První italská válka za nezávislost

První italská válka za nezávislost
	konflikt: Risorgimento
	Bitva u Novary
Trvání	23. března 1848 – 22. srpna 1849
Místo	Lombardsko-benátské království a Piemont
Výsledek	rakouské vítězství
Změny území	Status quo ante bellum (žádné)
Strany
Sardinie-Piemont; Prozatímní vláda Milána; Republika sv. Marka; Sicilské království; Toskánské velkovévodství; Modena a Reggio; Parma a Piacenza; Římská republika; Království obojí Sicílie; Papežský stát	Rakousko; Lombardsko-benátské království Francouzská republika (1849)
Velitelé
Karel Albert; Eusebio Bava; Hector de Sonnaz; Wojciech Chrzanowski; Ludwik Mierosławski; Guglielmo Pepe; Giuseppe Garibaldi; Carlo Filangieri	Josef Radecký; Laval Nugent; Evžen Vratislav; Konstantin d'Aspre; Charles Oudinot
Síla
115 000 mužů; 22 000 dobrovolníků	100 000 mužů; 40 000 mužů
Ztráty
1848: neznámé; 1849: 17 400+ celkem 2 400 mrtvých; 5 000 zraněných; 10 000 zajatých; neznámý počet podlehl na nemoc;	1848: 9 139 celkem 4 872 mrtvých/nezvěstných; 3 348 zraněných; 919 zajatých; 1849: 6 441 celkem 1 145 mrtvých/nezvěstných; 2 944 zraněných; 352 zajatých; 2 000+ podlehlo v důsledku nemoci; ztráty celkem: 15 580+
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

První italská válka za nezávislost mezi Rakouským císařstvím a Sardinským královstvím, podporovaným italskými nacionalisty z hnutí risorgimento, byla vedena v severní Itálii od března 1848 do března 1849. Válka byla součástí revoluce v roce 1848 a skončila vítězstvím Rakušanů vedených maršálem Radeckým. To mělo za následek, že severoitalské državy Rakousku zůstaly v původním rozsahu až do druhé italské války za nezávislost o deset let později.

První italská válka za nezávislost začala povstáním Italů v Miláně (pět dnů milánských a ustavení prozatímní vlády) a Benátkách (vyhlášení Republiky svatého Marka). Sardinský král Karel Albert byl povzbuzen úspěchem obou povstání a jeho stát vyhlásil 23. března válku Rakousku. Opíral se přitom o podporu Papežského státu a Království obojí Sicílie. Po počátečních úspěších Italů se rakouské armádě podařilo obrátit vývoj války ve svůj prospěch: Radecký zvítězil nejprve 10. června v bitvě u Vicenzy, kde se hrdinsky vyznamenal znojemský rodák a plukovník 10. praporu polních myslivců Karel Kopal, ještě přesvědčivěji pak v bitvě u Custozy 25. července a ovládl Milán 6. srpna. Válku pak přerušilo několikaměsíční příměří uzavřené 9. srpna 1848. 13. března 1849 Karel Albert příměří vypověděl a Rakušané pak postupovali Itálií dál směrem k jeho hlavnímu městu. Bitva u Novary 23. března 1849 pak válku uzavřela rakouským vítězstvím. Téhož dne 23. března proto Karel Albert abdikoval ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. a válka byla ukončena mírovou smlouvou.

Literatura editovat

TARABA, Luboš, Italské patálie maršála Radeckého, První válka za osvobození Itálie 1848–1849, Epocha, Praha 2013

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu první italská válka za nezávislost na Wikimedia Commons