Petr I. Kastilský

král Kastilie a Leónu

Petr I. Kastilský nazývaný Krutý nebo Právoplatný (španělsky Pedro I el Cruel, 30. srpna 1334 Burgos23. března 1369 Montiel) byl král KastilieLeónu a Galicie v letech 1350 až 1369. Byl posledním králem z burgundsko-ivrejské dynastie.

Petr I. Kastilský
král Kastilie a Leonu
Portrét
Narození30. srpna 1334
Burgos
Úmrtí23. března 1369 (ve věku 34 let)
Montiel
PohřbenKatedrála v Seville
PředchůdceAlfons XI.
NástupceJindřich II.
ManželkyBlanka Bourbonská
Juana de Castro
Marie z Padilly
PotomciBeatrix Kastilská
Konstancie Kastilská
Isabela Kastilská
Alfons Kastilský
Jan Kastilský
RodBurgundsko-Ivrejská dynastie
OtecAlfons XI.
MatkaMarie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Byl jediným přeživším synem kastilského krále Alfonse XI. a jeho ženy Marie Portugalské. Alfons XI. se svou zákonitou chotí zplodil dva syny a pak se již zdržoval u své metresy Eleonory z Guzmánu, která mu dala deset dětí; jedno z nich byl syn Jindřich z Trastámary, o rok starší než Petr a jeho pozdější soupeř o trůn.

Alfons XI. zemřel při obléhání Gibraltaru roku 1350 na mor a na trůn nastoupil šestnáctiletý Petr. Pokračoval v otcových šlépějích a svou podporou měšťanstva proti sobě popudil šlechtu a klér. Novou složkou státní správy se stali Židé, hlavním královým pokladníkem se stal Samuel Halevi z Toleda. Daňové reformy, které měly zabránit zneužívání moci šlechtou a královskými úředníky a nařízení týkající se majetku královského, klášterního, panského a soukromého se králi staly osudnými.[1]

...v hlavě měl plno podivných myšlenek a bouřil se proti všem předpisům a nařízením církve... Byl to krutý člověk a měl odporné sklony, takže se ho každý bál a každý ho podezíral z nejhoršího...
— Jean Froissart[2]

Od roku 1356 do roku 1361 Petr válčil s Aragonií ve „válce dvou Pedrů“, ve které neukázal žádné schopnosti nebo odvahu. Aragonii podporovala Francie, což si Petr zapříčinil sám zapuzením Blanky Bourbonské, v boji proti němu se angažoval také jeho nevlastní bratr Jindřich z Trastámary.[3] Soudobí kronikáři připisují králi během tohoto období sérii vražd.

 
Pedrova smrt v souboji s nevlastním bratrem Jindřichem (středověká iluminace)
Zabil mnoho ctných lidí, mnohé bez příčiny, za to, že mu dali dobrou radu, a jiné jen kvůli nepatrnému podezření. Proto se mnoho šlechticů ze strachu před smrtí vzdálilo od dvora. Nikdo nebyl v jeho blízkosti v bezpečí, byť mu dobře sloužil a získal od něho privilegia a pocty...
— Fernão Lopes[4]

V roce 1366 vypukla občanská válka a města se rozdělila na příznivce měšťanstva (Burgos, Zamora, Sevilla atd.) a příznivce šlechty či církve (Toledo, Salamanca aj.) Šlechta si našla jako kandidáta na trůn Jindřicha z Trastámary, protože ten, kdo „dobře svému lidu vládne a chrání jej, ten skutečně je králem, druhý budiž vypuzen“.[5] Jindřich byl podporován Francií a stál v čele početného žoldnéřského vojska společně s Bertrandem du Guesclinem. Petra podporovala Anglie; v čele anglického vojska stál Černý princ. Petr uprchl i se svou pokladnicí a dcerami do sousedního Portugalska, kde byl chladně přijat svým strýcem králem Petrem I. Odtud pokračoval do Galicie a pak do anglického Gaskoňska.

Konflikt skončil v březnu 1369 Petrovou smrtí. Bratr Jindřich jej v osobním souboji zabil dýkou a dosedl po něm na kastilský trůn. Musel však čelit nárokům na trůn, jež vznášely a prosazovaly dcery Petra I. ze vztahu s Marií z Padilly; řešení přinesl až sňatek vnuka Jindřicha z Trastámary Jindřicha s vnučkou Petra I. (dcerou jeho starší dcery Konstancie) Kateřinou z Lancasteru.

