Philippe Verdelot
Philippe Verdelot (mezi roky 1480 a 1485? Les Loges, Seine-Maritime, Francie – mezi 1530 a 1532? neznámo kde) byl francouzský hudební skladatel období renesance, který většinu svého života prožil v Itálii. Je obecně považován za otce italského madrigalu
| Philippe Verdelot | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | Verdelot |
| Úmrtí | 1552 Florencie |
| Žánry | klasická hudba a duchovní hudba |
| Povolání | hudební skladatel a sbormistr |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se ve Francii, v malé obci Les Loges, v departementu Seine-Maritime. Podrobnosti z jeho mládí nejsou známy. Do Itálie patrně přišel již v raném věku a žil v oblasti severní Itálie. Existuje obraz z roku 1511 o němž muzikologové soudí, že zobrazuje Verdelota v Benátkách ve společnosti italského zpěváka.
V letech 1523–1525 byl sbormistrem v Baptisteriu San Giovanni ve Florencii a patrně v letech 1523–1527 působil v katedrále Santa Maria del Fiore.
V roce 1526 spolupracoval Niccolou Machiavellim na vzniku známé satirické komedie Mandragora. Hra byla napsána v roce 1518, ale provedena byla až v roce 1526. Byla věnována papeži Klementu VII. z rodu Medicejů. Machiavelli byl nucen žít v exilu, jelikož byl podezřelý ze spiknutí proti vládnoucímu rodu Medicejských. Verdelot, i když stranil Florentské republice proti Medicejským, se snažil hrát politickou hru na obě strany. Písně, které Verdelot napsal do Machiavelliho hry, jsou považovány za jedny z prvních madrigalů.
Kromě toho, že stranil Florentské republice, patrně i podporoval náboženského a politického reformátora a fanatického kazatele Savonarolu, o čemž svědčí náznaky v některých jeho dílech (In te domine speravi, Ecce quam bonum, Letamini in domino).
Verdelot byl patrně zabit v bojích o Florencii v letech (1529–1530) nebo při následné morové epidemii. Po roce 1530 o něm neexistují žádné informace.
Někteří muzikologové soudí, že Verdelot byl naživu až do doby okolo roku 1540. Tyto domněnky jsou založeny na některých nejednoznačných odkazech na současné událostí v dílech publikovaných ve třicátých letech. Několik knih madrigalů publikovaných v Benátkách koncem třicátých let obsahuje jeho skladby. Jedna z těchto sbírek je věnována výhradně Verdelotovi. Mohl se přestěhovat do Benátek, aby se vyhnul pomstě vítězných Medicejů. V každém případě byl mrtev v roce 1552, kdy ho spisovatel Ortenzo Landi uvádí jako zesnulého.
Dílo editovat
Autorství mnoha skladeb z té doby není jednoznačné. Verdelotovy duchovní skladby byly publikovány ve třech svazcích americkým Ústavem hudební vědy ve sbírce Corpus mensurabilis musicae (ed. Anne-Marie Bragard). První svazek vydaný v roce 1966 obsahuje mše, písně a Magnificat a následující dva svazky (1973 a 1979) moteta.
Duchovní skladby editovat
- 1 Magnificat
- 2 mše
- přes 50 motet
Skladby světské editovat
- 4 francouzské šansony
- více než 146 madrigalů
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Gustave Reese: Music in the Renaissance. New York, W.W. Norton & Co., 1954. ISBN 0-393-09530-4
- Patrick Macey, Bonfire Songs: Savonarola's Musical Legacy. Oxford, Clarendon Press. 1998. ISBN 0-19-816669-9
- H. Colin Slim a Stefano La Via: "Philippe Verdelot", Grove Music Online, ed. L. Macy (Accessed July 28, 2006), [1] Archivováno 16. 5. 2008 na Wayback Machine.
- Susan McClary: Modal Subjectivities: Self-Fashioning in the Italian Madrigal. Berkeley, University of California Press. 2004. ISBN 0-520-23493-6
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Verdelot na Wikimedia Commons - Volně přístupné partitury děl od Philippa Verdelota v projektu IMSLP
- Verdelotovy skladby na Choralwiki Archivováno 4. 5. 2016 na Wayback Machine.
- Životopis a diskografie
