Pilgerodendron uviferum
Pilgerodendron uviferum je stálezelený, dvoudomý strom, endemit z jihoamerické Patagonie. Je jediný druh monotypického rodu Pilgerodendron z čeledi cypřišovitých. Vyskytuje se na Americkém kontinentu ze všech stromů nejjižněji, jeho areál sahá až k 54° jižní zeměpisné šířky, až do rašelinišť a bažin Ohňové země s velmi drsným podnebím.
 Pilgerodendron uviferum | |
|---|---|
 Pilgerodendron uviferum | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | cypřišovité (Cupressaceae) |
| Rod | Pilgerodendron Florin, 1930 |
| Binomické jméno | |
| Pilgerodendron uviferum (D. Don) Florin, 1930 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření editovat
Roste nejvíce v Chile, v západních oblastech u pobřeží Tichého oceánu i na východě v Andách, přibližně od 40° po 54° jižní šířky a v menším počtu i v západní Argentině od 41°do 47° jižní šířky. Jeho nespojitý areál probíhá poledníkovým směrem a je dlouhý okolo 1600 km.
Ekologie editovat
Strom je dlouhověký, jsou známí jedinci stáří kolem 500 let. Ke zdárnému růstu potřebuje průběžně dostatek vody a proto nejčastěji roste v močálech, rašeliništích a poblíž potoků, řek a jezer. Jeho kořeny často zasahují přímo do vodního toku. Dobře se mu daří v chladných oblastech s pravidelnými srážkami, bez ujmy překoná jen asi měsíční období sucha. Dospělý jedinec žádá plné oslunění. Je odolný vůči chladu, snáší pokles teploty až k -20 °C a pokrytí sněhem i po dobu až osmi měsíců. Je rozšířen v nadmořské výšce od 20 po 2000 m n. m.
Popis editovat
Dvoudomý strom dorůstající do výšky 10 až 20 m, který může mít výčetní tloušťku kmene až 1 m. Jeho tenká, tmavohnědě zabarvená kůra se odlupuje v dlouhých pruzích. korunu má úzce kuželovitou, u starých stromů nepravidelnou, větévky štíhlé a výrazně čtyřhranné. Listy jsou šupinovité, tmavě zelené s řadami bělavých průduchů na spodní straně a jsou střechovitě uspořádané ve čtyřech řadách. Bývají vejčité nebo široce kopinaté, celokrajné, na koncích tupé, 2 až 4 mm dlouhé a 1,5 až 3 mm široké.
Samčí šištice vyrůstající na koncích větví jsou válcovité, vysoké 5 až 10 mm a 2 mm tlusté, v dospělosti žlutohnědé a obsahují 12 až 20 prašných pouzder. Samčí šištice jsou rovněž terminální a válcovité, vysoké 8 až 12 mm, tlusté 5 mm a mají čtyři semenné šupiny. Dozrávají do jednoho roku po opylení, horní dvě ze čtyř plodných šupin obvykle obsahují po dvou žlutohnědých, 4 mm dlouhých trojúhelníkovitých semenech s nestejnými blanitými křidélky.
Ohrožení editovat
Dřevo stromů je velmi trvanlivé a kvalitní, je odolné proti houbovitým chorobám i živočišným škůdcům, bylo proto již od 17. století hojně využíváno. Stavěly se z něho mosty, telegrafní sloupy i sloupky k oplocení pozemků, používalo se k výrobě lodí i nábytku. V severních oblastech jsou velké lesní plochy úmyslně vypalovány s cílem získat zemědělskou půdu a pasoucí se zvířata bývají zaháněna do řídkých lesů, kde spásají mladé stromky. Hodně škod také zapříčiňuje odvodňování pozemků a devastace okolí při stavbě silnic.
Odhaduje se, že od počátku 20. století došlo ke zmenšení jeho populace o více než 30 % a současné stavy se i nadále snižují. Proto je Pilgerodendron uviferum podle IUCN považován za zranitelný druh (VU) a od roku 1998 se na něj vztahuje i CITES (příloha I).
Taxonomie editovat
Některými zdroji bývá tento taxon stále řazen do rodu pazeravec (Libocedrus) jako L. uvifera; proti tomu však mluví některé morfologické odlišnosti a velká geografická izolace přes celý Tichý oceán (ostatní zástupci rodu Libocedrus se vyskytují jen na Novém Zélandu a Nové Kaledonii).[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ Libocedrus uvifera (Cipres de la Guaitecas) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pilgerodendron uviferum na Wikimedia Commons 
Taxon Pilgerodendron uviferum ve Wikidruzích
- ČEŘOVSKÝ, Jan. Patagonské deštné lesy. S. 257–259. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2006 [cit. 13.03.2017]. Čís. 06, s. 257–259. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Pilgerodendron uviferum [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 31.12.1969 [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
- MICHAIL, Belov. Pilgerodendron uviferum [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. (španělsky)[nedostupný zdroj]
- SOTO, Daniel P.; BANNISTER, Jan R.; RIOS, Andrea I. et al. Nuevos registros de poblaciones amenazadas de Pilgerodendron uviferum .... S. 120–124. Gayana Botánica [online]. Sociedad de Botánica de Chile, Santiago, Chile, 2010 [cit. 13.03.2017]. Roč. 67, čís. 1, s. 120–124. Dostupné online. ISSN 0016-5301. (španělsky)
- SOTO, Daniel P.; FIGUEROA, Heriberto. Efectos de las alteraciones antrópicas sobre la estructura y composición de rodales de Pilgerodendron uviferum .... S. 647–811. Ecología austral [online]. Asociación Argentina de Ecología, Córdoba, Argentina, 2008 [cit. 13.03.2017]. Roč. 18, čís. 1, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 1667-782X. (španělsky)
- SOUTO, C.; PREMOLI, A.; GARDNER, M. IUCN Red List of Threatened Species: Pilgerodendron uviferum [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
- HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Pilgerodendron uviferum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2017-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)