Pavel Bratinka
Pavel Bratinka (* 14. března 1946, Bratislava) je český podnikatel a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, respektive za ODA, počátkem 90. let předseda ODA, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny a ministr bez portfeje České republiky.
| Ing. Pavel Bratinka | |
|---|---|
.jpg) Pavel Bratinka (2020) | |
| 2. ministr bez portfeje ČR | |
| Ve funkci: 4. července 1996 – 2. ledna 1998 | |
| Předseda vlády | Václav Klaus |
| Předchůdce | Igor Němec |
| Nástupce | Miloslav Výborný |
| 1. předseda ODA | |
| Ve funkci: 1989 – 28. března 1992 | |
| Předchůdce | subjekt vznikl |
| Nástupce | Jan Kalvoda |
| poslanec Poslanecké sněmovny PČR | |
| Ve funkci: 1. června 1996 – 19. června 1998 | |
| poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992 | |
| náměstek ministra zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 1992 – 1996 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | OF (1989–1991) ODA (1989–1998) |
| Narození | 14. března 1946 (78 let) Bratislava  Československo |
| Choť | Václava Zimová |
| Děti | Lucie, Tereza, Ondřej, Petr |
| Alma mater | ČVUT Praha |
| Profese | politik a fyzik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Commons | Pavel Bratinka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Od roku 1950 žije v Praze. Vystudoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT v letech 1964–1968. Mezi léty 1970 až 1974 pracoval v Ústavu fyziky pevných látek ČSAV v Praze. Poté vystřídal několik zaměstnání a v 80. letech s postupující persekucí byl vytlačen na manuální posty jako topič a uklízeč. V roce 1976 se oženil s Václavou Zimovou, se kterou má čtyři děti: Lucii, Terezu, Ondru a Petra.[1]
Byl zakládajícím členem a prvním předsedou Občanské demokratické aliance v letech 1989–1992. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Východočeský kraj) za Občanské fórum, pod kterým ODA v roce 1990 kandidovala. Občanská demokratická aliance tehdy fungovala jen jako neformální skupina uvnitř Občanského fóra, ale postupně se začala emancipovat. Na 1. konferenci ODA v říjnu 1990 byl Bratinka potvrzen na postu předsedy a aliance se vydala směrem k preciznější stranické struktuře. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel Bratinka do samostatného poslaneckého klubu ODA. Funkci předsedy ODA obhájil i na 2. a 3. konferenci ODA (leden 1992), ale na 4. konferenci v březnu 1992 ho vystřídal na předsednickém postu Jan Kalvoda, přičemž Bratinka se stal prvním místopředsedou (Bratinka z funkce předsedy odešel dobrovolně a doporučil Kalvodu za svého nástupce[1]). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[2][3] Působil jako místopředseda zahraničního výboru federálního parlamentu.
V období let 1992–1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí ČR odpovědný za vztahy s Evropskou unií.
Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát zastával až do voleb roku 1998. V této době byl také členem vlády. V období červenec 1996 až leden 1998 totiž působil jako ministr bez portfeje ve druhé vládě Václava Klause.[4] V rámci toho byl jmenován rovněž předsedou Rady pro národnosti, Rady vlády pro výzkum a vývoj, Rady vlády pro zpravodajské a bezpečnostní služby, Rady pro nadace a výkonným místopředsedou Vládního výboru pro zdravotně postižené.[5]
V rámci ODA představoval konzervativní křídlo. Spory mezi konzervativním a pragmatickým křídlem, které v ODA zesílily roku 1997, vedly k frakčním bojům a odchodům ze strany. Dne 25. února 1998 ukončil Pavel Bratinka členství v ODA.[1][6]
V období let 1998–2017 podnikal v poradenské firmě Euroffice Praha – Brusel a. s., kterou založil s Liborem Kudláčkem, Jiřím Růžkem a Pavlem Štalmachem.[1] Působí též ve správní radě Nadace Divoké husy.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d Pavel Bratinka [online]. Bratinka.cz [cit. 2012-08-06]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-06]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1531, 1538–1539.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1549.
- ↑ Životopis Pavla Bratinky na jeho osobních stránkách
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1543.
- ↑ Lidé v nadaci. divokehusy.cz [online]. [cit. 2013-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-14.
Literatura editovat
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 20.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 80.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 133.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Bratinka na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Bratinka
- Osobní stránky
- Pavel Bratinka na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Pavel Bratinka na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
