Popovice (Jičín)
Popovice jsou vesnice, část okresního města Jičín. Nachází se asi 3 km na jihovýchod od Jičína. V roce 2009 zde bylo evidováno 153 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 367 obyvatel.[4]
| Popovice | |
|---|---|
 Kostel Narození P. Marie | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Jičín |
| Okres | Jičín |
| Kraj | Královéhradecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°24′53″ s. š., 15°22′22″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 405 (2021)[1] |
| Katastrální území | Popovice u Jičína (4,13 km²) |
| PSČ | 506 01 |
| Počet domů | 150 (2011)[2] |
  Popovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 125831 |
| Kód k. ú. | 725838 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popovice leží v katastrálním území Popovice u Jičína o rozloze 4,13 km2.[5]
Historie editovat
Nejstarší písemný zápis se nachází v Sodní knize města Jičína ze dne 21. září 1374. Jako držitel popovických statků byl uváděn zeman Johanis de Popo[witz] dicti Kule (Jan z Popovic, řečený Kule) a jako další majitel zámožný vladyka Marsso de Popovitz (Mareš Kule z Popovic). V roce 1387 jsou zmiňováni i další vlastníci popovické půdy. Je zřejmé, že v této době zde vlastnilo dvorce více majitelů (například Vít z Popovic, Pešek z Popovic, Mikeš z Popovic nebo Havel z Popovic). Ze zpráv v Soudní knize města Jičína vyplývá, že za vlády Václava IV., žily Popovice rozvinutým hospodářským životem.
Další zprávy se dochovaly až z poslední čtvrtiny patnáctého století. Ves byla rozdělena mezi několik zemanů. V šestnáctém století vlastnil Popovice vladycký rod Kamenických z Vitiněvsi. V roce 1617 byla prodána přibližně polovina Popovic městu Jičínu, které patřilo k rozsáhlému panství Albrechta Jana Smiřického. Následně získal Jičín Albrecht z Valdštejna, který v „pobělohorské době“ jičínskou část Popovic postoupil jezuitské koleji v Jičíně. Také druhá polovina vsi přešla roku 1628 do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Valdštejnské konfiskace se Popovic nedotkly. Část vsi zůstala v majetku jezuitské koleje a druhá byla po zaplacení vrácena rodu Kamenických z Vitiněvsi. Po roce 1669 dokoupili jezuité část vsi se statkem, poplužním dvorem s dalším příslušenstvím. Stali se tak vlastníky téměř celých Popovic. Samostatný zůstal pouze svobodný statek rodiny Matyášovských. V něm se vystřídalo během let několik majitelů a v roce 1833, kdy patřil Janu a Kateřině Kazdovým zde v sedmnácti domech bydlelo 138 obyvatel. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl jeho majetek „zestátněn“, resp. dán pod vrchní správu C. k. komorních statků. V rámci raabizace byla půda popovického dvora rozparcelována a zanikla i robotní povinnost. V roce 1833 patřilo k této části Popovic čtyřicet devět domů a 367 obyvatel.[6]
V roce 1850 během územní reorganizace byly Popovice začleněny jako obec do okresu Jičín. V témže roce se jejich součástí stala osada Hubálky (Popovičky).[7] Mezi lety 1869 – 1880 patřily ke vsi také osady Tuří (Tuř), Butoves a Hubalov (Hubálov). Během dalších let rostl počet nově postavených domů. V roce 1880 zde bylo evidováno osmdesát jedna domů. Do roce 1900 zde stálo devadesát dva domy, v roce 1927 již sto čtrnáct a v roce 1930 jedno sto dvacet tři. Počet obyvatel se udržoval v rozmezí mezi pěti až šesti sty obyvateli.
Škola editovat
Po zavedení povinné školní docházky v roce 1774 navštěvovaly místní děti školu v Nemyčevsi nebo Robousích. Škola v obci byla postavena teprve v roce 1787 jako jednotřídní. V roce 1810 se stala škola veřejnou a byla k ní přiškolena obec Hubálov. V tomto roce navštěvovalo školu 47 žáků. V roce 1879 bylo přihlášeno do místní školy již 149 dětí. Proto se v roce 1882 začalo vyučovat ve dvou třídách. Ve škole byly pořádány i přednášky pro dospělé u příležitosti celostátních svátků a výročí jako byly například jmeniny Františka Josefa I. Ve dvou třídách se ve škole vyučovalo až do roku 1967, kdy byla jedna třída vzhledem k malému počtu žáků zrušena. Za dalších deset let, v roce 1977 byla škola zrušena a děti dojížděli do základní školy do Jičína.
