Pjotr Klimuk
Pjotr Iljič Klimuk (bělorusky Пётр Ільіч Клімук, rusky Пётр Ильйич Климук) (* 10. července 1942 Komarovka[1], Brestská oblast Běloruské SSR) je bývalý vojenský letec a sovětský kosmonaut běloruského původu. Do vesmíru letěl v kosmických lodích Sojuz třikrát vždy jako velitel lodi.
| Pjotr Iljič Klimuk | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost |  Sovětský svaz Rusko |
| Datum narození | 10. července 1942 (81 let) |
| Místo narození | Komarovka, Brestská oblast Běloruská SSR |
| Předchozí zaměstnání | Pilot |
| Čas ve vesmíru | 78 dní, 18 hodin a 17 minut |
| Kosmonaut od | 28. října 1965 |
| Mise | Sojuz 13, Sojuz 18, Sojuz 30 |
| Znaky misí |  |
| Kosmonaut do | 3. března 1982 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí a výcvik editovat
Narodil se ve vesničce poblíž slavné Brestské pevnosti. Otce ztratil v roce 1944, zahynul ve válce. Vychovávala jej tedy i s oběma sestrami matka[2] a našla si druha. Otčíma Pjotr vnímal jako vlastního otce. Byl domácím kutilem, rád pracoval se dřevem a dokázal během školy dřevem obložit jejich dům. Ze základní školy se přihlásil na letecké učiliště, to absolvoval s výtečným prospěchem. Následovala základní vojenská služba na severu SSSR, v té době byl nižším důstojníkem a o kosmických lodích jen snil. Vstoupil do Komunistické strany. Byl vybrán velitelem jednotky k sérii testů, lékařských prohlídek a nakonec se výběrovým sítem dostal až do Hvězdného městečka. Tehdy se mu ještě říkalo Zelené. Následovalo devět let tvrdého výcviku a čekání. Členem týmu kosmonautů byl od 28. října 1965 až do 3. března 1982.
Lety do vesmíru editovat
V roce 1973 startoval z Bajkonuru na lodi Sojuz 13 společně s Lebeděvem. Hlavním programem osmidenního letu byla astronomická fotografování hvězdné oblohy. Přistáli s kabinou na území Kazachstánu.
O další dva roky později letěl podruhé, tentokrát s Sojuzem 18, na palubě s ním byl Vitalij Sevasťjanov, pracovali dva měsíce jako druhá základní posádka na orbitální stanicí Saljut 4.
Potřetí letěl vzhůru z Bajkonuru v roce 1978 na lodi Sojuz 30, spolu s ním letec kosmonaut Mirosław Hermaszewski z Polska. Byli druhou návštěvnickou mezinárodní posádkou na orbitální stanici Saljut 6, kde byla zároveň připojena loď Sojuz 29 a kde pracovala druhá základní posádka ve složení Vladimir Kovaljonok a Alexandr Ivančenkov. Po týdnu se vrátili na Zemi, přistáli s kabinou na padáku na území Kazašské SSR.
- Sojuz 13 (18. prosince 1973 – 26. prosince 1973)
- Sojuz 18 (24. května 1975 – 26. července 1975)
- Sojuz 30 (27. června 1978 – 5. července 1978)[3].
Po letech editovat
Napsal o svém druhém letu knížku. Od roku 1978 byl generálem. Od roku 1990 byl politrukem a od roku 1996 velitelem Hvězdného městečka. V roce 2003 kandidoval ve všeobecných volbách za Stranu obnovy Ruska – Ruskou stranu života. Je ženatý a má syna Míšu.
Vyznamenání editovat
Hrdina Sovětského svazu – Sovětský svaz, 23. prosince 1973 a 27. července 1975
Leninův řád – Sovětský svaz, 23. prosince 1973, 27. července 1975 a 5. července 1978
Řád grunwaldského kříže I. třídy – Polsko, 1978
Medaile bratrstva ve zbrani – Polsko, 1978
Řád za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR III. třídy – Sovětský svaz, 17. února 1984
Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – Rusko, 9. dubna 1996
Řád Za zásluhy o vlast III. třídy – Rusko, 2. března 2000 – za velkou službu státu při rozvoji letů do vesmíru
Řád za službu vlasti II. třídy – Bělorusko, 15. července 2002 – za službu při rozvoji a posílení vědecké, technologické a vojenské spolupráce[4]
velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie, 2004
Řád přátelství mezi národy – Bělorusko, 16. července 2007 – za svůj významný přínos k posílení přátelských vztahů a spolupráce mezi Běloruskem a Ruskem[5]
Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – Rusko, 12. dubna 2011 – za ohromné úspěchy na poli výzkumu, rozvoje a využití vnějšího vesmíru a za mnoho let pilné práce a za veřejnou činnost[6]- Pilot-kosmonaut Sovětského svazu
_ribbon.svg){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Druhá expedice, s. 31.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Pjotr Iljič Klimuk, s. 115.
- ↑ Аб узнагароджаннi У.В.Кавалёнка i П.I.Клiмука ордэнам За службу Радзiме. old.bankzakonov.com [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-06.
- ↑ Аб узнагароджаннi П.I.Клiмука ордэнам Дружбы народаў. old.bankzakonov.com [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-06.
- ↑ Vyhláška prezidenta Ruské federace č. 436 O udělení medaile Za zásluhy objevování vesmíru Dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Klimuk na Wikimedia Commons - Pjotr Klimuk na serveru kosmo.cz
- Biografie na SPACE 40
