Wikipedie

Růžena Nasková

česká divadelní herečka, filmová herečka, herečka, publicistka a překladatelka

Národní umělkyně Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková (28. listopadu 1884, Praha[1] – 17. června 1960, Praha) byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho.

Růžena Nasková
Jan Nepomuk Langhans: Civilní foto z mládí
Jan Nepomuk Langhans: Civilní foto z mládí
Narození28. listopadu 1884
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. června 1960 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťFrantišek Xaver Naske
PříbuzníHelena Malířová (sourozenec)
Podpis
Růžena Nasková – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina, divadelní začátky editovat

Narodila se v Praze na Královských Vinohradech v dobře situované měšťanské rodině jako druhá ze dvou dcer.[2] Otec Josef Nosek (*1829) byl žurnalistou a fejetonistou, spolupracovníkem Jana Nerudy. Z existenčních důvodů se však stal magistrátním úředníkem.[3] Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii, a také hodně četla. podporu našla při studiu na Vyšší dívčí škole.

Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. Již na počátku století vystupovala jako ochotnice v Pištěkově aréně na Vinohradech v roli Amálie v Schillerových Loupežnících.[4] V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani,[5] přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech.

Jejím manželem byl malíř František Xaver Naske, za kterého se provdala nejdříve civilně v roce 1910 na Staroměstské radnici a poté i církevně 25. června 1940 na Smíchově.[6]

Národní divadlo editovat

Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen.

Film editovat

Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 (němý film Ahasver),[7] ale její systematická práce v kinematografii započala až v roce 1930. Zde vytvářela rázovité postavy moudrých a rozšafných babiček, maminek, tetiček a starších žen vůbec. Po válce namluvila také text k několika filmovým pohádkám a komentář k filmu Jiřího Trnky Staré pověsti české (1953).

Rozhlas a další aktivity editovat

Její vysoká kultura herecké řeči ji přímo předurčovala k práci v Československém rozhlase, kde působila především jako recitátorka či kultivovaná čtenářka děl především českých národních klasiků (Božena Němcová: Babička, Alois Jirásek: U nás, a jiné). Nesmrtelným se stal také přednes mnoha českých národních pohádek pro děti. V roce 1941 vydala svoji vzpomínkovou knihu Jak šel život. Není příliš známo, že je i autorkou několika šansonů (např. Svatební cesta).[8] Publikovala rovněž v časopisech stati o divadle a spoluredigovala vzpomínkový sborník Heleny Malířové Jeden život (1948). Překládala také ze slovinštiny. Příkladem budiž autorizovaný překlad knihy Dům Marie Pomocné od Ivana Cankara.

Zemřela roku 1960 a pohřbena byla spolu se svou sestrou Helenou Malířovou v urnovém háji strašnického krematoria.

Ocenění editovat

Citát editovat

„ Růžena Nasková byla drahá všemu našemu lidu...Každého si podmanila, poněvadž nebyla pouze jednou z největších hereček Národního divadla a první velkou uměleckou osobností Československého rozhlasu, ale především vzácnou ženou velkého srdce. Z něho k nám mluvila nesentimentálně neskonalá dobrota, vlídnost a pohoda, avšak, bylo-li třeba, i ironie a hněv. “
— František Černý[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Apolináře
  2. ↑ Národní archiv, Konskripční seznamy pobytových přihlášek pražského policejního ředitelství, heslo Nosek Josef
  3. ↑ František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 89
  4. ↑ František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 87
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 327
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Františka Naskeho, farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  7. ↑ Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 311
  8. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 328
  9. ↑ František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 85

Literatura editovat

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 39
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 97, 99, 127, 141–2, 203, 219, 255, 271, 360
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 312
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 65, 90, 194, 205–6, 214, 221, 249, 250, 266
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 84, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 79, 136, 284, 288, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 62, 110, 128, 139, 171–2, 217, 236, 251, 287
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 85–91, 143, 210, foto str. 84
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, 116, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 322–323.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 262–265
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 49, obraz. část str. 72–4
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 51, 56, 76, 107, 218, 299, 338, 344–354, 360, 368, 375, 391, 412, 427, 427, 433, 439
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 20, 76, 79, 80, 249, 275, 361, 383, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 55, 67, 69, 101, 115–6, 128, 135, 156, 163–4, 170, 173
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 22, 113, 122, 124, 127, 246, 359, 466, 469, 497–9, 502, 588, 590, 597, 608–9, 645, 666
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 327–9
  • Jan Kopecký. Růžena Nasková. Praha : Ministerstvo informací, 1948. 98 s.
  • Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 229–237, 311
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 344
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 195, 203
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 58, 123, 205, 258
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 26, 180
  • V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 161
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 426. 
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 186–190.

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Růžena_Nasková&oldid=23519588“