Hospodářsko-čtenářská beseda editovat
Od svého vzniku 8. září 1885 rozvíjela Beseda činnost v hospodářské, kulturní a posléze i v oblasti politické. Do roku 1918 byla jediným rolnickým politickým spolkem Jičínska. Zpočátku pořádala přednášky z národní historie a posléze i politické nebo hospodářské. Na základě zápisů přednášek a besed lze soudit, že Beseda považovala již na počátku dvacátého století za zásadní vznik samostatného českého státu. Spolupracovala s českými národními spolky jako byly Ústřední hospodářská společnost v Praze nebo Ústřední matice školská. V oblasti kulturního života pořádala také hudební i divadelní zábavy. Od roku 1886 zde působil ochotnický divadelní soubor. Představení se konala v hostinci „U Matějků“, kde bylo postaveno stálé jeviště. Beseda se věnovala také praktickým činnostem, například po velmi suchém roce 1911 se zasloužila o založení místní Kampeličky.[6]
Živnostníci editovat
Koncem devatenáctého století v obci vlastnili živnost: kolář, truhlář, krejčí, strojník, kovář, řezník, také dva hostinští. Byly zde i dva kupecké obchody. Během deseti let přibyli další dva hostinští, dva krejčí a jeden kupec. V roce 1907 začali provozovat živnost dva pekaři a dva obuvníci. Během dalších dvaceti let se provoz živností víceméně neměnil.
Pivovar editovat
V roce 1818 majitel popovického velkostatku Jan Kazda založil pivovar. Ten navázal na tradici palírny, kterou provozovali již majitelé statku Matyášovští. V roce 1877 statek a pivovar koupili manželé Hervertovi. Rodina pivovar přeměnila na parostrojní a od roku 1880 zde provozovala také hospodu. Produkce piva byla v roce 1910 pět tisíc čtyři sta hektolitrů ročně.
Syn Hervertových Julius rodinný podnik zadlužil a v roce 1927 jej převzaly do svého majetku Rolnické družstevní podniky v Jičíně. V roce 1935 koupil statek i s pivovarem Čeněk Svoboda. Ten však během dvou let provoz pivovaru zastavil a zařízení prodal pivovaru ve Dřevěnicích.[6]
Cihelna editovat
Cihelna byla postavena během dvou let a majitel Josef Hervert ji zprovoznil v roce 1908. Vyráběly se zde drenážní trubky, tašky a cihly. Po smrti majitele převzal cihelnu syn Julius Hervert a ta také přešla do majetku Rolnických družstevních podniků v Jičíně. V roce 1935 po koupi podílu, Čeněk Svoboda cihelnu zmodernizoval a rozšířil. V roce 1948 byla cihelna znárodněna. Byla rekonstruována a zmodernizována v roce 1959, 1962 a 1965. V roce 1974 byla postavena linka na výrobu antuky. Cihlářská výroba skončila v roce 1984. Od roku 1985 se vyrábělo pouze panelové zboží.[8] V roce 2003 zde byla zřízena skládka železného šrotu.[6]
Hasičský sbor editovat
Sbor dobrovolných hasičů v obci Popovice byl zaležen roku 1898. Svou hasičskou, později požární zbrojnici měl poblíž návsi u domu číslo 47, kde se dnes nachází zastávka "Jičín, Popovice, škola". Pozemek po této zbrojnici lze stále vidět v katastru (pozemek číslo 100). Zásahová jednotka zde v obci disponovala Tatrou 805. Jednu garáž také měla v objektu cihelny. Dnes v obci hasičský sbor nefunguje, nicméně v roce 2016 byla schválena výstavba nové garáže a měl se zakoupit také dopravní automobil (DA), ale z návrhu sešlo. Daná garáž se měla nacházet na pozemku před budovou bývalé školy.
