, ten však spálila Helena předtím, než ji roboti zabili.

Jedné noci Alquista vzbudili robot Primus a robotka Helena. Když chtěl jednoho z nich pitvat pro výzkum, druhý se nabízel místo něj – vůbec se nechovali jako roboti (snažili se navzájem chránit; záleželo jednomu na druhém). Alquist zjistil, že se mají rádi, a tak je poslal pryč, aby udrželi život a začali s láskou znovu jako Adam a Eva.

Závěr je symbolickým odkazem k bibli, z níž Alquist cituje.[7]

Osoby editovat

 
Scéna třetího dějství navržená Feuersteinem. Čapek ji popsal jako pokusnou laboratoř. Vlevo okno, vpravo dveře do pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl se zkumavkami, chemikáliemi a termostatem. Nad stolem svítící žárovky. Napravo psací stůl s knihami. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém koutě pohovka.[8]
Lidé
  • Harry Domin – centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů,
  • Inž. Fabry – generální technický ředitel R.U.R.,
  • Dr. Gall – přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R.,
  • Dr. Hallemeier – přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů,
  • Konzul Busman – generální komerční ředitel R.U.R.,
  • Stavitel Alquist – šéf staveb R.U.R.,
  • Helena Gloryová,
  • Nána – její chůva.[9]
Roboti
  • Marius,
  • Sulla,
  • Radius,
  • Damon,
  • Robot Primus,
  • Robotka Helena,
  • Robotský sluha,
  • 1., 2., 3., robot a další.[9]

Roboti v R.U.R. editovat

 
R.U.R. 1939

Roboti v Čapkově hře nejsou roboti v moderním smyslu v roce 1938. Jsou to biologičtí tvorové stvoření ve stejném stylu jako Frankensteinovo monstrum, jak o něm píše Mary Shelleyová. Jsou biologickými entitami, jejichž části se montují dohromady jako automobily. Projevují se úsečnými pohyby a výslovností. Oděni jsou stejně jako lidé a charakteristickým znakem je upřený pohled ve tváři bez výrazu.[10]

V jistém smyslu se podobají nejmodernější koncepci živých forem stvořených člověkem (jako jsou replikanti ve filmu Blade Runner nebo Cyloni v nové verzi seriálu Battlestar Galactica). V Čapkově době ale neexistovala žádná koncepce genetického inženýrství. Jeho roboti jsou biologické stroje, jsou sestaveni jako protiklad k tomu, že by rostli nebo se narodili.

Film editovat

V roce 1938 byl natočen podle divadelní hry krátký 35minutový britský film produkovaný BBC.[11]

Opera editovat

Související informace naleznete také v článku R.U.R. (opera).

V roce 1977 složil podle hry R.U.R. stejnojmennou operu Zdeněk Blažek.

Inspirovaná díla editovat

  • V roce 2020 uplynulo sto let od knižního vydání Čapkova R.U.R. a při této příležitosti vznikly dvě knihy s názvem „Robot 100“. Jedna má podtitul „Sto rozumů“, protože do ní přispělo 100 osobností (editor: Jitka Čejková) a vydala ji Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. (Anglickou verzi vydává pod názvem R.U.R. and the Vision of Artificial Life MIT Press). Druhá obsahuje sci-fi povídky, a tak má podtitul „Povídky“ (vydalo Argo). V Památníku Karla Čapka ve Strži byla ke stému výročí R.U.R. připravena výstava s názvem „Cesta do hlubin Robotovy duše“. České centrum Mezinárodního PEN klubu připravilo ve spolupráci s divadlem Archa monumentální oslavy 100. výročí od premiéry R.U.R. na leden 2021, ale kvůli covidové pandemii byly přesunuty o rok a konaly se v lednu 2022 pod názvem R.U.R. 100+1.
  • V roce 2019 vznikl další projekt oslavující sté výročí od vydání knihy R.U.R. K oslavě stejného stoletého jubilea se spojil Ústav formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se Švandovým divadlem na Smíchově a organizátory hackathonů CEE Hacks, aby vytvořili projekt THEaiTRE. Jedná se o vědecký projekt, který si klade za cíl zjistit, zda dokáže umělá inteligence pomocí přirozeného zpracování jazyka a konkrétně vylepšeného jazykového modelu GPT-2 napsat divadelní hru. Celý projekt začal u Karla Čapka, v jehož R.U.R. se poprvé objevilo slovo „robot“. Původní myšlenka zakladatele projektu Tomáše Studeníka byla, jestli se role autora divadelní hry a robota po sto letech neotočila a zda by robot dnes nemohl napsat divadelní scénář o Karlu Čapkovi. První fáze projektu vrcholí inscenací, jejíž scénář bude plně vygenerovaný jazykovým modelem. Tato světová premiéra divadelního představení proběhne spolu s diskusí s tvůrci 26. února 2021 od 19:00 a bude streamovaná online široké veřejnosti zdarma. Online přenos bude zveřejněn na webových stránkách projektu. THEaiTRE je plánován (minimálně) do roku 2022, kdy dojde ke druhé premiéře s dokonalejším jazykovým modelem. Tento projekt byl finančně podpořen Technonologickou agenturou ČR a spolupracují na něm rovněž zástupci prg.ai a Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Čapek, K., s. 113
  2. ↑ Lidové noviny, 24. 12. 1933, s.12, Karel Čapek: O slově robot
  3. ↑ MARGOLIUS, Ivan. The Robot of Prague. Newsletter, The Friends of Czech Heritage. Autumn 2017, čís. 17, s. 3–6. Dostupné online. 
  4. ↑ #periodical-periodicalvolume-periodicalitem-page_uuid:90e40160-86b0-11dc-8716-000d606f5dc6 Lidové noviny, 28.1.1927 odpol., s.1, Kde byla premiéra R.U.R.
  5. ↑ Databáze amatérského divadla, soubor Klicpera
  6. ↑ Čapek, K., s. 144
  7. ↑ Čapek, K., s. 215
  8. ↑ Čapek, K., s. 199
  9. ↑ a b Čapek, K., ss. 114–115
  10. ↑ Čapek, K., s. 115
  11. ↑ http://www.imdb.com/title/tt0261938/

Literatura editovat

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 110, 146, 169, 238
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 59, 71, 73, 74, 77, 122, 131, 150, 152, 169, 172, 185, 402, 406, 411, 438, 591, 605, 611–2, 647
  • ČAPEK, Karel. Loupežník. R.U.R. Bílá nemoc.. Praha: Československý spisovatel, 1983. 340 s. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=R.U.R.&oldid=23819070“