Oxid ceričitý

chemická sloučenina

Oxid ceričitý je žlutobílý prášek s chemickým vzorcem CeO2. Je používán v keramice, pro výrobu broušeného skla a pro zvýšení citlivosti fotosenzitivního skla. Také se používá při jemném leštění optických prvků. Cer se používá pro samočinné čištění stěn pecí jako uhlovodíkový katalyzátor během vysoké teploty čisticího procesu.[zdroj?]

Oxid ceričitý
Obecné
Systematický názevOxid ceričitý
Anglický názevCerium(IV) oxide
Německý názevCer(IV)-oxid
Sumární vzorecCeO2
VzhledBílá až bledě žlutá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1306-38-3
Vlastnosti
Molární hmotnost172,12 g/mol
Teplota tání2 650 °C (přibližně)
Teplota varu? °C
Hustota7,3 g/cm3
7,132 g/cm3, (23 °C)
Rozpustnost ve voděNerozpustný, rozpustný v silných kyselinách
Měrná magnetická susceptibilita1,9×10−6 cm3g−1 (20 °C)
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=541,1 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 083,3 kJ/mol
Standardní molární entropie S°77,9 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 025 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,358 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid ceričitý velmi účinně vstřebává ultrafialové záření, zatímco je průhledný pro viditelné světlo. Mohl by proto nahradit oxid zirkoničitý a oxid titaničitý jako účinné složky v opalovacích krémech, pokud by měl nižší fotokatalickou aktivitu. Nicméně tyto tepelné katalytické vlastnosti mohou být sníženy pokrytím částic amorfním oxidem křemičitým nebo nitridem boritým.

Oxid ceričitý je mírně hygroskopický (pohlcuje vlhkost) a je schopen vázat malá množství oxidu uhličitého z atmosféry.

Reference editovat

  1. a b Cerium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy editovat