Plchovití (Gliridae nebo Myoxidae) je čeleď drobných hlodavců z podřádu veverkočelistných. Obsahuje 28 druhů v 10 rodech. Prakticky všichni obývají Palearktickou oblast od Evropy po Japonsko; pouze jeden žije v Africe jižně od Sahary. V Česku se vyskytují čtyři druhy.

Jak číst taxoboxPlchovití
alternativní popis obrázku chybí
Plch Eliomys melanurus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďplchovití (Gliridae)
Muirhead, 1819
Rod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou to malí dobře šplhající hlodavci, kteří jsou výborně přizpůsobeni k životu na stromech a keřích. Živí se převážně rostlinnou potravou (ovoce, oříšky a jiné plody), ale někteří loví ve větší míře i hmyz nebo drobné obratlovce. Jsou aktivní převážně v noci. Severněji žijící druhy – včetně těch z Česka – upadají do zimního spánku.

Evoluce editovat

Plchovití jsou skupinou, která nepochybně existovala již v paleogénu (nejstarší fosilie jsou známé z období středního eocénu, z doby asi před 40 miliony let).[1] V období pozdního miocénu, asi před 6 miliony let, žily na území dnešní Sicílie a Malty obří druhy plchů, dosahující velikosti domácí kočky.[2]

Vzhled editovat

Plši připomínají veverky, ale jsou menší. Jejich tělo měří 60–109 mm, ocas 40–165 mm.[3]Srst mají jemnou. Ocas bývá obvykle kratší nebo stejně dlouhý jako tělo[4] a je – kromě rodu Myomimus – ochlupený. Váží od 14 do 180 g. Nohy i jejich prsty jsou krátké, zahnuté drápky jsou přizpůsobeny k šplhání. Na předních nohách mají čtyři prsty a na zadních pět. Samice mají 6–12 bradavek.

Mají nápadné oči a kulaté uši. Celkem 20 zubů je uspořádáno podle zubního vzorce[3]

  • 1.0.1.3
  • 1.0.1.3

Zajímavostí je, že jim jako jediným hlodavcům chybí slepé střevo.[4] Dokládá to, že se živí potravou s malým obsahem celulózy, často z větší části živočišnou.[5]

Způsob života editovat

 
Plch zahradní (Eliomys quercinus)

Žijí v zalesněných oblastech, zahradách (zde s oblibou v živých plotech) i ve skalách.

Jsou to převážně noční dobře šplhající zvířata. Hnízda si staví v dutinách stromů, ve skalních puklinách, v podkroví budov nebo v opuštěných norách jiných zvířat.[3] Často si je vystýlají mechem nebo podobným rostlinným materiálem.

Konzumují ovoce, oříšky a ve větší míře i hmyz, vejce i malé obratlovce. Severněji žijící plši včetně těch z Česka ke konci léta a na podzim nabírají na váze a pak – obvykle od října do dubna – přezimují stočeni do klubíčka. Někteří z nich se čas od času vzbudí a konzumují nashromážděnou potravu.

Po březosti trvající 21–30 dnů rodí 2–10 mláďat. Za rok mívají obvykle jeden nebo dva vrhy.[4]

Ve volné přírodě se mohou dožít až 5,5 roku.[3]

Výskyt v Česku editovat

Na českém území se vyskytují čtyři druhy plchů:

  • Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) – malý 60–90 mm dlouhý plch, nejhojnější zástupce čeledi plchovití v Česku,
  • Plch velký (Glis glis) – největší z českých plchů dorůstající až 180 mm,
  • Plch zahradní (Eliomys quercinus) – středně velký 100–110 mm dlouhý plch vyskytující se prakticky jen v západním pohraničí; nejvzácnější český plch,
  • Plch lesní (Dryomys nitedula) středně velký plch dorůstající 85–100 mm žijící hlavně v Českém středohoří.

Stupeň ohrožení editovat

Většina druhů této čeledi není celosvětově ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceny jako málo dotčený druh. V Česku jsou však chráněné všechny čtyři tam žijící druhy.[6] Pouze tři druhy plchovitých hlodavců jsou zařazeny mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy:

Téměř ohrožený druh:

 
Přezimující plch velký

Zranitelné druhy:

  • Dryomys niethammeri obývající malé území v Balúčistánu v horách středního Pákistánu; byl popsán až v roce 1996, jsou doloženy pouze tři exempláře a o jeho životě není prakticky nic známo,[8]
  • Plch myší (Myomimus roachi) vyskytující se v jihovýchodním Bulharsku (v okolí Burgasu), v přilehlých oblastech evropské části Turecka a ostrůvkovitě u tureckého pobřeží Egejského moře. Nedoložený je výskyt v Řecku u hranic s Tureckem. Zranitelný je z důvodu úbytku vhodného prostředí (přeměna na zemědělské plochy) především v evropské části Turecka a v Bulharsku.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Storch, G.; Seiffert, C. (2007). "Extraordinarily preserved specimen of the oldest known glirid from the middle Eocene of Messel (Rodentia)". Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 189–194. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[189:EPSOTO]2.0.CO;2
  2. https://www.nhm.ac.uk/discover/news/2020/november/giant-dormice-the-size-of-cats-used-to-live-on-sicily.html
  3. a b c d NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Dormice, s. 1625–26. (anglicky) 
  4. a b c KOŘÍNEK, Milan. Profil taxonu plchovití [online]. BioLib [cit. 2012-09-11]. Dostupné online. 
  5. HAAGEN, Horst, a kol. Savci. Zajíci, hlodavci, šelmy. 1. vyd. Díl 2. Praha: Euromedia Group, 2001. 160 s. ISBN 80-242-0673-0. Kapitola Hlodavci, s. 60. 
  6. Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.
  7. BERTOLINO, S., et al. Eliomys quercinus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  8. GIPPOLITI, S. Dryomys niethammeri [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  9. KRYŠTUFEK, B. Myomimus roachi [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat