Osmanské interregnum

Osmanské interregnum
	Bratři Musa a Sulejman, podobizny ze 16. století
Trvání	20. července 1402 – 5. července 1413; (10 let, 11 měsíců, 2 týdny a 1 den)
Místo	Anatolie, Balkán
Výsledek	vítězství Mehmeda a konec interregna
Změny území	znovusjednocení Osmanské říše
Strany
Velitelé
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osmanské interregnum (1402–1413) bylo období kritického bezvládí v Osmanské říši, kdy se synové a potenciální nástupci sultána Bajezida I. nebyli schopni a ochotni podřídit se jednomu sultánovi. Spory mezi bratry přerostly v sérii občanských válek a dočasné rozdělení Osmanské říše.

Historie editovat

Toto bezvládí začalo v roce 1402 porážkou Osmanů od krutého uzbeckého bojovníka s mongolskými kořeny Tamerlána v bitvě u Ankary. Samotný sultán Bajezid byl v této bitvě zajat a zemřel v zajetí za záhadných okolností v roce 1403, za jeho nástupce byl Tamerlánem potvrzen jeho nejmladší syn Mehmed. Nicméně Tamerlán po zpustošení Malé Asie zaměřil své dobyvačné plány zpět na Dálný východ a v roce 1405 zemřel. Evropský zvyk, že nástupcem se stává nejstarší syn, v Osmanské říši spíše neplatil. Čtyři Mehmedovi bratři Sulejman, Isa, Musa a posléze i Mustafa odmítli uznat Mehmeda společným sultánem a obsadili některá území Osmanské říše. Nejstarší bratr Sulejman obsadil evropské državy v Thrákii (nezničené Tamerlánem), Isa s podporou Sulejmana zabral město Bursa a okolí, nejmladší Mehmed se usadil ve městě Amasya.

Nastala série vzájemných občanských válek, kdy se uzavírali mezi bratry rozdílné koalice. Isa byl zavražděn nejspíš Mehmedovými agenty v roce 1406. Vojensky vítězil spíše ale Sulejman, který začal z Thrákie okupovat i západní část Malé Asie. Posléze však Musa s pomocí Mehmedových vojsk napadnul brutálním úderem Sulejmana v Evropě a nakonec byl Sulejman v roce 1411 poražen a zabit.

Křesťané v Evropě však nebyli schopni této situace využít pro svůj prospěch zejména kvůli slabosti upadající Byzantské říše a také vzhledem k tehdejším vzájemným rozbrojům a neshodám, které se projevovaly například papežským schizmatem.

Musa vojensky ovládl Thrákii, i on se však poté odmítl podřídit Mehmedovi. Teprve v roce 1413 porazil Mehmed v Bulharsku Musu s pomocí srbského despoty Stefana Lazareviče a mohl se stát sjednocujícím sultánem Mehmedem I.

Nicméně Mehmedův poslední bratr Mustafou Çelebim (známým jako Düzmece Mustafa) nalezl exil v Byzantské říši a pokoušel se pořád získat sultánský trůn. Po Mehmedově smrti odmítl uznat nového sultána Murada II. a ve spojení s Byzantskými vojsky se pokusil ovládnout Osmanskou říši. Kvůli zradě svých spojenců byl však Mustafa zajat osmanskými spojenci a v roce 1422 popraven.

Předchůdce:
Bájezíd I.

Osmanský sultán
(interregnum)
1402–1413

Nástupce:
Mehmed I.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman Interregnum na anglické Wikipedii.