Protože Popovice patří pod město Jičín, zajišťuje zde požární ochranu, kromě profesionální hasičské stanice v Jičíně, také místně příslušná Jednotka sboru dobrovolných hasičů města Jičína, která je zařazena v kategorii JPO III.
Druhá polovina dvacátého století editovat
V padesátých letech byly stavěny rodinné domy severním směrem. V dubnu roku 1960 zde vznikla výrobna vánočních ozdob. Vyráběly se převážně foukané ozdoby. Výroba byla ukončena v roce 2001.
V osmdesátých letech se stavěly nové domy směrem k Vitiněvsi. Jednotné zemědělské družstvo (JZD) bylo založeno 28. srpna 1952. Později se sloučilo s JZD Slatiny. V sedmdesátých letech byla provedena rekonstrukce Popovického potoka a vybudováno koupaliště. Dne 1. května 1976 se ves stala součástí Jičína.
V roce 1990 proběhla neúspěšně snaha o odtržení od Jičína. V devadesátých letech byla opravena fara a obnovena fasáda kostela. V tomto období se začalo také s plynofikací vesnice.[6]
Obecní správa editovat
Památky editovat
- Kostel Narození Panny Marie byl postaven na vyvýšeném pozemku nad obcí. Původně byl dostupný po kamenném schodišti.
- Barokní pískovcová plastika svatého Josefa z roku 1733 pochází z dílny sochaře Jiřího Pacáka. Na základové desce je umístěn kvádrový dřík s volutou ve tvaru křídel, který je ukončen římsou. Čelní stěnu zdobí kartuš s korunou. Stojí v blízkosti bývalé školy.
- Na pravé straně při vjezdu do vsi od Jičína se nachází Krucifix z roku 1764. Je zdobený akantovými prvky.
- V centru vsi stojí pomník Jana Husa, dílo kameníka Aloise Khuna z roku 1922.
- Ve svahu na kraji vsi byl postaven mramorový pomníček kapitána Josefa Šimka, který zde byl zastřelen 9. května 1945 při obraně vlasti.
- Opravená brána statku čp. 54 s barokním profilováním je připomínkou statku postaveného kolem roku 1800. Symetrie brány je doplněna dvěma postranními brankami. Uprostřed nad římsou byla v nice vytvořena plastika svatého Václava. [10]
Galerie editovat
-
Historická fotografie – Hebertova vila -
Historická fotografie – cihelna -
Fotografie z roku 2020 – budova bývalé školy -
Krucifix -
Pomník Mistra Jana Husa -
Socha svatého Josefa -
Brána statku čp. 54
_02.jpg)
.JPG)
Zajímavost editovat
Název vsi lze odvodit ze slova „popo“. Ve staročeštině se do konce třináctého století používalo toto slovo ve významu slova „kněz“. Býval tak označován kněžský majetek.
Reference editovat
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 470, 471, záznam 30-5. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15.
- ↑ a b c d e KLIPCOVÁ, Barbora. Dějiny obce Popovice. Muzejní noviny [online]. Okresní muzeum a galerie v Jičíně, leden 2004 [cit. 21.7.2023]. Čís. 25. Dostupné online.
- ↑ Popovice: Jičín. www.mujicin.cz [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné online.
- ↑ HYNČICA, Petr. Historie bývalých cihelen v jičínském okrese a jejich současné využití. , 2016 [cit. 2023-07-30]. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 52.
- ↑ Linková, D. Památky. Muzejní noviny [online]. Okresní muzeum a galerie v Jičíně, leden 2004 [cit. 5.8.2023]. Čís. 25.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Popovice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Popovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Popovice u Jičína na webu ČÚZK
- Facebook hasičů města Jičína
| Město Jičín | |
|---|---|
|
k. ú. Jičín (Staré Město • Nové Město • Pražské Předměstí • Holínské Předměstí • Valdické Předměstí – část • Soudná • Sedličky) • k. ú. Hubálov (Hubálov) • k. ú. Moravčice (Moravčice • Valdické Předměstí – jen ZSJ Moravčice díl 2) • k. ú. Popovice u Jičína (Popovice) • k. ú. Robousy (Robousy • Dvorce) | |
