Olešenka (potok)

potok v okresech Rychnov nad Kněžnou a Náchod, přítok Metuje

Olešenka je levostranný přítok řeky Metujeokresech Rychnov nad Kněžnou a NáchodKrálovéhradeckém kraji. Délka toku činí 20,4 km.[1] Plocha povodí měří 46,9 km².[2]

Olešenka
Základní informace
Délka toku20,4 km
Plocha povodí46,9 km²
Průměrný průtok0,48 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-01-03-042
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký krajOlešnice v Orlických horách, Rzy, Peklo), PolskoPolsko Polsko (Dolnoslezské vojvodství)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Metuje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh toku editovat

Pramení v nadmořské výšce 985 m na západním svahu hory Vrchmezí (1084 m n. m.) v Orlických horách[3]. Protéká Olešnicí v Orlických horách, na zhruba kilometrovém úseku tvoří státní hraniciPolskem. V dolní polovině svého toku před vyústěním zleva do Metuje u Pekla (325 m n. m.)[3] vytváří hluboce zaříznuté údolí.

Větší přítoky editovat

Vodní režim editovat

Průměrný průtok Olešenky u ústí činí 0,48 m³/s.[3]

 
Ústí Olešenky do Metuje v Pekle

Příroda a kultura editovat

Oba svahy na posledních kilometrech údolí Olešenky a oba svahy údolí Metuje na několika kilometrech pod soutokem tvoří přírodní rezervaci Peklo o ploše 320 ha, vyhlášenou v roce 1977, zařazenou na seznam významných lokalit Natura 2000. Jisté míře ochrany se toto území těšilo již před koncem 19. století.[8]

 
Turistická chata v Pekle (D. Jurkovič)

V té době již bylo pekelské údolí oblíbeným výletním místem a ve zdejším mlýně se návštěvníkům prodávalo občerstvení. Když v roce 1908 koupili zámek v Novém Městě n. Metují a rozsáhlé lesní pozemky v okolí náchodští továrníci otec a syn Bartoňové, koupili i tento mlýn a svěřili architektu Dušanu Jurkovičovi, který jim zámek modernizoval, aby mlýn přestavěl na turistickou chatu s restaurací ve stylu secese s folklórními prvky (1910).[9][8]

Mlýny editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 29) [online]. [cit. 2015-12-07]. Dostupné online. 
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  3. a b c VLČEK, Vladimír (ed.). Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 202. 
  4. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 29) [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  5. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 30) [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  6. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 31) [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  7. a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 26) [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  8. a b Domů. www.infocentrum-nmnm.cz [online]. [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  9. POCHE, Emanuel et al. Umělecké památky Čech , 3. díl P-Š. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 540 s. S. 33. 

Externí odkazy editovat