Manželský život editovat

Petr měl být původně zasnouben s anglickou princeznou Isabelou,[6] k dohodě však nedošlo, a proto se měl oženit s její mladší sestrou Johanou, která na cestě do Kastilie roku 1348 zemřela v Bordeaux na mor.[7] 3. června roku 1353[8] se mladý král na nátlak své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra a přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V. V tu dobu však byl pravděpodobně již ženatý se svou milenkou Marií z Padilly. S mladičkou Blankou strávil pouhých pár dní[3] a pak ji nechal zapudil – poslal ji nejdříve ke své matce do Mediny-Sidonia, posléze ji nechal ji zavřenou na hradě v Arévalu[9] a nakonec v pevnosti v Toledu a vrátil se opět ke své milence Marii, jež mu již porodila dceru Beatrix.

A zatímco poslové jeli dojednat svatbu, zvolil si král jako svoji favoritku Maríu de Padilla... Král k ní zahořel takovou vášní, že po příjezdu Blanky již neměl v úmyslu se s touto paní oženit...
— Fernão Lopes[10]

To vše vyvolalo odpor části šlechty, včetně tří jeho nevlastních bratří, synů Eleonory de Guzmán Jindřicha, Fadriqua a Tella, i Juana Alfonsa de Alburquerque, který po nešťastném sňatku, jenž pomáhal zosnovat, ztratil přízeň krále, i Pedrovy vlastní matky Marie Portugalské.

Francouzský dvůr se cítil Blančiným zapuzením pochopitelně uražen a uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II. podal stížnost k papeži Inocencovi VI. Výsledkem byla Petrova exkomunikace. Reagoval na ni tím, že nechal manželství prohlásit za neplatné a roku 1354 se oženil znovu[10] s Juanou de Castro, dcerou hraběte Pedra de Lemos, kterou však záhy zapudil rovněž, stačil s ní však zplodit syna. Poté se vrátil ke své původní milence a údajné manželce Marii z Padilly.

Roku 1361 byla nešťastná uvězněná Blanka Bourbonská na králův příkaz zavražděna.[9] Téhož roku zemřela i Marie z Padilly, pravděpodobně jako oběť moru. Petr ji posmrtně při zasedání kortesů nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[11]

Potomci editovat

  • s Juanou de Castro

Kromě těchto legitimních nebo za legitimní považovaných dětí měl i řadu levobočků.

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Alfons X. Kastilský
 
 
Sancho IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Jolanta Aragonská
 
 
Ferdinand IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Alfons z Molina
 
 
Marie z Moliny
 
 
 
 
 
 
Mayor Alonso z Meneses
 
 
Alfons XI. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Alfons III. Portugalský
 
 
Dinis I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Kastilská
 
 
Konstancie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Petr III. Aragonský
 
 
Alžběta Portugalská
 
 
 
 
 
 
Konstancie Sicilská
 
Petr I. Kastilský
 
 
 
 
 
Alfons III. Portugalský
 
 
Dinis I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Kastilská
 
 
Alfons IV. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Petr III. Aragonský
 
 
Alžběta Portugalská
 
 
 
 
 
 
Konstancie Sicilská
 
 
Marie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Alfons X. Kastilský
 
 
Sancho IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Jolanta Aragonská
 
 
Beatrix Kastilská
 
 
 
 
 
 
Alfons z Molina
 
 
Marie z Moliny
 
 
 
 
 
 
Mayor Alonso z Meneses
 

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-117-4. S. 179. 
  2. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. S. 184. 
  3. a b Dějiny Španělska, str.184
  4. LOPES, Fernão. Kronika vlády krále Dona Pedra I.. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0231-4. S. 34. 
  5. Dějiny Španělska, str.180
  6. LEBE, Reinhard. Království jako věno, sňatková politika v dějinách. Praha: Brána, 1999. ISBN 80-7243-059-9. S. 17. 
  7. TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha: BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. S. 235. 
  8. www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 2010-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-27. 
  9. a b Lopes, str. 36
  10. a b Lopes, str. 35
  11. Lopes, str. 114

Externí odkazy editovat