Wikipedie

Prvotní hřích

termín pro první hřích v historii lidstva, kterého se podle biblického příběhu dopustili Adam a Eva

Prvotní hřích (hebrejsky החטא הקדמון‎, ha-chet ha-kadmon, latinsky peccatum originale) je termín pro první hřích v historii lidstva, kterého se podle biblického příběhu[1] dopustili Adam a Eva v Zahradě Eden (ráji), když se nechali svést hadem a pojedli ze stromu poznání. Důsledkem bylo vyhnání z ráje, uložení těžké práce a porodních bolestí lidstvu a ustanovení nepřátelství mezi ženou a hadem.[2] Od té doby také Adam a všichni lidé začali stárnout[zdroj?] a umírat[3].

Detail vitráže od Maxe Švabinského v jižní části transeptu katedrály sv. Víta
Freska Michelangela ze Sixtinské kaple představující prvotní hřích

Křesťanské pojetí editovat

Prvotní či dědičný hřích v katolicko křesťanské teologii znamená stav hříšnosti („nesvatost“). Tento hřích je tedy stav nedokonalosti, který následoval poté, co Adam a Eva projevili první neposlušnost v Edenu.[4] Podle křesťanů se tato vlastnost, nedokonalost, předává člověku v okamžiku početí a přechází z generace na generaci[5] bez možnosti ovlivnění.[6][7][8][9]

Křesťané věří, že výkupní obětí Ježíše Krista mohou být za určitých okolností jim i dalším lidem následky prvotního hříchu odpuštěny a že je tak možný návrat a obnovení do rajského stavu před prvotním hříchem,[10] kdy lidé neumírali, žili v plnosti a v harmonii s Bohem, což je ze strany Všemohoucího vůči lidem nezasloužená laskavost a projev velké lásky.[11][9]

Židovské pojetí editovat

Ač někteří talmudští rabíni znali učení o tom, že celé stvoření bylo postiženo pádem Adama a Evy, a tato tematika se objevovala v řadě dalších spisů, samotný pojem dědičného hříchu, stejně jako pojem vykoupení z něho, je židovství, minimálně jak ho dnes známe, cizí.[12] Z tohoto důvodu jsou nedílnou součástí ranní židovské modlitby tato slova: „Bože můj, duše, kterou jsi mi dal, je čistá.“[13][14] Tato slova podtrhují víru v to, že každý člověk nejen začíná svůj život s čistým štítem, ale že od samého počátku žije s vědomím, že přáním toho, kdo vdechl do jeho chřípí onu duši neboli „dech života“,[15] je, aby konal dobro.[16] Pokud ale člověk z nějakého důvodu přece jen spáchá zlo a dopustí se tedy hříchu, má povinnost a možnost činit pokání, což je v rámci judaismu jediný instrument, skrze který je možné dojít odpuštění hříchu.

Pohledy jiných náboženství editovat

V ostatních náboženstvích, jako je hinduismus a buddhismus se vyskytuje nauka o karmě, která však má s „prvotním hříchem“ velmi málo společného. V pojetí karmických náboženství se jedná o neustálý koloběh konání dobra a zla, ze kterého se konáním dobra může člověk sám od sebe vymanit, což je s učením Bible o vrozené nedokonalosti,[7] v naprostém nesouladu.

Názory v katolické církvi na život mimo Zemi a prvotní hřích editovat

V rozhovoru s názvem „Mimozemšťané jsou mí bratři“, poskytnutém vatikánským novinám L'Osservatore Romano, otec José Gabriel Funes, ředitel Vatikánské observatoře, uvedl: „Podle mého názoru možnost (života na jiných planetách) existuje“; „inteligentní bytosti, stvořené Bohem, mohou existovat ve vesmíru“ a „někteří mimozemšťané mohou být dokonce bez prvotního hříchu“; „mohly by být (jiné bytosti), které zůstaly v plném přátelství se Stvořitelem.“, dodal.[17]

Oficiální mluvčí Vatikánu, otec Federico Lombardi, jezuita, zveřejnil dne 21. února 2009 prohlášení, že takové dohady nesmí být zaměňovány za oficiální názor Svatého stolce.[18]

Názor feministického hnutí na prvotní hřích editovat

Feministická kritika v rámci feministické teologie rekonstruuje tradiční koncepci prvotního hříchu a hříchu obecně na teoretické i praktické rovině. Zabývá se důsledky tradiční interpretace prvotního hříchu z historicko-teologického hlediska a ukazuje, jakým způsobem se ještě dnes odráží ve vztazích mezi muži a ženami. Poukazuje na souvislost s dualistickým myšlením, které oběma pohlavím předurčilo určité vlastnosti. Ženy, které byly na tomto základě spojeny s přírodou, iracionalitou a sexualitou se nakonec staly ztělesněním hříchu jako takového. Feministické teoložky se snaží upozornit na chyby v této logice a na jeho důsledky.[19]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grzech pierworodny na polské Wikipedii.

  1. ↑ Gn 3, 6 (Kral, ČEP)
  2. ↑ Gn 3, 15–17 (Kral, ČEP)
  3. ↑ Gn 2, 17 (Kral, ČEP), Gn 3, 19 (Kral, ČEP), Gn 5, 5 (Kral, ČEP), Ř 5, 12 (Kral, ČEP)
  4. ↑ Katolická církev. Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. Dostupné online. ISBN 80-7192-488-1. § 379. Dále jen Katechismus. 
  5. ↑ PAVLINCOVÁ, Helena, a kol. Slovník – Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6. Heslo Hřích prvotní, s. 188. 
  6. ↑ Bible, Římanům 5,12
  7. ↑ a b Bible, Ža 51,5
  8. ↑ Bible, Žalm 49,7, 8
  9. ↑ a b Bible, 1. Timoteovi 2,6
  10. ↑ Katechismus, § 1708
  11. ↑ Ř 6, 1 – 7, 25 (Kral, ČEP)
  12. ↑ SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, 1995. ISBN 80-7021-075-3. S. 44. 
  13. ↑ BLAŽEK, Jiří. Sidur Zichron David Jisra'el. Modlitební kniha pro všední dny, šabat a svátky s paralelním českým překladem a komentářem. Praha: Jiří Blažek, 2016. ISBN 978-80-906510-0-5. S. 11. 
  14. ↑ MUNK, Elie. Svět modliteb. Praha: Garamond, 2019. ISBN 978-80-7407-459-2. S. 37. 
  15. ↑ Gn 2, 7 (Kral, ČEP)
  16. ↑ ANGEL, Marc. Slovník Židovsko-křesťanského dialogu. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1994. ISBN 80-85241-59-5. S. 101. 
  17. ↑ Reuters MSNBC Catholic News Agency Archivováno 16. 11. 2009 na Wayback Machine.BBC
  18. ↑ Is there anybody out there?
  19. ↑ Trible, Phyllis. 1989. God and the Rhetoric of Sexuality, Overtures to Biblical Theology. Philadelphia: Fortress Press, s. 217–220

Související články editovat

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Prvotní_hřích&oldid=22701045“